Jsem jako pták, o němž si každý řekne,
že plachtí ve větru snad s jedním křídlem v kapse
a že tam nahoře je přece všechno pěkné,
a tak si prozpěvuje jen vesele a sladce.
Nikoho nenapadne, že i ptáka stíhá žal,
v hlavě má brouky a neví kudy kam,
ptáčata hladoví a vítr dofoukal
a on je najednou unavený a sám.
...rozumím ti Honzíku...
OdpovědětVymazatVšak když se ten pták koukne kolem sebe,
OdpovědětVymazatuvidí, že tam není sám.
Takových ptáků je vždy plné nebe,
těch, co mají nějaký šrám.
A když tento pták řekně že chce pomoci,
takovou, která nic nestojí a přesto zaplatit nejde.
tak ostatní ptáci navzdory vlastní nemoci,
rádi pomůžou a snad ta bolest přejde.