Moje nejoblíbenější kapela

Ti, kdo mě znají, asi tuší, že jsou to Už jsme doma. Je to ale láska synovská a manželská, UJD si mě vychovali a teď jsem v jejich chomoutu. Za poslední tři roky se ale zamilovávám častěji, milenecky, do mnoha jiných kapel. A tak mám ještě jinou odpověď na otázku, která kapela je moje nejoblíbenější.

Je to kapela, kterou ještě neznám, ale brzy uslyším poprvé její jméno. Pak půjdu na koncert a tam si mě podmaní. Jedno, jestli na Střelák nebo do Zkušebny. Stalo se mi to už asi dvacetkrát. Ani jedna z těch kapel nebyla na MTV, jejich písničky se netočí na Óčku, nedávají je na Agaře ani na Evropě2. Něco málo se dá poslechnout na netu. A přitom by všechny ty výrobce středněproudých hitů strčili do kapsy.

Naposledy to byli včera Sixin. Po pěti zářijových koncertech, kdy bylo v klubu na Střeláku doslova nabito, bylo zase poloprázdno, ale zas ne nějak ostudně. Nějakých pětadvacet lidí si koncert užilo. Dannie a Obey zpívali a vlastně i (divadelně) hráli, Dannie byla moc podobná naší Terezce, i tak živá. Řekl jsem jí to. Byla potěšená.

Uvědomuju si, že mám strašné privilegium, poslouchat každou chvíli na živo svoji nejoblíbenější kapelu. A díky za něj.

Nejvíce se mi od Sixinů líbí písničky Jealousy a Money. Obě jsou na tomhle videu, tak kdo si chce poslechnout slabý odvar živého koncertu, má možnost.