Přines tu rozepsanou knihu básní.
Už půl roku tě blázní,
začal jsi ve dne o vánocích
nutkavě psát (a taky v noci),
teď potřebuješ satisfakci
v nějaké rychlé a užitečné akci.
Odepiš výdaje, odečti od zbytku
tužky a papíry, sumičku zážitků,
nesnaž se spasit krátké řádky.
Špatně jsi odbočil, přehlédl zkratky,
varovně blikala světýlka na trati,
cestu sis zahradil, už tě zpět nevrátí.
Přines tu rozepsanou knihu básní
a hoď ji do ohně, ať zkrásní.
A jestli tohle dokážeš,
víš, co je pravda, co je lež
– a nebudeš psát stejně.
Teď začneš po svém – neprodejně.
mljt
Tmavooká
OdpovědětVymazatzrnka rýže
Osamělý kámen
Smutná voda
Ano,
jeden ze tří,
bezmocný u
dlouhovlasých trolejbusů,
pejsků se střešní nadstavbou,
lavičkových jeřabin,
kotvy v nebesích
Politováníhodný chodec,
zakotvený,
ale sám kotvištěm nejsoucí,
v okamžiku popínavého parku,
zlomivšího se
jako ulice,
jako ulice
kterou přišla,
kterou přešla
a zmizela za světem za světem za světem
Struny světla,
struny kamene,
struny vody,
struny nechtění,
sloup světla
Světlo, které neumíš předat,
rameno, které nezvlhne
pod němým dětským obličejem,
pod papírovým obdivem,
pod latinským mořem
Tmavooká
zrnka rýže
Osamělý kámen
Smutná voda
-
Nový výbor z Gravese se mi móc líbí. A k tomu mě blaží překladatelovo věnování. I když "ne la penombra dolce della sera passa la primavera ed io son triste e solo..."