Zase ty labutě

Před 111 lety byla v Petrohradě uvedena revidovaná verze baletu Labutí jezero s hudbou Petra Iljiče Čajkovského (upraveného jeho bratrem Modestem). Premiéra původní verze v Moskvě v roce 1877 byla přijata chladně. Obnovená premiéra však uznala génia tohoto baletu, jenž je zřejmě nejznámějším kusem z tohoto žánru. Zaujalo mě, že se uvádí s různými konci. Zakletá Odetta se musí vždy nad ránem změnit v labuť. Její rodiče si oči vyplakali a z jejich slz vzniklo jezero, kde Odetta v noci tančila a ráno vplula na jeho hladinu v labutí podobě. Když ji spatřil kníže Siegfried, zamiloval se, ale čaroděj, který Odettu zaklel, si to nedal líbit. Na ples mu dotáhl svou dceru v Odettině podobě a Siegfried ji požádal o ruku. A tady se začínají různá provedení lišit. Jednou láska Siegfrieda a Odetty zvítězí, jednou Odetta umře Siegfriedovi v náručí, jednou se Odetta navždy promění v labuť a princ zůstane na ocet a jednou se oba milenci vrhnou do jezera a utopí se, čímž zničí i moc čaroděje. Ještěže se do toho nevložili Monty Pythoni. To by jistě skončilo ptačí chřipkou:-) Každopádně je balet jedním z nejnáročnějších - herecky pro složitou dvojroli a tanečně pro četnost složitých figur, proslavené je především dvaatřicet otoček zvaných fouettés en tournant. Vypadá to asi takto.