6. června 2026

Ona

Alexandr Sergejevič Puškin


„Přiznej se, co je s tebou?“  — Láska mě souží!
„A která z dívek tvé srdce okouzlila?
Glycera, Chloé? Která z nich je tvá milá?“
— Nikoli. Ona! Po Ní mé srdce touží!

„A proč jsi smutný? Příteli, co je ti?
Vždycky jsi býval rozmarný seladon
Je vdaná? Mladičká? Drží ji v zajetí?“
— To ne  „Tak co tedy?“ — Já pro ni nejsem On.

(originál zde)

31. května 2026

XXVII


Unaven dnem spěchám do postele
zmožené tělo k spánku zkonejšit.
Však jak zavřu oči, duše směle
vydá se na pouť ještě dravější.
 
Mé myšlenky 
– které smutek svírá,
že nejsi tu – spát mi sotva dají,
přes víčka mě nutí do tmy zírat,
do zvláštní tmy, již jen slepci znají.
 
V té tmě se náhle zjeví tvoje tvář,
obraz tak jasný, že prosvětlí noc
jak měsíc v úplňku a jeho zář
volá mé srdce lásce na pomoc.
 
Tak moje tělo, duše, rozum, cit,
než budou s Tebou, nenaleznou klid.

(originál zde)