Lesní školky a žádost o grant

Poslední dobou se mi čte Tvar líp než Ádvojka, a to je o devět kaček levnější. Ani nejde o to, že mě nebaví texty o filmech, které jsem neviděl a asi neuvidím, a o hudbě, kterou jsem neslyšel a asi nikdy neuslyším. Spíš mi vadí ti ukecaní levicoví intelektuálové, co pořád volají po změně, ale neříkají k čemu. To věčné žehrání, že jsme společnost individuí, kteří se starají o vlastní potěšení, místo abychom se spojili v kolektivy a starali se o potěšení těchto autorů!!!

I kdyby ve Tvaru nebylo nic ke čtení a psal do něj Kamil Linhart, tak jednou za čtrnáct dní naleju do auta o litr beňochu míň a koupím si ho. Tady je třeba ukázka z posledního čísla:

Každý, kdo má prázdno v kešeni nebo je bez talentu, skuhrá nad vyhlídkou placeného školství. Ale stačilo by jen pár dobrých rad a školy by se platily samy. Například já, co učitel ekonomie a matematických modelů v ekonomice, jsem již před lety navrhoval, aby se učebny přesunuly do tzv. lesních škol. Navrhl jsem to i kolegům. Řekl jsem: „Heleďte, za školou je takovej lesík, tam se přesuneme a budeme tam učit. Hned vedle je opuštěný trafo, tam si děcka mohou v klidu šlehat, a barák pronajmeme Vietnamcům nebo Arabům.“ Dokonce mě s tím nápadem poslala ředitelka za odborníkem. Dnes je sice barák opravdu Vietnamců, ale lesní mýtina zeje prázdnotou. Typicky nedotažený projekt…

Ale je tam toho na čtení mnohem víc a jde vidět, že tam mají i někoho, kdo mezi tiskařské válce nepustí kdeco, protože i když čekám, že to nebude nic moc, začtu se a nakonec si musím sám dát přes hubu pro bezdůvodné antilevicové předsudky. Tenhle text ze hry Petra Šourka mi připomněl nedávný text jednoho člověka a můj stav ještě před čtvrt rokem a pár dny:

Je mi 35 let, jsem ženatej a bezdětnej. Mám docela dobrej džob a slušně zarábam. Pracovat v pětatřiceti je ale pruda. Když je člověk mladej,měl by si užívat, trochu cestovat atd. Vy budete mít pro moji filosofii určitě lepší pochopení než jiný lidi. Chci Vás poprosit o malou investici do mě. Při škváře, jakou máte, jde fakt o nic, maximálně o pár drobáků. Chtěl bysem si udělat dva roky prázdnin, vykašlat se na práci a cestovat s manželkou, milenkou nebo sekretářkou kolem světa. Sekretářka to už obvolala a zjistila, že bysme to pohodlně pořídili za meloun a půl. Když nám ty prachy pošlete, uděláte dva lidičky děsně šťastný, který Vám budou nadosmrti vděčný. Předpokládám, že Vaše účtárna to zařídí tak, aby nám ty peníze náhodou nezdanili.