tag:blogger.com,1999:blog-217033202024-03-12T19:18:12.122+01:00:.J-Lo Mour.:J-Lohttp://www.blogger.com/profile/17166961207217142807noreply@blogger.comBlogger2868125tag:blogger.com,1999:blog-21703320.post-91197523687723002822014-09-26T08:25:00.001+02:002014-09-26T22:04:08.176+02:00Z příběhu o Líze a mladém Wertherovi<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxupCRby6RUDY467eP5Y3CaJGExda8L_rN0GXoV0h5Uhqxzn0ZguK4t3BSCZRIIKgjS2bR7MOpLeS8Fpf4TId3NEvNRCN6eesiMnrxxPTBGVsJiEeMK7S3PPx1smjt4-XWxw-y/s1600/skvorecky-josef-890.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxupCRby6RUDY467eP5Y3CaJGExda8L_rN0GXoV0h5Uhqxzn0ZguK4t3BSCZRIIKgjS2bR7MOpLeS8Fpf4TId3NEvNRCN6eesiMnrxxPTBGVsJiEeMK7S3PPx1smjt4-XWxw-y/s1600/skvorecky-josef-890.jpg" height="400" width="394" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Potom jsem učil, a když jsem stál před třídou, hledící na mě dětskýma očima a uctivě odpovídající na mé otázky, když mi z úst vypadlo několik pitomých vět o tichu a drzosti a pilnosti, zhnusilo se mi to a já nemoh být kantorem, musel jsem být starým dekadentním zloduchem, sprosťákem Danny Smiřickým, chlapénkem a miláčkem Lízy, a tak jsem při dějepisu vykládal, jak si faraóni brali své sestry a co měla Leda s labutí... A v každém ročníku jsem měl dívku, vždycky tu nejhezčí, na kterou jsem po celou hodinu úžil oči a občas ji vyvolával a klad jí dvojsmyslné otázky... Viděl jsem, jak to ty čtrnáctileté holky rajcuje a jak se mnou mají kontakt. Bane, ty toho věděly dost. A prokoukly mě brzo.</i><br />
<br />
<i>Pak jsem si udělal z dlaně náhražku a svíjel jsem se na posteli ve frikčních pohybech, vykonal jsem to, neboť jsem to nemoh vydržet. Když to bylo hotové, zesmutněl jsem ještě víc. Ležel jsem na zádech, zamokřený, zhnusený a pořád jsem musel k svému vzteku myslet na Lízu, na to, že jsem si při tom představoval její ňadra a stezičku mezi nima a že možná on teď dělá to, co před chvílí já, jenže doopravdy a s ní... </i></div>
<br />J-Lohttp://www.blogger.com/profile/17166961207217142807noreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-21703320.post-48030738568840835842014-01-19T22:04:00.001+01:002014-02-19T22:24:56.087+01:00Julinčina flotila<i><b>Postel mých rodičů je temnoborec<br />na Černém moři za noci,<br />v podpalubí ten obří dvorec<br />pohání černí otroci.<br /><br />Má postýlka je malá jachta<br />čiperná jako potápka,<br />k plavbě jí stačí pouze plachta<br />a má plyšová posádka.<br /><br />V ložnici kotví také člunek,<br />dostali jsme ho koledou,<br />ještě prý zapadne sto slunek<br />a pak přiletí – torpédo!</b></i><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiA5X_gbV50gTZp-HmX5vBYiSC0fAsb28LJe8ZOmuofFLWs0dGvzbcMECWQcVDYs38IXyOqol2u7Er9B2aA1WlfpBNZLXUmstu-JYwb-m-Frc8zskLNqLK_7-JyC4IiptfmT01N/s1600/A.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiA5X_gbV50gTZp-HmX5vBYiSC0fAsb28LJe8ZOmuofFLWs0dGvzbcMECWQcVDYs38IXyOqol2u7Er9B2aA1WlfpBNZLXUmstu-JYwb-m-Frc8zskLNqLK_7-JyC4IiptfmT01N/s1600/A.jpg" height="300" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjR-WUwGH0KCXsXqrAf_Pq1sBk1Ld76yQSNweX3W0MXynYw5njdoYNy9TCHphbiJCvYaXK44hNjYnjRsmYoH8OTT4m-fEGIQGOF9qpX9oJQA4-iFeEVgMDlPIu6XY694qT6Rxt4/s1600/B.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjR-WUwGH0KCXsXqrAf_Pq1sBk1Ld76yQSNweX3W0MXynYw5njdoYNy9TCHphbiJCvYaXK44hNjYnjRsmYoH8OTT4m-fEGIQGOF9qpX9oJQA4-iFeEVgMDlPIu6XY694qT6Rxt4/s1600/B.jpg" height="300" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgjkaWyeEI2LoWPO16ozR1y_PWn5gl6DUDBCcZFuDogEmAXpqYt1enLaIOTrCx917lujCVJuewWNOG8nLGCa3sF7Xyko7nYyFw1klxzlElFNnjscW-w05_0-fLe38tXsxvvDrUx/s1600/C.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgjkaWyeEI2LoWPO16ozR1y_PWn5gl6DUDBCcZFuDogEmAXpqYt1enLaIOTrCx917lujCVJuewWNOG8nLGCa3sF7Xyko7nYyFw1klxzlElFNnjscW-w05_0-fLe38tXsxvvDrUx/s1600/C.jpg" height="300" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiMp9M8xrs8RyPIPnFCwv-N4sWyxAhfa5-WTdE8nbATDIopULjAVh4xt5dlWrYNr7SxB274xk7pF_DMjgfMZnp7PNPoxMs2tnYOAVzSO5ulG76ZR7VZphh6wGJlSu4PWvL4JOoa/s1600/D.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiMp9M8xrs8RyPIPnFCwv-N4sWyxAhfa5-WTdE8nbATDIopULjAVh4xt5dlWrYNr7SxB274xk7pF_DMjgfMZnp7PNPoxMs2tnYOAVzSO5ulG76ZR7VZphh6wGJlSu4PWvL4JOoa/s1600/D.jpg" height="300" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1bvDwZbkePPOLB4LWPF3kQOzF0hm4c2EONCYCRcg6aNSUKLxqVfXCswFtOYz6pkMVodvIsXL2eUQzSo4GZkgdglalOB97M0WjpXyMWagRg-p8glpDu22g-DDcr-h7adNREXp8/s1600/E.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1bvDwZbkePPOLB4LWPF3kQOzF0hm4c2EONCYCRcg6aNSUKLxqVfXCswFtOYz6pkMVodvIsXL2eUQzSo4GZkgdglalOB97M0WjpXyMWagRg-p8glpDu22g-DDcr-h7adNREXp8/s1600/E.jpg" height="300" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi57WnXr6RveNauiKzTzouNO7-QWF64t440xliQogiVjbChfV13QlFijMbQZN3DUwxivlWhHqFVzXmj0pPmMFFUPhUGm3oz21XLaWHEKml-WLcAzb1Fmtp3f9Jk62l9q9FH7BAQ/s1600/F.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi57WnXr6RveNauiKzTzouNO7-QWF64t440xliQogiVjbChfV13QlFijMbQZN3DUwxivlWhHqFVzXmj0pPmMFFUPhUGm3oz21XLaWHEKml-WLcAzb1Fmtp3f9Jk62l9q9FH7BAQ/s1600/F.jpg" height="300" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqNU4qC644aA-s9FVx0KCRCLt07QFpqvP354rIsMW1jxG2EN9ZaNpsf9eunugZDc_iVfOGNwFQ_IpfmDhQA2QoXQdVzr2gl3DU8lvxL92ovumS7dvbY0zAvFLsAqE0hDcnv6d-/s1600/G.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqNU4qC644aA-s9FVx0KCRCLt07QFpqvP354rIsMW1jxG2EN9ZaNpsf9eunugZDc_iVfOGNwFQ_IpfmDhQA2QoXQdVzr2gl3DU8lvxL92ovumS7dvbY0zAvFLsAqE0hDcnv6d-/s1600/G.jpg" height="300" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWaWREKO4SrrdrEpHBMjfuwq_M6oz25AUvnWVJ2mlJN3-2JJIZsM3r7SYjcsaSFGbCJVmcqmdi3knd0791-g1Byh81otwdDbK-0ZbsEQif4eAPzeHmwqYlWQ1VukFtDK7J1kvt/s1600/H.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWaWREKO4SrrdrEpHBMjfuwq_M6oz25AUvnWVJ2mlJN3-2JJIZsM3r7SYjcsaSFGbCJVmcqmdi3knd0791-g1Byh81otwdDbK-0ZbsEQif4eAPzeHmwqYlWQ1VukFtDK7J1kvt/s1600/H.jpg" height="400" width="300" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrx3sK8rYD215DYW-bNG8Z4pMZ0ngTURyX6v1BClAjZRpwCo09Ri2rvhPIdVqc2C-BUxQZkzvezRuiXpZVKbfC3De0l2Cgr9F1tGMLyVNWBFrkwQATKxRQFLJWUZBBGxbkJCP-/s1600/I.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrx3sK8rYD215DYW-bNG8Z4pMZ0ngTURyX6v1BClAjZRpwCo09Ri2rvhPIdVqc2C-BUxQZkzvezRuiXpZVKbfC3De0l2Cgr9F1tGMLyVNWBFrkwQATKxRQFLJWUZBBGxbkJCP-/s1600/I.jpg" height="400" width="300" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPcISHSiOyKtSwYeUS_cYDX2Q0wOFahK-GD6muDISFghTpwZw5ldHDtlb7I9DfvaJ2JATtnwlt4fB-2zNfs06QCy6N60KY2GfzflmPLk4fxe76sn3WRjjvOFdN5-KZ_Zx1siwP/s1600/J.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPcISHSiOyKtSwYeUS_cYDX2Q0wOFahK-GD6muDISFghTpwZw5ldHDtlb7I9DfvaJ2JATtnwlt4fB-2zNfs06QCy6N60KY2GfzflmPLk4fxe76sn3WRjjvOFdN5-KZ_Zx1siwP/s1600/J.jpg" height="400" width="300" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhre7EC5LUMSQ0Y_XVa0j4TlcjU5IMA1KUbY1XalMumG2kLANxoVKKmWbfIpIzNB1QwF0DrrpDO54uGjYxSnkeH5n7FjgTtI_YvZKPWz-GNED86LKkDlwJCDcsjMsAfDHaeasNW/s1600/L.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhre7EC5LUMSQ0Y_XVa0j4TlcjU5IMA1KUbY1XalMumG2kLANxoVKKmWbfIpIzNB1QwF0DrrpDO54uGjYxSnkeH5n7FjgTtI_YvZKPWz-GNED86LKkDlwJCDcsjMsAfDHaeasNW/s1600/L.jpg" height="300" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEigfiGJPesW23T5OwEAjkamOe7pnjE-tOpShk9Wl9pPOERPR4vBZkK9cZGdw6IZ7jyD_bUbz1GeXMu1b-XwiAtxZgC9rESh2pvaXfSnoYNONtKDbgiw4MGt-gtwE2_h5dUeOuUz/s1600/M.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEigfiGJPesW23T5OwEAjkamOe7pnjE-tOpShk9Wl9pPOERPR4vBZkK9cZGdw6IZ7jyD_bUbz1GeXMu1b-XwiAtxZgC9rESh2pvaXfSnoYNONtKDbgiw4MGt-gtwE2_h5dUeOuUz/s1600/M.jpg" height="300" width="400" /></a></div>
J-Lohttp://www.blogger.com/profile/17166961207217142807noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-21703320.post-29304776598298177592014-01-05T23:36:00.001+01:002014-01-07T22:44:52.559+01:00Big Cumshot<div style="text-align: justify;">
Rozhodl jsem se před časem přispívat na soběpisník jen kvůli zásadním sdělením nebo inspirovaným nápadům. Nyní se oba důvody spojily v jeden a přes intimní název nepůjde o nic menšího, než o novou teorii vzniku vesmíru.<br />
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="//www.youtube.com/embed/dIbUg9C9Gn4" width="400"></iframe><br />
Tato teorie je inspirovaná <a href="http://serious-science.org/videos/50">krátkou přednáškou</a> kvantového mechanika Setha Lloyda, který tvrdí, že vesmír není nic jiného než naprogramovaný počítač, jehož logaritmus pochopíme při tempu vývoje výpočetní techniky zhruba za 600 let. Nyní se můžeme pouze dohadovat a všechny teorie stojí za podobně starou belu, tedy belu starou 13,8 mld let. Stáří víme, smysl nevíme a i když bychom chtěli tvrdit, že smysl žádný není, není to odpovědí na příčinu onoho nesmyslu. Pokusím se tedy nalézt alespoň stín onoho smyslu, který tímto věnuji svému potomstvu, aby jej nakonec můj pravnuk na čtvrtou zhodnotil a případně mě posmrtně prohlásil za genia. <br />
<br />
Seth Lloyd hezky říká, že na začátku bylo vše velmi homogenní a že fyzikální zákony, které jsou ve své podstatě velmi jednoduché (zejména gravitace), postupně vyvinuly vesmír v neuvěřitelně pestrý komplex současné existence. V tomto působil také tzv. motýlí efekt, kterýžto termín poprvé použil Edward Lorenz v roce 1979, kdy se na zasedání Americké asociace pro pokrok ve vědě ve Washingtonu zeptal během své přednášky, zda to náhodou nebylo mávnutí křídla jednoho motýla v Brazílii, které způsobilo pozdější hurikán v Texasu. Efekt, kdy z malého hnutí na začátku dojde, když chvilku počkáme, k obrovským změnám, z nicotné příčiny vznikne v čase obrovský důsledek. <br />
<br />
A dostáváme se ke dvěma tezím, které tvoří základ mé teorie, a na něž jsem přišel mezi druhou a pátou hodinou ranní v noci ze svátku Obřezání Páně na první pracovní den roku 2014:<br />
<br />
1. <b>Život na Zemi vznikl na základě stejného vesmírného principu, podle kterého vznikly galaktické shluky, černé díry, hvězdy, planety, vesmírný prach, krátery, voda a cokoli hmotného.</b> <br />
Ano, i život musel mít během času vytvořené podmínky pro vznik a z něčeho velmi nepatrného, co se odehrálo před miliardami let vznikl dnešní člověk – neuvěřitelně pestrý komplex <i>sub speciae aeternitatis</i> nano- či pikoexistence. <br />
<br />
2. <b>Existuje nekonečně mnoho konečných existencí.</b><br />
Tato teze je o vesmíru a o čase. Víme, že čas má začátek a můžeme se přít, zda má konec. S vesmírem je to podobné. Co je ovšem podstatné je, že žádná z konečných existencí nemůže pochopit nekonečno jinak, než jako konec jednoho a začátek jiného v nějakém sledu. Sled konců a začátků může vytvořit pojem nekonečna a pokud přijmeme toto jako prazákon ještě za fyzikálními zákony, i začátku vesmíru muselo něco předcházet, byť by to bylo bezčasí.<br />
<br />
<b>Z těchto dvou tezí vznikla tedy moje metafora vzniku vesmíru na základě propojení biologie člověka se vznikem a stavem dnešního vesmíru.</b> Začátek lidského života je spojen ze spojení spermie s vajíčkem. Spermií je v jednom výstřiku pár desítek až stovek milionů, za život jich padne nazmar pár stovek miliard. Z jednoho muže! Žena vytvoří vždy jedno vajíčko, za život pár stovek, nepotlačí-li jejich tvorbu uměle či trvalými těhotenstvími. <br />
<br />
<b>A právě ejakulace do prostoru ve mně vyvolala onu uchopitelnou představu vzniku vesmíru.</b> Ano, spermie jsou jasně naprogramovány, hledají vajíčko, ačkoli ještě pár dní před tím, než opustí penis (a již vypadají stejně) toto naprogramování postrádají (nicméně takové spermie vnější svět nikdy nepoznají).<br />
<br />
Pro někoho by mohlo znít nestydatě, kdybych v souvislosti s oním životodárným vesmírným vstřikem mluvil o božské bytosti, a já také nechci vesmír personifikovat. Od začátku mluvím o metafoře:<br />
<br />
<b>Tedy něco, co dokázalo naprogramovat vesmírný ejakulát, jej vstříklo do časoprostoru, kde existují jasné fyzikální zákony.</b> Je jedno, jestli naše představy chtějí počítat v omezeném množství jednoho výstřiku nebo v nekonečnu oněch mikropulečků, kterými muži osévali, osévají a budou osévat svět, jisté je, že většina těchto polotvorů existuje zdánlivě zbytečně jen proto, aby bylo zajištěno, že snad jednou pár z nich padne na úrodnou půdu. <b>V mé teorii, je tedy ono množství galaxií, hvězd, hvězdokup a černých děr, jen krásným kořením mnohosti a pestrosti, jež měla zajistit oplodnění jednoho malého vajíčka, z něhož pak motýlím efektem vznikne něco, co pochopí podstatu vesmíru a jeho smysl. Tím vajíčkem byla Zeměkoule. Možná jen jedním z mnoha, aby byla zajištěna pestrost i v poznání. A jestli k tomu úplnému Poznání chybí lidstvu těch pouhých panem Lloydem předvídaných 600 let, gratulujme si, že jsme již dnes poznali docela dost. Radujme se a množme se.</b><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_eSDLy6Qponh6awEFYQk_bdxE9AAu3txy_hirc4-siP0sguScYUcA3xmra9ybxj-aHdnqExgKNYCdBlRB8ygCoH8HtHOkk0H8QZkW7mH4pSvUj6MMKfSCBFIie6EyfHnhIeGs/s1600/sperm_zygot.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_eSDLy6Qponh6awEFYQk_bdxE9AAu3txy_hirc4-siP0sguScYUcA3xmra9ybxj-aHdnqExgKNYCdBlRB8ygCoH8HtHOkk0H8QZkW7mH4pSvUj6MMKfSCBFIie6EyfHnhIeGs/s1600/sperm_zygot.jpg" height="285" width="400" /></a></div>
</div>
J-Lohttp://www.blogger.com/profile/17166961207217142807noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-21703320.post-71499092866475923132013-12-10T23:59:00.001+01:002014-02-19T22:25:20.052+01:00Julinka na výletě k exoplanetě 55 Cancri f<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5pKjyNI5f66fe00EZOCvMyUctRj8iP9o3mYnWqO3qUV8VOu2_l6Xv3yemIWC133FxnfQcrXdyyoxJa24FnrJFMjBTniKmqNzNg60ue5K8Mu6Q1TbyDx2szsVYzwmdJISmL3o6/s1600/Juli0.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5pKjyNI5f66fe00EZOCvMyUctRj8iP9o3mYnWqO3qUV8VOu2_l6Xv3yemIWC133FxnfQcrXdyyoxJa24FnrJFMjBTniKmqNzNg60ue5K8Mu6Q1TbyDx2szsVYzwmdJISmL3o6/s400/Juli0.jpg" height="400" width="300" /></a></div>
<i><b>Ptáš se mě, jestli Pán Bůh stvořil</b></i><br />
<i><b>nějakou další planetu,</b></i><br />
<i><b>na které ryby plavou v moři</b></i><br />
<i><b>a ptáci pějí za letu.</b></i><br />
<i><b><br /></b></i>
<i><b>Ptáš se mě, jestli neznám zkratku,</b></i><br />
<i><b>že bys tam vzala panenku,</b></i><br />
<i><b>a jestli nemohla bys k svátku</b></i><br />
<i><b>dostat ode mě letenku.</b></i><br />
<i><b><br /></b></i>
<i><b>O zkratce nevím, ale zítra</b></i><br />
<i><b>představím ti hned po obědě</b></i><br />
<i><b><a href="http://astropintr.webgarden.cz/">nahoře v Halži strejdu Pintra</a>,</b></i><br />
<i><b>ten bude cestu jistě vědět.</b></i><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkCcEkPNeANpBetBPemb5jmyXj-tH8O-iJSwEQqMpQziw0nD5nW1GJbNlQcO3whbQ3H_By0mCLubj0LRF0oU7sf39RMaeBwHywDDFhF4z1yS24zegt7mg_BFsbcc9s-P6J_1ft/s1600/Juli1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkCcEkPNeANpBetBPemb5jmyXj-tH8O-iJSwEQqMpQziw0nD5nW1GJbNlQcO3whbQ3H_By0mCLubj0LRF0oU7sf39RMaeBwHywDDFhF4z1yS24zegt7mg_BFsbcc9s-P6J_1ft/s400/Juli1.jpg" height="300" width="400" /></a></div>
J-Lohttp://www.blogger.com/profile/17166961207217142807noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-21703320.post-8948398394322046392013-11-26T23:13:00.000+01:002014-02-19T22:25:43.230+01:00Bajka o hroší kůži<div style="text-align: justify;">
Původně jsem chtěl napsat dětskou básničku pro Julinku, ale protože když si zapomenu vzít prášek na tlak, nedokrvují se mi mozkové závity a v horké vaně pak dochází ke zkratům. Vana je jediné místo, kde si najdu klid na tvorbu, a takhle to pak dopadá. Pro Julinku je tedy nakonec hlavně ten obrázek.<i><b> </b></i></div>
<br />
<i><b>Potkáš-li hrocha ve výtahu,</b></i><br />
<i><b>menší šok ti to způsobí,</b></i><br />
<i><b>hroch totiž sám má vyšší váhu</b></i><br />
<i><b>než kýžené tři osoby.</b></i><br />
<i><b><br /></b></i>
<i><b>Já potkal hrocha v naší zdviži</b></i><br />
<i><b>a div jsem z toho neomdlel,</b></i><br />
<i><b>opomněl zřejmě zemskou tíži</b></i><br />
<i><b>a k žirafě se dostat chtěl.</b></i><br />
<i><b><br /></b></i>
<i><b>Ptám se ho, aniž pouštím kliku:</b></i><br />
<i><b>„Co tě to, hrochu, napadlo?“</b></i><br />
<i><b>Odpověď měl snad na jazyku,</b></i><br />
<i><b>dno se však pod ním propadlo.</b></i><br />
<i><b><br /></b></i>
<i><b>Netvař se, jako bys chtěl říci</b></i><br />
<i><b>„Mě se ten příběh netýká!“</b></i><br />
<i><b>Kdo seznámit chce s kondořicí,</b></i><br />
<i><b>často si s krysou potyká!</b></i><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEijVCPKL1qAToqNKy1AnymJ34znzPRpcJ1FyAfxaorr8AtkR2tomC91xLocr-B_0FOwnsY8StzNEzyzAfg7sy-vnrB-f9hoV9WOVmt45CMSWKaB5sYQShnZhH_EF6er7OUWvavy/s1600/kissing_hippos.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEijVCPKL1qAToqNKy1AnymJ34znzPRpcJ1FyAfxaorr8AtkR2tomC91xLocr-B_0FOwnsY8StzNEzyzAfg7sy-vnrB-f9hoV9WOVmt45CMSWKaB5sYQShnZhH_EF6er7OUWvavy/s400/kissing_hippos.jpg" height="300" width="400" /></a></div>
J-Lohttp://www.blogger.com/profile/17166961207217142807noreply@blogger.com42tag:blogger.com,1999:blog-21703320.post-65032632276515321252013-11-10T21:05:00.002+01:002013-11-11T09:00:48.174+01:00Ruka<div style="text-align: justify;">
Tato báseň byla u nás často vydávána za básníkovu reakci na Mnichovskou dohodu, ale bylo to jinak. Mnichovská dohoda se stala důkazem, že tato báseň z první poloviny 30. let 20. století je nadčasová a stále platná. Dylana Thomase mám radši pro jeho život než pro jeho poezii, ale to je asi i tím, že na ni nejsem dost rodilý. Věřím, že Vladimír Holan, který se s ním jednou v Praze krátce sešel, by jej možná přeložil tak, že bych mu přišel na chuť. </div>
<div style="text-align: justify;">
Pokusu o mé vlastní přebásnění této silné básně jsem neodolal.</div>
<br />
<span style="font-size: x-small;">originál <a href="http://www.poetryfoundation.org/poem/178635">zde</a></span><br />
<br />
<i><b>Ruka, která to podepsala, srovnala město se zemí;</b></i><br />
<i><b>pět suverénních prstů jediným podpisem na papíru</b></i><br />
<i><b>udělalo z celé země půl hřbitov a půl vězení.</b></i><br />
<i><b>Pět králů poslalo i krále pod sekyru.</b></i><br />
<i><b><br /></b></i>
<i><b>Ruka, která se zdvihla vzhůru ke svěšenému rameni,</b></i><br />
<i><b>zavrzala svými klouby, sevřela prsty v prudké křeči</b></i><br />
<i><b>a rázným pohybem husího brku ukončila to vraždění,</b></i><br />
<i><b>jež navždy umlčelo marné řeči.</b></i><br />
<i><b><br /></b></i>
<i><b>Ruka, která se podepsala pod smlouvu s udavači,</b></i><br />
<i><b>přinesla krupobití a hlad a hmyzí hejna mnohá.</b></i><br />
<i><b>Jak mocná je ta ruka, které k rozhodnutí stačí</b></i><br />
<i><b>jen letmo načmáraná muří noha.</b></i><br />
<i><b><br /></b></i>
<i><b>Ruka pak padlé spočítá, oči jim ale nezatlačí,</b></i><br />
<i><b>konvence, nóty, protokoly ji nikdy neomrzí,</b></i><br />
<i><b>tak vládne zemi, vládne nebi, vládne k pláči,</b></i><br />
<i><b>sama však neví, co jsou slzy.</b></i><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpmUTFu-g7P4SYlP-D-GoFVpbcvFIXmB4_DdTN0j20xY2dvW7_MQwmPWR-1hB0oKzV68FALr2zKstCq-bIWk1o1ENmQRV-quKKejzMzdxxhlV6uct7UEvDMsM_lzUW2FYh5wHw/s1600/dylan-thomas-1941.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpmUTFu-g7P4SYlP-D-GoFVpbcvFIXmB4_DdTN0j20xY2dvW7_MQwmPWR-1hB0oKzV68FALr2zKstCq-bIWk1o1ENmQRV-quKKejzMzdxxhlV6uct7UEvDMsM_lzUW2FYh5wHw/s400/dylan-thomas-1941.jpg" width="303" /></a></div>
J-Lohttp://www.blogger.com/profile/17166961207217142807noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-21703320.post-6027808582099889092013-10-27T23:39:00.001+01:002013-10-27T23:39:49.257+01:00Jak pojmenovat kočku<div style="text-align: justify;">
Umírá nám kocourek. Zbývají mu už jen dny nebo možná hodiny. Zdědili jsme ho <a href="http://j-lo-mour.blogspot.cz/2010/09/hlasite-mlceni.html">po babičce</a> a já jsem vždycky přemýšlel, jak mu asi vybírala jméno. Pak jsem zjistil, že Nácek je domácky Ignác a že se tedy k tomu našemu Kajetánovi hodí – oba nesou honosná jména zakladatelů církevních řádů a zároveň kočičí jména Nácíček a Kajdíček. Pro Kajetána jsem už nějakou tu báseň složil, ale Nácíčkovi jsem až dnes přeložil báseň, kterou bych se s ním rád rozloučil. Je od T. S. Eliota, v originále se jmenuje <a href="http://apoemaday.tumblr.com/post/64588427309/the-naming-of-cats"><i>The Naming of Cats</i></a> a proslavil ji muzikál <a href="http://www.youtube.com/watch?v=j7uTcYvoEbU"><i>Cats</i></a>, který podle Eliotovy sbírky složil Andrew Lloyd Webber. <br />
<br />
<i><b>Vybrat jméno pro kočku to není lehká věc,</b></i><br />
<i><b>snadněji nalezneš i jehlu v kupce sena;</b></i><br />
<i><b>že jedno nestačí, tuší i pitomec,</b></i><br />
<i><b>my chytří víme, že kočka má TŘI jména!</b></i><br />
<i><b><br /></b></i>
<i><b>S prvním se setkáváš u většiny kočiček:</b></i><br />
<i><b>Micinka, Albína, Dorotka nebo Máří,</b></i><br />
<i><b>Modroočko, Fousek, Mourek či Nácíček,</b></i><br />
<i><b>ta jména nalezneš v kočičím kalendáři.</b></i><br />
<i><b>Vybírat dá se i ze zvučnějších jmen,</b></i><br />
<i><b>Guliver, Baltazar, Zachariáš,</b></i><br />
<i><b>Jasmína, Dolores, Sally či Gwen,</b></i><br />
<i><b>všechna ta jména však odněkud znáš.</b></i><br />
<i><b><br /></b></i>
<i><b>Teprv to druhé je verbální klenot,</b></i><br />
<i><b>toť jediné na světě, pravý to skvost:</b></i><br />
<i><b>jakmile před kočkou vyřkneš to jméno,</b></i><br />
<i><b>tak nahrbí hřbet a rozvrtí chvost!</b></i><br />
<i><b>Z miliard možností tyto snad stačí:</b></i><br />
<i><b>Ohnidráp, Laskulín, Polibkonoš,</b></i><br />
<i><b>Bombalurina, Vesperokačí –</b></i><br />
<i><b>vyber pár slabik a potom je slož.</b></i><br />
<i><b><br /></b></i>
<i><b>Třetí pak jméno je nad obě tato</b></i><br />
<i><b>a přece se nikde neuvádí,</b></i><br />
<i><b>to kočka si střeží v srdci jak zlato</b></i><br />
<i><b>a nikdy ho člověku neprozradí.</b></i><br />
<i><b>Když se kočka tváří, že svět okolo nevnímá,</b></i><br />
<i><b>nic jiného to zpravidla neznamená,</b></i><br />
<i><b>než že zcela soustředěně rozjímá</b></i><br />
<i><b>nad krásou třetího kočičího jména</b></i><br />
<i><b>nad vysloveně nevýslovnou krásou</b></i><br />
<i><b>svého nevyslovitelného</b></i><br />
<i><b>hlubokého a tajemného</b></i><br />
<i><b>s vesmírem souznícího jména.</b></i> </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgoah0r6Q1AD69CQxg6z4MRqQfhMZ5NR579RAJdTK96lffw8EfHPFFByTobO0PA-vLsaqKnjC7IBX-_NgIFU0D6y2Jc-93k75kXgcBeQo8Gv1to_E5TrCtmg3Uv2SBFONI7Dljq/s1600/N%C3%A1c%C3%ADk.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgoah0r6Q1AD69CQxg6z4MRqQfhMZ5NR579RAJdTK96lffw8EfHPFFByTobO0PA-vLsaqKnjC7IBX-_NgIFU0D6y2Jc-93k75kXgcBeQo8Gv1to_E5TrCtmg3Uv2SBFONI7Dljq/s400/N%C3%A1c%C3%ADk.jpg" width="300" /> </a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="color: #666666;">Nácíček v pozadí </span></div>
J-Lohttp://www.blogger.com/profile/17166961207217142807noreply@blogger.com23tag:blogger.com,1999:blog-21703320.post-68396578432549489032013-10-21T20:33:00.000+02:002013-10-22T07:28:11.790+02:00Má volba v roce 2013<div style="text-align: justify;">
Cítím se dlužen vysvětlit lidem, na nichž mi záleží, kterou stranu letos zvolím a proč. Vím, že v současné době není v módě a proto mnozí z jejích členů nebo lidí, kteří ji dříve volili, noří hlavu do písku. Sám jsem jejím členem od roku 1997 a citlivě sleduji každé hnutí v její nervové soustavě. Asi i proto se chci jasně vyjádřit. Letos výjimečně nebudu volit ODS, budu volit podle volebních lístků, kde moje strana stojí pod názvem Občanská demokratická strana. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Zkratka vždy vede ke zkratkovitému pojetí a ze zkratky ODS se stala v době její konjunktury mucholapka, na niž se chytal všelijaký dotěrný hmyz. Hodně takových <i>ódeesáků</i> nemělo nic z občanského a demokratického přesvědčení. Horší než tito tzv. kmotři či šedé eminence byl odklon od tohoto přesvědčení u představitelů strany i v rámci vládnoucích koalic (a pod tlakem koaličních partnerů). U zrodu Občanské demokratické strany ovšem stála řada lidí, které tehdy spojovaly krom opozice vůči komunistické totalitě i liberální a konzervativní ideály. Tito lidé jsou tam dodnes – právě proto, že se těmto ideálům nikdy nechtěli zpronevěřit. I když jim mnohdy skřípaly zuby, nevyměnili ani v neoptimistické době myšlenku za naplnění politických ambic, nepřevlékli kabát za bližší košili. Kvůli těmto lidem jsem do strany vstoupil (v roce 1997 by podle průzkumů pro občanské demokraty hlasovalo 8,9% lidí) a těchto lidí si nepřestávám vážit. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jsem rád, že se proti Občanské demokratické straně postavil i její otec zakladatel, jehož skalní příznivci tedy stranu valem opouštějí. Jsem rád, protože o to svobodněji se může vyvinout úplně jiný směr, který má tato strana ve vínku – směr občanský. Ten má totiž dva rozměry – jedním je (v souladu s klausovským i mým viděním světa) důraz na občana jako svobodného, svéprávného a za svůj život zodpovědného jedince, který je programovým adresátem všech našich dosavadních volebních programů, a druhým je <i>občanská společnost</i>, sousloví, které Václav Klaus považoval za vulgarismus nejvyššího kalibru. Jsem rád, protože se právě s těmi, kdo ve straně setrvávají, mohu svobodně přihlásit třeba i k odkazu Václava Havla, jenž občanskou společnost považoval za lidskou tvář kapitalismu. Dlouho a ještě stále se v programech občanských demokratů v různých obdobách objevovalo heslo, že „pracovitost se musí vyplácet“ a „lenost nevyplácet“. S tím já naprosto souhlasím a jen bych dodal, že nevyplácet se musí také (řečeno eufemismem) <i>vychytralost</i>. Legislativa kulhala za vývojem kapitalismu jako <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Achilles_a_%C5%BEelva">Achilles za želvou</a>. Nutno říct, že za všech vlád. A pořád zbývá jen doufat, že jako ve fyzice i v politice bude tento paradox překonán.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Mírně nešťastný mi přijde začátek naší letošní kampaně postavený na slově „pravice“. Většina populace, a to i středoškolsky vzdělané, není ani po téměř čtvrt století demokracie schopna přesně určit rozdíl mezi levicí a pravicí jinak, než že pravice je pro ty bohatší a levice pro ty chudší, přestože to tak vůbec být nemusí, pokud by se pravicové či levicové kroky dělaly důsledně. Apel na střední třídu v nynější fázi kampaně je příhodnější a dokážu se pod něj opět podepsat. První, co by ale každý správný člen Občanské demokratické strany měl udělat, je pokorně sklonit hlavu a omluvit se za minulé volební období, v němž právě program pro střední třídu nebyl důsledně plněn. <a href="http://www.ods.cz/docs/programy/volebni-program-2013.pdf">Program Občanské demokratické strany</a> pro tyto volby je dobrý, ale počet jeho čtenářů je přímo úměrný apriorní nedůvěře k jeho plnění. Je to škoda, ale taková je realita. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6XVv2sYesNS-l9iTWjo5H6-Z9pnDe07jTLk8R6d5MMG6BHRVaF-Tr6UfQRiI8Vn-iuR222Y4SoiTIrSvFn1ZNUoFSyA-fsQOFX3JypRiEJpOsByGNKDtCmRx9K6bKruqZ02v6/s1600/party_loyalists.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6XVv2sYesNS-l9iTWjo5H6-Z9pnDe07jTLk8R6d5MMG6BHRVaF-Tr6UfQRiI8Vn-iuR222Y4SoiTIrSvFn1ZNUoFSyA-fsQOFX3JypRiEJpOsByGNKDtCmRx9K6bKruqZ02v6/s400/party_loyalists.jpg" width="345" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Občanští demokraté se letos poprvé za své existence pravděpodobně dostanou na horší než druhou příčku ve volbách. Věrnost této straně možná znamená cestu na politický hřbitov, loď se potápí, Miroslava Němcová je možná jen dočasným záchranným člunem. Já ale věřím, že pobyt v opozici pomůže k obrození a nastolení diskuze o základních principech, od kterých se půjde odrazit zpět. Co bude po volbách, nikdo netuší. Takový je život a to je na něm kouzelné. Přál bych si samozřejmě, abych třeba už v dalších volbách jako občanský demokrat mohl v klidu volit ODS. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ať jako strana skončíme na politickém hřbitově nebo nás čeká osud Fénixe, budu vždy jako občan varovat před dvěma zly – zlem komunismu a zlem stran postavených na spásných osobnostech, pro něž se teprve potom hledá nějaká politická obhajoba v podobě myšlenek sestavených dle průzkumů veřejného mínění. Ano, tou hlavní je letos ANO (a tou hned za ní Úsvit). Je nám snad stud za Zemana málo? Potřebujeme ještě českého Berlusconiho? Ale proč vlastně NE, v demokracii je i to možné...</div>
J-Lohttp://www.blogger.com/profile/17166961207217142807noreply@blogger.com52tag:blogger.com,1999:blog-21703320.post-72051000504540509452013-09-18T00:01:00.000+02:002014-02-06T19:35:16.645+01:00VyznáníTátovi by (ještě před minutou) včera bylo 65 let a poslal mi po Věrušce vzkaz. Tahle báseň je pro ně.<br />
<br />
<b><i>Miluju na věčnosti<br />ty krátké okamžiky<br />ne pozdě a ne brzy.<br /><br />Miluju svoje mrtvé,<br />kteří se pod pomníky<br />tváří slepě a hluše.<br /><br />Miluju svoji ženu,<br />když pláče pro mé hříchy<br />a otírá si slzy. <br /><br />Miluju svoje dítě<br />až do konečků míchy<br />a do dna svojí duše.</i></b><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmUidhvkga1FDtI2Jgg6tPNKDL-SWhUEYmeQ7rfr0RcA8l5owejw6_mItv3gHIP3Rcn0q4vYhRcpdhwrHaAvhBb6yd6iah832-aTquFfYo5d0gcBc1mT0k19FEoaziIv1IbUsW/s1600/T%C3%A1ta_ksicht%C3%ADk.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmUidhvkga1FDtI2Jgg6tPNKDL-SWhUEYmeQ7rfr0RcA8l5owejw6_mItv3gHIP3Rcn0q4vYhRcpdhwrHaAvhBb6yd6iah832-aTquFfYo5d0gcBc1mT0k19FEoaziIv1IbUsW/s400/T%C3%A1ta_ksicht%C3%ADk.jpg" height="298" width="400" /></a></div>
J-Lohttp://www.blogger.com/profile/17166961207217142807noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-21703320.post-77201882826430549792013-09-01T16:28:00.001+02:002014-02-19T22:26:00.945+01:00Už zase skáču do kaluže<b><i>Maminko, já vím, to se může:</i></b><br />
<b><i>nožičkou dupat do kaluže </i></b><br />
<b><i>a potom dělat mokré stopy</i></b><br />
<b><i>pro ty, kdo rádi oči klopí!</i></b><br />
<b><i><br /></i></b>
<b><i>Maminko, řekni, může se to:</i></b><br />
<b><i>když venku hřeje babí léto,</i></b><br />
<b><i>v louži si trochu poskočit?</i></b><br />
<b><i>Proč náhle zvedáš obočí?</i></b><br />
<b><i><br /></i></b>
<b><i>Tatínku, já už přece vím:</i></b><br />
<b><i>v louži si trochu poskočím</i></b><br />
<b><i>a pak se zmáčím celičká,</i></b><br />
<b><i>až máma sklopí očička!</i></b><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span id="goog_1289744437"></span><span id="goog_1289744438"></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEitsyi8XGUoyNbHjzQnrluaANSgA_otP9Sp4Sku9dZ9i6YwqyeD-wmAKI1r3Rkjnf8D_JgTk7sf4FKwJ9-n0oiLhes9YttOjC4mpF0z4b4zmzQ4H20XnCLqUlOzRe9hfJZ5LEyf/s1600/Kaluz4.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEitsyi8XGUoyNbHjzQnrluaANSgA_otP9Sp4Sku9dZ9i6YwqyeD-wmAKI1r3Rkjnf8D_JgTk7sf4FKwJ9-n0oiLhes9YttOjC4mpF0z4b4zmzQ4H20XnCLqUlOzRe9hfJZ5LEyf/s400/Kaluz4.jpg" height="420" width="320" /></a></div>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhI8z6ANHDtq9uY8v39GnEbMxMcNQOwNN9KiBOCXCQP3UDZX1YIzmiSN4_LskLchcRlgltN6oQIzdwk3RQwz_PKPvfX4BXCmotKbBIcyCFsalo4C8yT6UIEzV_72kaPIgrqfyPQ/s1600/Kaluz5.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhI8z6ANHDtq9uY8v39GnEbMxMcNQOwNN9KiBOCXCQP3UDZX1YIzmiSN4_LskLchcRlgltN6oQIzdwk3RQwz_PKPvfX4BXCmotKbBIcyCFsalo4C8yT6UIEzV_72kaPIgrqfyPQ/s320/Kaluz5.jpg" height="185" width="320" /></a>J-Lohttp://www.blogger.com/profile/17166961207217142807noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-21703320.post-541443069453727202013-08-30T19:51:00.001+02:002013-08-30T19:51:27.918+02:00Pero<div style="text-align: right;">
<span style="color: #666666;">Památce <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Seamus_Heaney">Seamuse Heaneyho</a></span></div>
<br />
<b><i>Mé pero je dýka v srdci zaťatá.<br />Mé pero, toť můj periskop.<br />Mé pero, to je polní lopata,<br />kterou si vykopu svůj hrob.</i></b><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEipIEWtw7P_ghEiN0iuv_aW5RaksNf3txd7ygy2HIgnqFk8egg92F8NvLUQ_bLlPJjjnhYzBO2RA8rl9ZBK2aLFqkXXIJUkv3XXhwVWaPtwIP3pw78vMmyqUU5PM3FGX59BUGA5/s1600/Heaney.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="223" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEipIEWtw7P_ghEiN0iuv_aW5RaksNf3txd7ygy2HIgnqFk8egg92F8NvLUQ_bLlPJjjnhYzBO2RA8rl9ZBK2aLFqkXXIJUkv3XXhwVWaPtwIP3pw78vMmyqUU5PM3FGX59BUGA5/s400/Heaney.jpg" width="400" /></a></div>
J-Lohttp://www.blogger.com/profile/17166961207217142807noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-21703320.post-61545961132707496012013-08-27T22:18:00.001+02:002013-08-27T22:18:30.368+02:00Rudý Neruda<div style="text-align: justify;">
<i>„Já ale jak hluchý neslyším, jak němý nechci ústa otevřít.“ </i></div>
<div style="text-align: right;">
Žalm 38,14</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V <i>Rudém právu</i> v den mého narození 14. prosince 1974 vyšla tahle báseň Pabla Nerudy. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhjDWpUKDXHNF5KYPzUeleEajOUFP_bvzVhImHjVheEPRxJhH9mwo5UUEaxV0n9WqVK24Aqf6gCuDEvqz3_43A9IDkVufttNSkz7nqyMovooCSZIhSEu6613LNQEh4fDYkF0ac0/s1600/Julek.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhjDWpUKDXHNF5KYPzUeleEajOUFP_bvzVhImHjVheEPRxJhH9mwo5UUEaxV0n9WqVK24Aqf6gCuDEvqz3_43A9IDkVufttNSkz7nqyMovooCSZIhSEu6613LNQEh4fDYkF0ac0/s320/Julek.JPG" width="296" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Nezvalův překlad je opravdu věrný. Přirovnání Prahy k šedé růži (<i>rosa gris</i>) je nádherné a o mnohém vypovídající. Musím ovšem k těm lživým veršům napsat i pravdu, která zamrazí a v jejímž přehlížení se Pablo Neruda vyrovnal Fučíkovi. Jak vyplývá z Nerudových vzpomínek z roku 1966, které jsou uveřejněné na <a href="http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1974/12/14/3.png">stejné straně <i>Rudého práva</i></a>, pobýval tento slavný chilský básník krátce v pražském exilu začátkem 50. let (sám píše o roce 1951, ale také o <i>prezidentu </i>Zápotockém). A tehdy opravdu ten <b><i>dům</i></b> na Pankráci <b><i>nebyl němý</i></b> a <b><i>okna nebyla hluchá</i></b>! Byli v nich mučeni další lidé. Tentokrát odpůrci obou totalit, všech totalit, demokrati. <b>Pablo Neruda byl hluchý a němý!</b> A jako Fučík v Sovětském svazu přehlížel gulagy a vraždy statisíců lidí ve jménu socialistické budoucnosti, přehlížel pozdější laureát Nobelovy ceny za literaturu vraždy stovek a tisíců lidí v Československu. Nemělo to sice vliv na talent těchto dvou vzdálených obdivovatelů Jana Nerudy, ale jejich talent měl a má vliv na pokřivení dějin. </div>
J-Lohttp://www.blogger.com/profile/17166961207217142807noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-21703320.post-16352335731507078002013-08-21T19:12:00.002+02:002013-08-21T21:40:14.484+02:00Komáři se neženili<div style="text-align: right;">
<span style="font-size: x-small;">Balada pro Julinku</span></div>
<br />
<b><i>Hladová samička komára</i></b><br />
<b><i>dosedla na člověka.</i></b><br />
<b><i>Člověk se s ničím nepárá,</i></b><br />
<b><i>bědná smrt na ni čeká.</i></b><br />
<b><i><br /></i></b>
<b><i>Nerovná je to potyčka,</i></b><br />
<b><i>o vítězi v ní pochyb není.</i></b><br />
<b><i>Za chvíli skončí samička</i></b><br />
<b><i>rozmázlá pěkně po rameni.</i></b><br />
<b><i><br /></i></b>
<b><i>Měli se setkat na lampičce</i></b><br />
<b><i>na prvním randevous.</i></b><br />
<b><i>Komár se shání po samičce,</i></b><br />
<b><i>není mu do zpěvu.</i></b><br />
<b><i><br /></i></b>
<i><b>Když zjistil pravdu po hodině,<br />rozhodl se hned bez průtahů<br />ukončit život v pavučině,<br />té síti hmyzích sebevrahů.</b></i><b><i></i></b><br />
<b><i><br /></i></b>
<b><i>Tak člověk zničil lásku hmyzí</i></b><br />
<b><i>bez uzardění ve tváři.</i></b><br />
<b><i>Komáří vztahy jsou mu cizí,</i></b><br />
<b><i>a nejen vztahy komáří.</i></b><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBU2B2eEWC9pIpPTjeNv988td8f-y8t84vnolG5RpLJ2GreFC1G2tbdZIY2__XNK2rjO60CwvI0wF_aSRpS8ZL11bH7mYbeorp3co_7eBwZwdBENuNf_1aOacnhvLbOPPpFrJ5/s1600/IMG_8511.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBU2B2eEWC9pIpPTjeNv988td8f-y8t84vnolG5RpLJ2GreFC1G2tbdZIY2__XNK2rjO60CwvI0wF_aSRpS8ZL11bH7mYbeorp3co_7eBwZwdBENuNf_1aOacnhvLbOPPpFrJ5/s400/IMG_8511.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-9R4w-Qmh2HItToPc9KEm3qip-gU3aGIw_3Qrj4hJJFbo335Q2ic-EsrdJvVn3D0DreaV4gz5FLTzWDmJqjltyJ5F8wGonXXvVCcp0ACJc_GAA4mTNRVAJYDeyUmEElQzRdyF/s1600/IMG_8851.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-9R4w-Qmh2HItToPc9KEm3qip-gU3aGIw_3Qrj4hJJFbo335Q2ic-EsrdJvVn3D0DreaV4gz5FLTzWDmJqjltyJ5F8wGonXXvVCcp0ACJc_GAA4mTNRVAJYDeyUmEElQzRdyF/s400/IMG_8851.jpg" width="400" /> </a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5bA1e7pqCIPBuEYm-QwFD68_oaqENV6WlTExncEYXXNcIp7m4glL6e_PtfPs31QFKZmgmjKJdfxlS9ORkOWijsXb8QhJPmbHJC-n_JHZ8w3AAN-AKD3QjoZZbHOV3pAmP5071/s1600/IMG_9167.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5bA1e7pqCIPBuEYm-QwFD68_oaqENV6WlTExncEYXXNcIp7m4glL6e_PtfPs31QFKZmgmjKJdfxlS9ORkOWijsXb8QhJPmbHJC-n_JHZ8w3AAN-AKD3QjoZZbHOV3pAmP5071/s400/IMG_9167.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7cVlQNHZDQpFHDoxOgCZyRLdzloxhLOib-WQzi2us5N-xXTFV-PB5eSmm-vjNr8sgKBfQsXPSw0TJaRAOQer30_VimcXKmY1lnCOUTDDBXhNP-mk5D6fQP2VsP9vjpW9hPvv3/s1600/IMG_8808.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7cVlQNHZDQpFHDoxOgCZyRLdzloxhLOib-WQzi2us5N-xXTFV-PB5eSmm-vjNr8sgKBfQsXPSw0TJaRAOQer30_VimcXKmY1lnCOUTDDBXhNP-mk5D6fQP2VsP9vjpW9hPvv3/s400/IMG_8808.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiwp-X4fUyO8ZAqxAUzA5ly4ho4r_oo-cu-2c92gbEDO3dM45kWy4-8M5B69ri5dM_JNU9-Uj67adqWI2qmQL6redcsN0jYSwSsmsiRga1t2y4DGEmMib2ReRXmfFWBT3j-KBGG/s1600/IMG_8605.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiwp-X4fUyO8ZAqxAUzA5ly4ho4r_oo-cu-2c92gbEDO3dM45kWy4-8M5B69ri5dM_JNU9-Uj67adqWI2qmQL6redcsN0jYSwSsmsiRga1t2y4DGEmMib2ReRXmfFWBT3j-KBGG/s400/IMG_8605.jpg" width="266" /></a></div>
J-Lohttp://www.blogger.com/profile/17166961207217142807noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-21703320.post-91081291457266398942013-08-11T14:24:00.001+02:002013-08-12T10:59:07.791+02:00Svatí sviňáci<div style="text-align: justify;">
<b><i>Tak to chodí na tom světě,</i></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><i>každou chvíli jinak:</i></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><i>dneska ctí tě za svatého,</i></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><i>zejtra budeš sviňák.</i></b></div>
<div style="text-align: justify;">
Karel Havlíček Borovský, <i>Křest svatého Vladimíra</i> (převzato z úvodního eseje Mojmíra Grygara ve sborníku <i>Julek Fučík / věčně živý!</i>) </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jak tak studuju další a další dokumenty o životě a díle Julia Fučíka a zejména o životě jeho legendy, napadlo mě dnes v noci jedno srovnání. Srovnání z úplně jiného soudku, které ale právě proto, že je odjinud, mně osobně pomohlo se s tímto druhým životem bývalé ikony, s fenoménem hrdinství a mučednictví falešného proroka vyrovnat.<br />
<br />
<a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Lance_Armstrong">Lance Armstrong</a> začal svoji kariéru slibně, ve 12 začal závodně plavat a v 16 už byl nejlepším americkým triatlonistou do 19 let. V cyklistice měl rovněž úspěchy, ale nebýt rakoviny (varlat s metastázemi do plic), zřejmě by se ztratil v historickém pelotonu. Z něj ujel zázračným vyléčením a díky skvělým podpůrným látkám dokázal jako první sedmkrát za sebou zvítězit v Tour de France. Vydal knihu s názvem <i><a href="http://en.wikipedia.org/wiki/It%27s_Not_About_the_Bike:_My_Journey_Back_to_Life">Není to o kole</a></i> (v češtině jako <i><a href="http://www.kosmas.cz/knihy/104564/navrat-do-zivota/">Návrat do života</a></i>), ale nikdo nevěděl, že to opravdu nebylo o kole, ale o dopingu. Se vším, co k tomu patří. Když se to veřejnost dozvěděla, Lance spadl z piedestalu, ale minimálně jedna celá generace cyklistů a fanoušků cyklistiky nedokáže zaplnit místo svého idolu nějakým jiným smysluplným vzorem. Bar <i>U jedné koule</i> je ovšem každý den plný a Lance má dodnes na twitteru 4 miliony přátel. Ti a mnozí další se své ikony jistě nikdy nevzdají, je to stále jenom člověk, který i přes podlehnutí svodům a podvedení světa, udělal i mnoho dobrého, i když obrovské peníze, jež získal pro charitu, v zrcadle jeho dopování a šikanování lidí v okolí mají poměrně zvláštní pachuť. Jedním novinářem byl nazván „rakovinou cyklistiky“.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWYQrgSMCTMZISXCVg2j5BSyEFYaPHeMKq0-T2XhiciKOP-NdeB2xP6ToAxYlaixZSgIZZzgZthP4jvsak1gOGabX6mhVBEjWJmFg_zku78l1O2hg9-xh5PA0UF3uMyroEV0RU/s1600/Hor%C3%A1k.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="333" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWYQrgSMCTMZISXCVg2j5BSyEFYaPHeMKq0-T2XhiciKOP-NdeB2xP6ToAxYlaixZSgIZZzgZthP4jvsak1gOGabX6mhVBEjWJmFg_zku78l1O2hg9-xh5PA0UF3uMyroEV0RU/s400/Hor%C3%A1k.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Julius_Fu%C4%8D%C3%ADk">Julius Fučík</a> začal svou kariéru v divadle, ale pro svou lásku k literatuře se jeho talent nejvíce prosadil v žurnalistice a literární kritice (už od 16 let věku si pořizoval překvapivě břitké literární kritiky desítek děl za měsíc). V roce 1921 vstoupil do KSČ, jíž byl věrný i poté, co mnoho jeho kolegů z branže prozřelo s gottwaldovským autoritativním vedením nebo alespoň později se stalinistickými čistkami. Kdyby nepřišla nacistická okupace se svou nenávistí ke komunistům, s nimiž ovšem nacisté na mezinárodní úrovni uzavírali pakty o rozdělení světa, patřil by dnes Fučík zřejmě k přehlíženému pelotonu prvorepublikových dopisovatelů Rudého práva. On však byl zatčen, přežil výslechy a napsal <i><a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Report%C3%A1%C5%BE_psan%C3%A1_na_opr%C3%A1tce">Reportáž psanou na oprátce</a></i>. Spis byl po patřičné cenzuře zneužit jeho rodnou stranou, zmítanou tehdy v sítích kultu osobností, k vytvoření kultu univerzálního oficiálního válečného hrdiny a k jeho glorifikaci. Po roce 1989 spadl z piedestalu, ale několik generací komunistů i prostě levicově smýšlejících intelektuálů nezaplnilo jeho místo ani novými hrdiny ani smysluplnějšími idejemi. Společnost Julia Fučíka má stovky členů, odhalení Fučíkovy sochy na Olšanských hřbitovech se letos účastnila hromada komunistů a levicových myslitelů, levicoví literární historici píší tu více tu méně objektivní obrany jeho poselství. Ti a mnozí další se své ikony jistě nikdy nevzdají, byl to stále jenom člověk, který i přes podlehnutí svodům leninského učení a podvedení sama sebe, udělal i mnoho dobrého, i když jeho oběť za lepší řád má v zrcadle poprav 50. let (podle stalinského vzoru, o němž věděl!) poměrně zvláštní pachuť.<br />
<br />
Na komponovaném večeru, který letos 5. září k 70. výročí Fučíkovy popravy uspořádám v kadaňské knihovně, se pokusím dokázat, že si Fučík nezasloužil být shozen z piedestalu pro pochybnosti, které do jisté míry neoprávněně, ale na druhou stranu vzhledem k okolnostem zcela pochopitelně vzbudilo jeho „pankrácké angažmá“, ale pro doping ve formě nekritického komunistického přesvědčení a víry v nový řád, jehož podobně nebo spíše i méně horečnatí zastánci udělali z Pankráce po nastolení tohoto nového řádu stejně nemilosrdnou bolševickou sekyrárnu, jejíž obětí se stala např. Milada Horáková.</div>
J-Lohttp://www.blogger.com/profile/17166961207217142807noreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-21703320.post-85203101842650983572013-08-07T22:02:00.000+02:002013-08-07T22:15:18.506+02:00Květina pro Ronnieho<div style="text-align: justify;">
Miluju životní souhry a andělské výzvy. Když jsem byl malý kluk, emigroval Radek S. do Rakouska a odtud do Ameriky. Stal se mým vzorem, i když si ho vůbec nepamatuju. Protože první jeho úvahy o emigraci vedly do Austrálie, toužil jsem také utéct k protinožcům. Když pak posílal domů zprávy z amerického východního pobřeží, nemyslel jsem na nic jiného, než že se usadím v Bostonu nebo Philadelphii jako on. Moje dětské představy, Kafkova <i>Amerika </i>a Steinbeckovy <i>Toulky s Charliem</i> se mi dodnes mísí do častých živých snů, v nichž po staré známé cestě připlouvám do New Yorku a pak objevuji Nový svět.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Radka jsem nepoznal osobně, ale když jsme s mou maminkou chodili na návštěvu za jeho maminkou, přece jsem ho poznal víc, než on sám tuší. Aby si ženské mohly v klidu u kafe a cigarety popovídat, byl jsem vždy vpuštěn do Radkova pokoje vyzdobeného jeho obrazy. A pak jsem si začal prohlížet různé ty klučičí sešity schované pod postelí, co jsem si v té době zrovna taky vedl. Radek byl o pěkných pár let starší než já, a jeho hrdinou, jak jsem z listování tou dětskou pozůstalostí poznal, byl <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Ronnie_Peterson">Ronnie Peterson</a>, závodník Formule 1, který zahynul po havárii v roce 1978. Měl snad celé jedno album jenom s jeho fotografiemi, výstřižky ze <i>Stadionu </i>a dalších periodik, s výsledkovými listinami Grand Prix a nekrology z doby jeho tragické nehody (vypadalo to asi <a href="http://www.ronniepeterson.se/subc/eng/orframe.html">takhle</a>, jen tehdy ještě nebyly osobní počítače a internet). Řekl jsem si tehdy, že když ty sešity musel nechat doma a už se s nimi třeba nikdy neshledá, jsem já určen a vyvolen k tomu, abych nesl odkaz Ronnieho Petersona dál. Byl jsem dítě a bral jsem to děsně vážně. A zatímco mí spolužáci a kamarádi uctívali tehdejší hvězdy Ayrtona Sennu (který se o 16 let později také zabil při závodě), Alaina Prosta nebo Nigela Mansella a ze starších znali Nikyho Laudu a ti vzdělanější ještě Fittipaldiho, já jsem měl svého závodníka, kterého nikdo z nich neznal. A fandím mu dodnes.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjT5m5uoai143wshIy6I2_83YlIvAR4NmkZGS60XkP_NwLXtD2_AzsG2J6NWBQcSt7AKLeDBgGqkefATKWaRnuvVE-OlvGlQ28xqg5DqyBNcbM6Z85IAtMyQCEF1op2uWdJgBSD/s1600/Peterson1974_inline.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjT5m5uoai143wshIy6I2_83YlIvAR4NmkZGS60XkP_NwLXtD2_AzsG2J6NWBQcSt7AKLeDBgGqkefATKWaRnuvVE-OlvGlQ28xqg5DqyBNcbM6Z85IAtMyQCEF1op2uWdJgBSD/s400/Peterson1974_inline.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="color: #666666;">Ronnie v roce, kdy jsem se narodil</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Vůbec mě nenapadlo, že zrovna v tu dobu, téměř deset let po jeho smrti, spáchala Ronnieho žena sebevraždu, protože se s jeho odchodem nedokázala smířit, a že tím osiřela jejich dcera Nina, která byla a vlastně pořád ještě je stejně stará jako já. Nevěděl jsem ani, že je pohřben doma ve švédském Örebro. Toužil jsem tedy alespoň položit květinu na okruh v Monze, v místech nehody. Tam, kam se běžný smrtelník nedostane, natož s československým pasem. Byl jsem ještě dítě a děti mívají pošetilé nápady.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A teď tedy znovu dětský sen ožil. Bylo mu to dovoleno. Až dnes jsem totiž zjistil, že můj letošní student češtiny Roberto pracuje právě na okruhu v Monze. Slíbil mi, že mě tam vezme, kam budu chtít, i kdybych třeba přijel se zájezdem z Kadaně. A tak mám další smělý plán. V Itálii jsem zatím průvodcoval jen Toskánsko, i když jsme vlastně cestou navštívili i Milán. Teď už mám, když započítám i tuto metropoli, k níž mám srdeční vztah, třetí důvod, proč další zájezd naplánovat čistě do Lombardie (tím dalším jsou Manzoniho <i>Snoubenci</i>, naše manželská zásnubní četba).</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNpNdGzHeHcq196ecP5PkXFpumm-TtmsaMsTli4rKm5heXNGcR5e8cW6XfcB5vu4RLBO5cYzcoXRyMFnIlGOdcPHpknlqNZ1P0iLQMQdvcKcFuoHbt6kdkYdp3pLCo9anMTFp9/s1600/Roberto+G.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="251" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNpNdGzHeHcq196ecP5PkXFpumm-TtmsaMsTli4rKm5heXNGcR5e8cW6XfcB5vu4RLBO5cYzcoXRyMFnIlGOdcPHpknlqNZ1P0iLQMQdvcKcFuoHbt6kdkYdp3pLCo9anMTFp9/s400/Roberto+G.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="color: #666666;"> Roberto v zákulisí Velké ceny Itálie</span></div>
J-Lohttp://www.blogger.com/profile/17166961207217142807noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-21703320.post-31836152058173097502013-08-01T22:46:00.004+02:002013-08-02T09:29:44.027+02:00Pochutík<div style="text-align: justify;">
Zítra odjíždím do Prahy po mnoha letech zase učit češtinu. A po ještě více letech začátečníky. Ty jsem měl naposledy asi před deseti lety – jednoho Itala (jmenoval se tuším Mauro) a jednoho Angličana (tuším, že Richarda). Pak jsem dlouhou dobu učil nejpokročilejší skupinu nebo <a href="http://j-lo-mour.blogspot.cz/2006/08/pan-tadeusz-ingonator_16.html">téměř nejpokročilejší</a>. Teď mě čeká znovu mladý Ital Roberto a postarší Vídeňanka Brigitte. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Vždy si s sebou beru <i>pana Kaplana</i>, k němuž jsem vždy toužil připsat pár kapitol. Teď už vím, že to nezvládnu, většinu krásných novotvarů jsem si psal na lístečky, které se poztrácely, nebo popaměti SIMkaret, které už asi nikdy neoživím, a tak jsem se rozhodl publikovat dle mé paměti asi nejvtipnější příběh, který už většina mých přátel slyšela desetkrát. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Panem Kaplanem byl v tomto případě jeden německý inspektor ve výslužbě z města Hanau v Hesensku Dieter. Do nejpokročilejší skupiny byl zařazen pro svou píli, neoblomnost a zasloužilost, jazykové schopnosti byly rovněž obdivuhodné, ale mluvnický systém a výslovnost se mu již v jeho ušlechtilém věku vzpínaly. Občas vznikala nedorozumění. Třeba místo <i>vždycky </i>říkal zásadně <i>hvězdičky </i>– trochu mi to dnes připomíná naši Julinku. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jednou jsme hráli hru s figurkami a každý kdo šlápnul na nějaké tázací příslovce či zájmeno, musel jím uvést nějakou otázku do pléna, na kterou pak všichni popořadě odpověděli.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhTldvhx8xqstUFZoVOHiBqMw41zG5_2UJqN7A2_0DZGvV7CW7D_hSoxrpJ2aFyN45gImTLMP0iKuZNvYiM7v9SYusqZP6ju242mnQBiDT1bwjxZjP89wrTeuCmjeb_eV3UOkmL/s1600/Kurz%25C4%258Dj.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="286" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhTldvhx8xqstUFZoVOHiBqMw41zG5_2UJqN7A2_0DZGvV7CW7D_hSoxrpJ2aFyN45gImTLMP0iKuZNvYiM7v9SYusqZP6ju242mnQBiDT1bwjxZjP89wrTeuCmjeb_eV3UOkmL/s400/Kurz%25C4%258Dj.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Na Pavlíčka z anglického města Shrewsbury, který osciloval mezi mou skupinou a skupinou o málo slabší, vyšlo <i>Co?</i> a proto rychle vymyslel otázku: <i>„Co rád/a jíš?“</i> Odpověděl Mike, odpověděl Wolfgang, odpověděla Gudrun a došla řada na Dietera. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<b><i>„Pochutík…“</i> odpověděl břitce s jiskrou v očích.</b></div>
<b></b><br />
<div style="text-align: justify;">
<b><b><i>„Takové slovo v češtině neexistuje,“</i> řekl jsem, <i>„i když pravda zní velmi pěkně. To jistě myslíte něco jiného. Existuje sice podobné slovo pochoutka, ale to je vlastně právě všechno to, co nám chutná. Takže soudím, že myslíte zákusek nebo něco podobně sladkého.“</i></b></b></div>
<b>
<i><div style="text-align: justify;">
<b><i>„Ne, ne… já myslím pochutík…“</i></b></div>
</i><i><div style="text-align: justify;">
<b><i>„Já ale musím zopakovat, že takové slovo neexsituje.“</i></b></div>
</i><i><div style="text-align: justify;">
<b><i>„Existuje.“</i></b></div>
</i><i><div style="text-align: justify;">
<b><i>„Dietře, když pan učitel říká, že neexistuje, a je to rodilý Čech, pak pravdu má on,“</i> zastal se mě Mike.</b></div>
</i><i><div style="text-align: justify;">
<b><i>„Nemá pravdu.“ </i>stál si za svým emeritní školní inspektor.</b></div>
</i><i><div style="text-align: justify;">
<b><i>„Já bych si přece nevymýšlel,“</i> zkusil jsem to vstřícně.</b></div>
</i><i><div style="text-align: justify;">
<b><i>„Necháte mě tomlůvit?“</i> křičel Dieter a už moc nechybělo k ráně do stolu.</b></div>
</i><i><div style="text-align: justify;">
<b><i>„Být tebou, tak už radši mlčím,“</i> snažila se ho uzemnit Gudrun.</b></div>
</i></b><br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
<b>Wolfgang hlasitě hvízdnul.</b></div>
<b></b><br />
<div style="text-align: justify;">
<b><b><i>„Ale jistě, jestli chcete vyjmenovat další vaše oblíbená jídla, sem s nimi a k pochutíku už se nebudeme vracet,“</i> řekl jsem mírně ironicky.</b></b></div>
<b>
<div style="text-align: justify;">
<b>…</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>…</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>…</b></div>
<i><div style="text-align: justify;">
<b><i>„Pochutík mám rát šecko“</i></b></div>
</i></b><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1peF11bSV1-USUrD4IYCJ7fM-x20Paoybf7XiMxGaYWLWVDPb-GmQcPjgYLVoY4D_qdKXe8AxDAxQy2fklGt5lR6ERHcbCf0zDvRSAEe1XbmkT1bOvRopWw6a1rSHGFYa8-OQ/s1600/Kurz%C4%8Dj1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1peF11bSV1-USUrD4IYCJ7fM-x20Paoybf7XiMxGaYWLWVDPb-GmQcPjgYLVoY4D_qdKXe8AxDAxQy2fklGt5lR6ERHcbCf0zDvRSAEe1XbmkT1bOvRopWw6a1rSHGFYa8-OQ/s400/Kurz%C4%8Dj1.jpg" width="326" /></a></div>
A takhle to bylo skoro <i>hvězdičky</i>. J-Lohttp://www.blogger.com/profile/17166961207217142807noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-21703320.post-25674574190630308652013-07-30T14:14:00.002+02:002013-07-30T14:14:38.721+02:00Autem nebo metrem?<div style="text-align: justify;">
<i>Rozvinutá země není ta, kde chudí mají auto, ale ta, kde bohatí jezdí veřejnou dopravou. </i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Bohužel za tímto chytlavým heslem stojí starosta Bogoty, který má za sebou nechvalnou minulost v teroristických bojůvkách a v současnosti již tolik přešlapů v nové funkci, že je dva roky po volbě zahájen proces pro jeho odvolání - inu, jak to tak u levicových politiků bývá, pěkná hesla pro chudé a hrabání pro sebe mnohdy za každou cenu.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZx6IxQzTy1CAh5I8vabD-RRmbEn5quTuecwuiFYNcrjCga6M-1hrcu4hiJQAAATbbsGCR9FJAS1G0BZaalidtoYAQyXItLoOITyY49cz74WNrkuhXDezrpGBvS0y_J4uToEpW/s1600/pais.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="372" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZx6IxQzTy1CAh5I8vabD-RRmbEn5quTuecwuiFYNcrjCga6M-1hrcu4hiJQAAATbbsGCR9FJAS1G0BZaalidtoYAQyXItLoOITyY49cz74WNrkuhXDezrpGBvS0y_J4uToEpW/s400/pais.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Narazil jsem na to heslo při čtení o účasti papeže Františka na Světových dnech mládeže v Riu, kde jej někdo nesl jako transparent. V souvislosti s tím, že František jezdí veřejnou dopravou mě to samozřejmě oslovilo. A teprve po chvíli jsem si opět uvědomil, jak jednoduše jdou hesla zneužít.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Včera jsme s Věruškou zhlédli <i>Příběh rudého zla</i> od lotyšského autora Edvīnse Šnoreho, tak asi i proto jsem si hned zjistil, kdo s tím heslem přišel. Edvīns Šnore mi totiž potvrdil, co jsem tu už několikrát psal, a to fakt, že marxismus nepokřivil až Lenin, ale už Marx a Engels sociologicky pokřivili vnímání lidstva a jeho přirozených a dějinných zákonitostí. A pak stačilo pár líbivých hesel a sociologický experiment na milionech lidí mohl začít. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Gustavo Petro, autor výše zmíněného hesla, samozřejmě všude jezdí autem.</div>
J-Lohttp://www.blogger.com/profile/17166961207217142807noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-21703320.post-31341465625996661992013-07-27T22:40:00.002+02:002013-07-28T07:52:32.957+02:00Jednou neřád - pořád neřád?<div style="text-align: justify;">
Před zářijovou cestou do Anglie jsem si koupil dvě knihy od Davida Thomsona: <i>England in the Nineteenth Century</i> a <i>England in the Twentieth Century</i>. Začal jsem 20. stoletím a vyloženě se mi zastesklo po učení. Vždycky jsem totiž rád učil první světovou válku. A hned z prvních 40 stran této knihy jsem načerpal tolik inspirace, jak předat tuto zajímavou látku lépe, než jsem toho kdy byl schopen, že je mi líto, že nemohu hned zítra předstoupit před žáky nebo před studenty a donutit je k pozornosti. Věřím, že bych je k soustředění přiměl i teď uprostřed prázdnin.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Skoro celá 1. polovina 20. století se dá ve zkratce interaktivně (když už máme ty tabule s tím jménem a tou schopností) vysvětlit na tomto britském propagandistickém plakátu z doby po 1. světové válce. Dá se na něm totiž vysvětlit i příčina 2. světové války a hlavně se dá udělat psychologický rozbor doby, protože to je na tom nejtěžší. Studenti se nikdy nechtějí učit dějiny, když nechápou, proč někdo dělal z dnešního hlediska nesmyslné věci. Jakmile pochopí proč, naučí se i kdy, kde a jak. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg34Io3930_8HbiXPbDuoADRoEJ3cRy2j2sJeJsu9ZH9gm-qlIPsJ7aP8G5_Al2zfRGQPC73T5_MrMjjsgpH-yayMRuvymUqVDgFNRvOB9Lu9dHZRa24Vujux2882EiOc_d7hgV/s1600/British_Empire_Union_WWI_poster.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg34Io3930_8HbiXPbDuoADRoEJ3cRy2j2sJeJsu9ZH9gm-qlIPsJ7aP8G5_Al2zfRGQPC73T5_MrMjjsgpH-yayMRuvymUqVDgFNRvOB9Lu9dHZRa24Vujux2882EiOc_d7hgV/s640/British_Empire_Union_WWI_poster.jpg" width="409" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Dole každý, kdo se o látku kdy zajímal, asi rozpozná potopení britského zámořského civilního parníku <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/RMS_Lusitania">Lusitania</a>, který je zrovna po torpédování ještě ostřelován z německé ponorky U 20 – událost, která přispěla ke vstupu USA do války. Ovšem co ten hrobeček v medailónku nad tím? Česká wikipedie Edith Cavellovou nezná a nezná ji asi ani nikdo, koho znám já. Kdo se chce seznámit, stručný životopis v češtině najde <a href="http://m.rozhlas.cz/brno/upozornujeme/_zprava/195330">zde</a>. Na případě této ženy se dá rovněž vysvětlit celá podstata války a propagandy.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Myslím, že bych se v těch vyměřených 45 minutách nedokázal nezmínit ještě i o Miladě Horákové a celou hodinu bych možná uzavřel strohou parafrází toho plakátu „JEDNOU BOLŠEVIK – POŘÁD BOLŠEVIK!“ Upozornil bych studenty, že ve své kariéře prošli Komunistickou stranou Československa dnešní prezident, premiér, ministři zahraničí, obrany, financí a sociálních věcí, předseda senátu, předseda ústavního soudu a mnozí další. Asi jako by v roce 1968 (rovněž 23 let po zlomu) měli v Německé spolkové republice výkonnou, zákonodárnou a soudní moc v rukou samí bývalí náckové. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Abych vysvětlil rozdíl mezi nekorektností plakátu (nekorektností, která přispěla ke vzniku nacismu) a korektností mé parafráze, mohu prohlásit, že vím, že není lehké uznat chybu, měl jsem tátu taky bolševika, který prozřel až v roce 1989, a dědu osmašedesátníka. Ale jako se po rozvodu církevního sňatku nebudu cpát panu farářovi k přijímání, neměl by se někdo, kdo kdy byl členem KSČ, cpát do vrcholné (a vlastně do žádné) politiky – talent netalent, levice pravice (a že jich tam máme taky dost). </div>
J-Lohttp://www.blogger.com/profile/17166961207217142807noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-21703320.post-35204427277803178732013-07-25T23:03:00.000+02:002013-07-25T23:15:05.657+02:00S Kafkou na prknech a za prknem<div style="text-align: justify;">
V neděli jsem si vyžehlil všechno prádlo, byl ho už plný foch. Na košile se nedostalo, ty jsem vrátil úhledně přeložené do přihrádky, aby počkaly na příští neděli. Žehlil jsem v ložnici a pustil jsem si k tomu rozhlasové zpracování Kafkových deníků. Josef Čermák je rozčlenil tematicky (tedy ne náš kadaňský pan farář, ale tento <a href="http://www.czechlit.cz/autori/cermak-josef/">jeho jmenovec</a>). V neděli už byly k poslechu jen čtyři poslední díly z deseti. Hned první, který jsem si pustil, byl o divadle, druhý o snech, pak o psaní jako takovém. To už mi padala žehlička z ruky.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nevěděl jsem o Kafkově vztahu k divadlu nic. Na stránkách <a href="http://www.kafkamuseum.cz/ShowPage.aspx?tabindex=0&tabid=1">Muzea Franze Kafky</a> je shrnut takto:</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Kafka chodil na divadelní představení do Nového německého divadla (dnes Státní opera) a do Zemského (Stavovského) divadla, zejména když tam vystupovali slavní němečtí (vídenští) herci jako Pallenberg nebo Moissi. Občas zašel, což odporovalo dobovému politickému bontonu, i do českého Národního divadla, a to i když byla na repertoáru česká (Vrchlický) nebo i jiná slovanská (Vojnovič) hra. <b>Zvláštním způsobem ho podvakrát strhlo prosté lidové divadlo haličských chasidských herců ze Lvova ve staroměstské kavárně Savoy na Kozím plácku. Při jejich druhém turné je zhlédl snad dvacetkrát a s hlavním hercem Jizchakem Löwym navázal přátelství. Ve svých Denících věnoval této společnosti a jejím hrám mnoho stran.</b></i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Prosté lidové divadlo. Z Kafkových recenzí se dá tušit, že nadšení i kvalita byla podobná jako u našeho divadla Navenek. Kafka nicméně to haličské kočovné zvěčnil. Kdo zvěční nás? </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V jedné nesouvislé poznámce v deníku si Kafka napsal v úvozovkách: <i>„Láska k jedné herečce“ „Divadlo“</i>. Kafkologové se domnívají, že přemýšlel o názvu jakéhosi literární zpracování setkání s chasidským souborem. Kdo byla ona herečka, do níž se zamiloval? Paní Tschissiková. Rovněž tuto ženu, ať už krásnou nebo „jen“ zajímavou, Kafka zvěčnil. Zejména jedno setkání na rozloučenou se mi líbilo, kdy Kafka nevěděl, jak se má vůbec tvářit.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Ale ani vážně jsem se na ni vlastně dívat nemohl. To by totiž znamenalo, že ji miluji. I mladý Pipes za mnou by to ve vší své nevinnosti musel poznat. A to by bylo věru neslýchané. <b>Já, mladý člověk, jemuž vesměs hádají 18 let, jak vyznává před večerními hosty kavárny Savoy, v kruhu kolemjdoucích číšníků, před společností herců sedící kolem stolu 30leté ženě, která málokomu připadá hezká, která má 2 děti, 10 a 8leté, jejíž muž sedí vedle ní, která je vzorem počestnosti a šetrnosti – této ženě vyznává lásku, jíž nadobro propadl</b>, a – teď přichází to, co je vlastně podivnější a čeho by si už býval zajisté nikdo nevšiml – a hned se té ženy vzdává, jako by se jí vzdal i tehdy, kdyby byla mladá a svobodná. Mám být vděčný, nebo mám proklínat, že přes všechno neštěstí ještě pociťuji lásku, lásku nepozemskou, ovšem k pozemským předmětům. Krásná byla pí Tschissiková včera. </i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Následuje popis její „normální“ krásy, popis kafkovsky neobvyklý, jako neobvyklé bylo jeho vyjádření nikdy veřejně nevyslovené náklonnosti. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFJZU_PSO7TTLks4_wTzLWftgocDGiY7AkqRTew48m_WwvfpKpNQT0CM6FAqoXtL7707_sH1QZ7lWbQd4Cv4rAVTsOtQHiRtO-DM16o-Ghn1H03Xp_tQicfBujA14a37or_5pM/s1600/savoy.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="248" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFJZU_PSO7TTLks4_wTzLWftgocDGiY7AkqRTew48m_WwvfpKpNQT0CM6FAqoXtL7707_sH1QZ7lWbQd4Cv4rAVTsOtQHiRtO-DM16o-Ghn1H03Xp_tQicfBujA14a37or_5pM/s400/savoy.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
A tak se pomalu, ale jistě vracím k psaní soběpisníku, té moderní formy deníku, protože…</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><i>Vést si deník je užitečné v tom, že si člověk s uklidňující jasností uvědomuje proměny, kterým je neustále vystaven, v něž také ovšem obecně věří, tuší je a přiznává si je… V deníku nachází člověk důkazy, že žil, rozhlížel se a zapisoval svá pozorování… </i></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
A tak si třeba jednou vzpomenu, co jsem to všechno v neděli žehlil...<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nedávno jsem byl poprvé v Siřemi u Podbořan, kde strávil Kafka několik měsíců. Když už tedy opět začínám s psaním na blog, brzy sem napíšu reportáž. </div>
J-Lohttp://www.blogger.com/profile/17166961207217142807noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-21703320.post-6532831149650265502013-07-20T00:13:00.002+02:002013-07-22T09:39:18.559+02:00Pařížský kat<div style="text-align: justify;">
Přečetl jsem si text Umberta Eca, který přednesl před pěti lety na boloňské univerzitě, s názvem <i>Vytváření nepřítele</i>. Velmi pěkný text se zajímavými ukázkami ze všech možných literatur – od Cicerona a Martiala přes raně i pozdně středověké kronikáře, náboženské a církevní texty, italské básníky, Williama Shakespeara, Richarda Wagnera, Georgie Orwella až po Jean-Paula Sartra. A přece mi jeden text chyběl, text, který by mohl celý esej nejen doplnit, ale téměř nahradit. Umberto Eco o něm ale z čistě kapacitních důvodů vědět nemůže. Česky při vší úctě nevládne. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Kdyby byl Oldřich Daněk Francouz, jistě by byl ve světě stejně známý jako Sartre. Alespoň ve svém dramatickém díle. Dosud jsem znal jenom jeho drama <i>Válka vypukne po přestávce</i> z televizního záznamu s Josefem Vinklářem (k vidění <a href="http://www.youtube.com/watch?v=Pq2Nom8mcK8">zde</a>). A i to by stačilo. Je to geniálně napsané a geniálně zahrané. Před nedávnem jsem si ale přečetl scénář k televizní inscenaci <i>Pařížský kat</i> a zatoužil jej provést na divadle. Myslím to vážně, rekvizity už se vyrábějí a jednoho herce ze tří hlavních už mám. Nebudu tedy prozrazovat děj a ukončím toto motivační divadelní psaní úryvkem ze Satrtrova dramatu <i>S vyloučením veřejnosti</i>, kterým ukončil své psaní i Umberto Eco. Když jsou tři nebožtíci, kteří se za života nikdy nesetkali, přivedeni do pekla, jsou umístěni do jedné místnosti – nejdříve nejsou ochotni přiznat ani sobě ani ostatním, proč jsou v pekle, a také netuší, jaký je čeká trest. Své hříchy si nakonec sdělí a svůj trest brzy poznají, peklo jsou ti dva druzí:</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><i>Uvidíte, jak je to hloupé. Strašlivě hloupé. Žádná fyzická muka tu nejsou, a přece jsme v pekle. A nikdo nemůže přijít. Nikdo. Zůstaneme spolu až do konce sami. --- Někdo tu chybí. Kat. --- No, a to je úspora personálu. Nic víc. --- Každý z nás je katem obou ostatních.</i></b></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQUODIX6TYPclTmv9Wk4j9tMJFjq0JSv0NbukzAyA0k_on90m35Bv85svfTOJF3JFPj_7Jo_H-2Xf-wmj6yXKoKZfuuGcdtys2S_Z6uqKtuWnhPyUD8x8EcnSmGMC9wPFmmaHg/s1600/Templars.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="296" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQUODIX6TYPclTmv9Wk4j9tMJFjq0JSv0NbukzAyA0k_on90m35Bv85svfTOJF3JFPj_7Jo_H-2Xf-wmj6yXKoKZfuuGcdtys2S_Z6uqKtuWnhPyUD8x8EcnSmGMC9wPFmmaHg/s400/Templars.jpg" width="400" /></a></div>
J-Lohttp://www.blogger.com/profile/17166961207217142807noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-21703320.post-34687658055546154122013-07-18T22:47:00.001+02:002013-07-19T08:33:51.400+02:00Sudičky<div style="text-align: center;">
Vítkovi z Nebes</div>
<br />
<b><i>Je noc. Tvá první celá, dítě.<br />Maminka plenky zahřeje.<br />Tma rozhodila svoje sítě,<br />do kterých chytá zloděje.<br /><br />Slyšíš krůčky? Spi, nic se neděje!<br />To jenom Láska přišla rozpačitě<br />k postýlce jemně pohladit tě.<br />Ráno tu najdeš její šlépěje.<br /><br />Tetička Víra rovněž navštíví tě,<br />pěkně se na tebe usměje,<br />a do třetice na úsvitě<br />přijde i sudička Naděje.</i></b><br />
<br />
(inspirováno <a href="http://poesie.webnet.fr/lesgrandsclassiques/poemes/tristan_corbiere/rondel.html"><i>Rondelem</i></a> Tristana Corbiéra, s nímž budeš, Vítku, slavit svoje narozeniny)<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZasmNhjsdCROgH2qeOZs34OH5LoGKmxDCEU-J0Ab869TtKJlktiZeEU_XFMTTOOdydlo-fAnFygjKLmulzSUC9ma8y3hh1eigA_8eOiEa9CnS2MrPvhbZ3gA4wJAFrzRvG-qm/s1600/tristancorbi-re1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZasmNhjsdCROgH2qeOZs34OH5LoGKmxDCEU-J0Ab869TtKJlktiZeEU_XFMTTOOdydlo-fAnFygjKLmulzSUC9ma8y3hh1eigA_8eOiEa9CnS2MrPvhbZ3gA4wJAFrzRvG-qm/s400/tristancorbi-re1.jpg" width="298" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCk767Ev1yrQBSNV0ZzxojludGvjqA370yk2DLzkY1_ENBqzrl-yi9eXpXMJ9lSvSqF8Oe-c_wh9cMxUvMb-mvDN8vuar6TFEtbPDfoEBwf6zCVyHnWi1ILvlkrlHmVNnsH2vG/s1600/tristancorbi-re1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><br /></a></div>
<br />J-Lohttp://www.blogger.com/profile/17166961207217142807noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-21703320.post-53506248030346447532013-07-18T19:20:00.001+02:002013-07-18T19:28:39.340+02:00Setkání s turistickým bohem<div style="text-align: justify;">
Protože se chystám shrnout své roční úvahy o turistickém vytěžení bitvy u Wogastisburgu, začítám se do různých textů o turistickém ruchu obecně, abych měl na čem stavět na cestě ke konkrétním detailům mého úmyslu. Narazil jsem i na tento text Dona DeLillo z knihy <a href="http://aluze.cz/1999_03_04/de_lilo.php"><i>Bílý šum</i></a>, kterou ke své lítosti v překladu Libuše Bryndové nevlastním, a tak jsem onu pasáž k vlastnímu uspokojení (patrně volněji než paní Bryndová, takový už jsem já) přeložil sám sobě a hodlám se s vámi podělit tady na zkomírajícím soběpisníku, k němuž jsem už málem zapomněl přístupové heslo. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><i>Ujeli jsme 22 mil krajinou kolem Farmingtonu. Krajinou luk a jabloňových sadů. Dělily je od sebe bílé ploty. Náhle se před námi poprvé objevila cedule: NEJFOTOGRAFOVANĚJŠÍ STODOLA V AMERICE. Než jsme k inzerovanému místu dorazili, napočítali jsme pět stejných návěstí. Na provizorním parkovišti jsme napočítali 40 aut a jeden zájezdový autobus. Po cestičce pro dobytek jsme došli až na mírné návrší, z něhož byl na stodolu nejlepší pohled. Všichni tam měli fotoaparáty, většina se stativy, masivními objektivy a různými filtry. Ve stánku se prodávaly pohlednice a diapozitivy s obrázky, které byly pořízeny z toho samého místa. Stali jsme opodál a dívali se na fotografy. Murray se dlouho oddával mlčení a občas si něco zapsal do malé knížky. </i></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCsLejnBZjVtK2QGmao7H9DbagalbphqKmc4tZyULcf2tA0ZmUiAPMpM1osYAgSbw5lzzF-FZPdLQQrYrkTutucLEVH9VvffRVyLLvzx27iiCFYlSVX0NSDiMHVXF6rDgm8RTj/s1600/Barn.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="223" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCsLejnBZjVtK2QGmao7H9DbagalbphqKmc4tZyULcf2tA0ZmUiAPMpM1osYAgSbw5lzzF-FZPdLQQrYrkTutucLEVH9VvffRVyLLvzx27iiCFYlSVX0NSDiMHVXF6rDgm8RTj/s400/Barn.jpg" width="400" /></a></div>
<b><i>„Nikdo tu stodolu nevidí,“ řekl nakonec. </i></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><i><br /></i></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><i>Dlouhé ticho.</i></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><i><br /></i></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><i>„Jak jednou zahlédneš tu ceduli o stodole, tu stodolu už nespatříš.“</i></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><i><br /></i></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><i>Ještě jednou se odmlčel. Lidé na pahorku se zatím vystřídali a stála tam snad už třetí várka fotografů. </i></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><i><br /></i></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><i>„Nejsme tu proto, abychom si udělali snímek, ale abychom jej zkopírovali a kopií potvrdili existenci originálu. S každým snímkem se posiluje jeho aura. Cítíš to, Jacku, jak se tu hromadí bezejmenná energie?“</i></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><i><br /></i></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><i>Další dávka ticha. Muž ve stánku prodal již několik pohlednic a diapozitivů. </i></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><i><br /></i></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><i>„Přítomnost na tomto místě je vlastně duchovní odevzdání. Vidíme jen to, co vidí ostatní. Tisíce těch, co tu byli před námi, a tisíce těch budoucích. Stáváme se součástí kolektivního vnímání. Doslova to potvrzuje naše představy. Je to svým způsobem náboženský zážitek, setkání s turistickým bohem.“</i></b><br />
<br />
Vždyť Ježíš Kristus se narodil v podobné stodole, chce se mi dodat! A stačí málo, aby lidé uvěřili, že to bylo před pár lety v té krásné krajině pod horami ve státě Wyoming...<br />
<span style="font-size: x-small;">(pozn. DeLillova stodola je nicméně anonymní, možná jen inspirovanou literární fikcí)</span><b><i><br /></i></b></div>
J-Lohttp://www.blogger.com/profile/17166961207217142807noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-21703320.post-61024164255263811322013-05-22T06:51:00.002+02:002013-05-22T06:59:35.816+02:001.000.000 minut<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6uCxGD0aWtMH4XVVVNHdp74Tu8N8DA-jHJnOC02vKXSbXmZNDevka_CYo374NEda2_RL-FjY_JSekFzYdpSJT2fP5aIaSANTsF0NXmcuxvc76eRhkh59SE4h8k9hpj7gCKw_W/s1600/IMG_4645.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="607" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6uCxGD0aWtMH4XVVVNHdp74Tu8N8DA-jHJnOC02vKXSbXmZNDevka_CYo374NEda2_RL-FjY_JSekFzYdpSJT2fP5aIaSANTsF0NXmcuxvc76eRhkh59SE4h8k9hpj7gCKw_W/s640/IMG_4645.jpg" width="400" /></a></div>
<i>Hodinu po hodině</i><br />
<i>tak rád tě vidím v klíně</i><br />
<i>maminčině.</i><br />
<br />
<i>Minutu po minutě</i><br />
<i>slepě a pominutě</i><br />
<i>miluju tě. </i><br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
<a href="http://j-lo-mour.blogspot.cz/2007/05/maturity-v-atci-2007.html">Včera před šesti lety</a> jsem poprvé spatřil Věrušku a <a href="http://j-lo-mour.blogspot.cz/search/label/Jul%C3%A1tko">naše Julinka</a> v 9:00 oslavila přesně milion minut na světě.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6OwROYmQI7iL0g2waLKPggMYCWDbqRVd6ySPZmwjPqCfXq-SlyQtDLsWZYt2UWncMg1cI-ZbjSIO931JZAndbRF_bQFDT79BGu8a0Da41tL-_WtwjUPTpk8xl89zunDmOmxi4/s1600/1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6OwROYmQI7iL0g2waLKPggMYCWDbqRVd6ySPZmwjPqCfXq-SlyQtDLsWZYt2UWncMg1cI-ZbjSIO931JZAndbRF_bQFDT79BGu8a0Da41tL-_WtwjUPTpk8xl89zunDmOmxi4/s400/1.jpg" width="266" /></a></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhhQF1aU5oGRa0Bg6g8zP6UdexmuZe0bUFef8AEOcDT3xC3GBctqWxkT45-1_Md55hmdECw02Jzm5qlv0NGaODmg1lU_6hTHESwn9b-GSLxpj_WYIaMc_OoYyLe19nEXFnVmTQX/s1600/2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhhQF1aU5oGRa0Bg6g8zP6UdexmuZe0bUFef8AEOcDT3xC3GBctqWxkT45-1_Md55hmdECw02Jzm5qlv0NGaODmg1lU_6hTHESwn9b-GSLxpj_WYIaMc_OoYyLe19nEXFnVmTQX/s400/2.jpg" width="266" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBcichEBuxAp3KkHbsnNUqDaqitVMEt9OAbHq3Qjk-4fQvfYwzBvFgXrBa0T8l6_BDx5cJRRe19gU0DMzUiD5WL2dC9m4FQRZ3HF5McprOm712xsIa6oTMROXBD-3idwtmsRBk/s1600/IMG_4581.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBcichEBuxAp3KkHbsnNUqDaqitVMEt9OAbHq3Qjk-4fQvfYwzBvFgXrBa0T8l6_BDx5cJRRe19gU0DMzUiD5WL2dC9m4FQRZ3HF5McprOm712xsIa6oTMROXBD-3idwtmsRBk/s400/IMG_4581.jpg" width="266" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2PFF5zkUA9TC7NIWovGHorAZGhQBvCTbMs1LLBx0KAm1pZlHUuMClShwQTxzOgY0LmXVc5_yQJ8ho077CHYQGfKkWxHNUBFBYfmSafPTm4OaPbdVX0BRR9p-Rn_amu5j371lh/s1600/IMG_4604.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2PFF5zkUA9TC7NIWovGHorAZGhQBvCTbMs1LLBx0KAm1pZlHUuMClShwQTxzOgY0LmXVc5_yQJ8ho077CHYQGfKkWxHNUBFBYfmSafPTm4OaPbdVX0BRR9p-Rn_amu5j371lh/s400/IMG_4604.jpg" width="266" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgt1IbpuVrQ_DxkAz7e2OUr6FpIP5zCgV3LZDq2TsYOz8x_w3iCilZDOjps_PyNW1-0Ge6S5l3RGIK96Ff5pdulDhJ2npSG6QRn0sHV0L-eRypHMZATaQ-b3jn7xAYATZfFRsnS/s1600/IMG_4617.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgt1IbpuVrQ_DxkAz7e2OUr6FpIP5zCgV3LZDq2TsYOz8x_w3iCilZDOjps_PyNW1-0Ge6S5l3RGIK96Ff5pdulDhJ2npSG6QRn0sHV0L-eRypHMZATaQ-b3jn7xAYATZfFRsnS/s400/IMG_4617.jpg" width="266" /></a></div>
</div>
J-Lohttp://www.blogger.com/profile/17166961207217142807noreply@blogger.com9tag:blogger.com,1999:blog-21703320.post-35761427722794068982013-05-05T10:31:00.001+02:002013-05-05T10:31:11.694+02:00Na okamžik<div style="text-align: justify;">
Zrovna na neděli vychází 200. výročí narození <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%B8ren_Kierkegaard">Sørena Kierkegaarda</a>. Jeho <i>Okamžik</i> (v českém překladu Milady Krausové-Lesné z r. 1911) je kousavou kritikou tehdejšího stavu křesťanství – dánského státního náboženství. Jak rád jsem nejen za to, že křesťanství již dávno není státní náboženstvím, ale že u nás už ani zdaleka ne ani hlavním proudem duchovního života společnosti. Nicméně doba křesťanské hegemonie a její úskalí se musí stále připomínat, protože její princip je obecně platný a to i u nás. Nejde totiž jen o počty.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>… ku podivu, na to, čeho, bohužel, je na tom světě až příliš veliké množství, ano, co je vlastně obsahem tohoto světa: na žvást, ubohost, prostřednost, chvast, nesmysl, na hračkové křesťanství, na zvyk proměňovat vše na krásné řeči atd. – na to se v Novém Zákoně nehledí.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Z toho následuje obtíž, že je skoro nemožno s pomocí Nového Zákona ovládnout skutečný život, skutečný svět, ve kterém žijeme, kde <b>na jednoho usvědčeného pokrytce nalezneme 100.000 žvanilů, na jednoho usvědčeného kacíře 100.000 prospěchářů</b>.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>… žvást, prospěchářství, prostřednost, ty zůstanou bez úrazu.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Toho používal od nepaměti žvást, aby se postavil na místo pravdivé křesťanské pravověry – odtud jsou ty nepřehledné zástupy milionů křesťanů. Tato pravověra, silná ne sice duchem, ale počtem, použila toho, že zcela dle pravdy nelze – a opravdu to nelze – obviňovat ji z přetvářky, mylného učení atd., ergo je to pravdivá křesťanská pravověra.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>… když dáváme dobrý pozor, poznáme, že Nový Zákon přece podrží pravdu, že je to přece tak, jak to Nový Zákon předpověděl. Uprostřed tohoto nesmírného množství „křesťanů“ žije tu a tam několik jednotlivců, jeden jednotlivec. Pro něho cesta je úzká – srv. Nový Zákon; on je nenáviděn ode všech – srv. Nový Zákon; zabít ho, pokládá se za bohoslužbu – srv. Nový Zákon. Je to přece podivná kniha, tento Nový Zákon, má přece pravdu; neboť tento jednotlivec, tito jednotlivci – ano, to byli křesťané.</i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjyi_UBStb-Ee9rYoQ0S6ODP96ernJmptk59B6s3N1LVky693IcX0ZT84flYWSJmvk9zFvm1p1QKSjmFQlqTqGO-8prQsOLr4VKTIqFStvQjaYjMfA9cn7FgZOtCkCFJJ9T9_Rb/s1600/soren_kierkegaard_01.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="291" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjyi_UBStb-Ee9rYoQ0S6ODP96ernJmptk59B6s3N1LVky693IcX0ZT84flYWSJmvk9zFvm1p1QKSjmFQlqTqGO-8prQsOLr4VKTIqFStvQjaYjMfA9cn7FgZOtCkCFJJ9T9_Rb/s400/soren_kierkegaard_01.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Všechno náboženství, ve kterém je přece trochu pravdy, rozhodně i křesťanství, směřuje k úplnému přerodu člověka, chce v odříkání a sebezapírání vyrvat mu vše, na čem bezprostředně visí, v čem bezprostředně má svůj život. Takové náboženství nemůže „člověk“, jak tomu rozumí, potřebovat. Proto žije od pokolení do pokolení – jak dvojsmyslné! – vysoce vážená společenská třída: kněží. Jejich zaměstnání je: obrátit celý poměr, tak že to, k čemu člověk má chuť, stane se náboženstvím, ovšem když vzývá Boží jméno, a zaplatí jistou částku kněžím. Ostatní společnost, přihlédneme-li k věci blíže, má sobecký zájem, aby udržela představu kněze – jinak by klamání nebylo možné.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na jiném místě mluví Kierkegaard o kněžích jako o lidojedech a to nejodpornějšího druhu. Ale co když je právě kněz tím jednotlivcem z předchozího odstavce? <i>Nenazývám se křesťanem, neříkám o sobě, že jsem křesťan</i>, opakuje Kiwerkegaard ve svém závěrečném vyznání – a to proto, že všichni a každý kolem něj v tom světě žvástů jsou tzv. křesťany;<i> nenazývám se křesťanem (nedosahuji ideálu), ale mohu ukázat, že ostatní jsou jimi ještě méně.</i></div>
J-Lohttp://www.blogger.com/profile/17166961207217142807noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-21703320.post-84304969239702022502013-03-31T11:21:00.001+02:002013-03-31T11:28:07.752+02:00Velikonoční osvícení<div style="text-align: justify;">
Probudil jsem se na Boží hod velikonoční podle zimního času a tu hodinu, kterou ještě rodina spala, jsem využil na čtení. Přečetl jsem si <a href="http://www.dalailama.com/news/post/924-avalokiteshvara-empowerment-at-salugara">článek</a> o svátečních obřadech sloužených dalajlámou v klášteře v západobengálské Salugáře. Dalajláma se ve své řeči zmínil o tom, že kdo chce pěstovat tantru a dojít jejího cíle, musí se velmi pečlivě připravovat. Přirovnal tantrické učedníky k raketovým inženýrům, kteří také musí projít odborným výcvikem, než se dostanou ke konstruování raket. Abyste se mohli tantrou vážně zabývat, musíte v sobě probudit bódhičittu, tedy soucit a lásku ke všem cítícím bytostem, a potom meditačně prožít prázdnotu. Až teprve po rozplynutí v prázdnotě může z této vzejít božství. Ve své řeči zdůraznil, že útočiště hledají tibetští buddhisti v Budhovi, dharmě a společenství mnichů a mnišek (sangha).<br />
<br />
Není náhodou prázdnota to, co zažil Kristus na kříži? <i>Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?</i> Nejsou náhodou prázdnotou všechny ty posměšky a urážky, kterých se mu dostalo? A které se mu od Velkého pátku každý další den dostávají a budou dostávat v hojné míře až do skonání věků? Přečetl jsem si náhodou pár příspěvků na facebookovské stránce Boha (nemám ho v přátelích), což mi dalo docela dobrý základ k pocitu prázdnoty, s nímž jsem odcházel na dnešní mši. Stejné duchovní prázdno jsem zažil i během Pašijí se Scholou gregorianou pragensis. Prázdno bylo v pátek tak rozlehlé, že jsem vnímal jen mříže přede mnou a asi jen na pár vteřin trochu i Krista v hrobě za mříží, když se mu přišel poklonit jeden tatínek s malým, asi tříletým synem.<br />
<br />
Dnes byl hrob prázdný jako já. Kristus vstal z mrtvých. Stál jsem pod křížem, kde stávám nejradši, a najednou mi začalo být příjemně. Prožil jsem si to, že při modlitbách držel manžel manželku za pas a při pozdravení pokoje si dali v lavici pusu. Prožil jsem si to, když šel k přijímání kamarád a soused původem z Kambodži. Prožil jsem si cikánskou víru, s níž má ta moje tolik společného. Prožil jsem si holčičku, která si listovala v ilustrované knížce o Noemově arše. Najednou se loď kostela pro mě proměnila v podobnou archu a čekal jsem na znamení. Vypustil jsem holubici a s napětím očekával, zda se vrátí s olivovou ratolestí. <br />
<br />
Vrátila se. Otec Josef ji vypustil z rukávu jakoby mimochodem, skoro se při kázání na chvíli zarazil, zda to má říci, protože se bude opakovat a mnozí z pléna to uslyší poněkolikáté. Pak to ale řekl. A já to slyšel poprvé. Když byl ještě malý jinoch, říkával mu jeden starý kněz: „Až se tě, Jozífku, někdy někdo zeptá, kde je ten Bůh, řekni 'tady' a udělej něco dobrého.“ Opravdu je to tak jednoduché? pomyslel si tehdy Jozífek. A časem pochopil, že je to tak, ale že to vůbec není jednoduché. Možná složitější než raketové inženýrství. <br />
<br />
A Julince pak Otec Josef poslal čokoládového beránka.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmZohqHbDO65b0sNBtxXS9oU39ZA2HczLx4F96lDHknourbb9wsoTFiCUSHE4rDzsxZB9y7efW8YxNWrGcD_3ADojdKnUnYVMJz6svgjtKchGdlOAmaygW1SLg6fRoSwULU58w/s1600/Juli_velikonoce.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmZohqHbDO65b0sNBtxXS9oU39ZA2HczLx4F96lDHknourbb9wsoTFiCUSHE4rDzsxZB9y7efW8YxNWrGcD_3ADojdKnUnYVMJz6svgjtKchGdlOAmaygW1SLg6fRoSwULU58w/s400/Juli_velikonoce.jpg" width="266" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
J-Lohttp://www.blogger.com/profile/17166961207217142807noreply@blogger.com3