Je jaro!

Dnes jsem vyrazil na procházku. Původně jsem chtěl vyprovodit Čerfa se skupinkou hereček z Juniora mokrou cestou na Suchý důl a dále k Rašovické stěně, ale na kadaňském stupni jsem potkal Vojtu K., největšího kadaňského pábitele a kumštýře, a tak jsem dal přednost jeho suché stezce do Rašovic.

Kdo zná Vojtu K., ví, že jsem se ani chvíli nenudil. A protože tuto trasu šlape už deset let (a předtím tudy běhal), po cestě jsme se mnohokrát dali do řeči s domorodci. V Rašovicích jsme pak potkali nové dva restaurátory, kteří pomáhají v klášterních celách s obnovením fresek, a tak jsme je pozvali na pivo do hospůdky Na vyhlídce.

Probrali jsme spoustu věcí, Vojta citoval Celliniho životopis, Vasariho Životy a další díla, jak to umí jen on. A člověk se o kumštu dověděl víc než z megadokumentů BBC a Discovery, z nichž mi teď jeden z televize zní jako bzučení mouchy v mých uších. Na cestě zpátky jsme už tedy šli čtyři. Vojta vyprávěl o Kadani a okolních vesnicích, a tak jsem se zase dověděl mnoho novinek.

Jeho turistickému kroku s dýmkou do kopce jsme my tři mladí skoro nestačili. Svítilo sluníčko, ale hlavně svítil Vojta, v jehož společnosti se rozproudí láva i ve vyhaslých sopkách Českého středohoří, k němuž nás poutá společná vášeň. Nakonec jsme se setkali s druhou výpravou přesně na místě, kde jsme se před téměř čtyřmi hodinami rozešli.

Díky za každé takové odpoledne.