Mám rád překvapení. Některá vypadají na první pohled nemile, ale pak se z nich vyklube vykloubení ze stereotypu a nakonec člověk pochopí, že ho obohatila.
Včerejšek by možná byl kondiciogramem mého osudu vyhodnocen jako kritický. Přepadla mě chřipka, a tak jsem služební cestu do Chomutova a rozvěšování plakátovacích ploch po Kadani za jemného mžení víceméně odtrpěl. Jen díky historkám pana Skotka jsem přežil se ctí. Dokonce jsem si i neplánovaně prohlédl hroby německých obětí střetu 4. března 1919. Odpoledne jsem potom měl jednání za jednáním, a když jsem usedal k slíbenému sepsání bodovému programu Plesu města, zavolali mi z Domova s pečovatelskou službou, že je tam sroceno několik desítek staroušků z Klubu seniorů a čekají na mě. Opravdu mi den před tím zvonilo připomenutí na telefonu, ale nepochopil jsem z něj na kdy a říkal jsem si, že to bude později. Byl jsem tedy převezen do domova důchodců a tam jsem byl zaskočen, že mě představili mj. jako historika, který může zodpovědět zvídavé dotazy o dějinách Kadaně. Nevymýšlel jsem si, to bych lhal teď, ale kdo zná můj přístup k historii, asi si dovede předsatvit, kolik kadaňských kamenů zůstalo na kameni. Strávil jsem tam hodinku a půl a ač nachcípaný, odcházel jsem nabitý energií, že bych mohl rozsvěcet žárovky. V práci jsem vyřídil, co bylo ještě nutné ,a šel jsem si domů trochu nabít telefon, abych mohl jít na divadelní zkoušku. Doma mě čekalo překvapení.
Nebudu chodit kolem horké kaše, odstřihli mi elektriku, jelikož jsem během minulého roku nezaplatil několik záloh. Divil jsem se, neboť mi nepřišla ani žádná upomínka, ale budiž, ČEZ není žádný upomínkový úřad, prostě mě chtěli překvapit a povedlo se jim to. Najednou jsem si uvědomil, že jsem bez elektriky jako bez rukou. V tu chvíli ze mě vyprchala energie od stařečků a místo žárovky jsem začal hledat svíčky. Naštěstí jsme s Věruškou duše romantické, a tak jich máme spousty v různých barvách. V Orfeu jsem si dal telefon do nabíječky a roznesl jsem po svých nejbližších tu nečekanou novinku, že jsem NEPLATIČEM. Na hloupé otázky, proč že jsem neplatil, jsem se neodvážil odpovídat po pravdě, že jsem zapomněl, přehlédl, nevěděl, a tak jsem stejně hloupě odpovídal, že chci držet basu a plout na stejné kocábce s Kocábem (dneska bych ještě dodal, že jsem chtěl podpořit
Fandovu tezi o neplatičích a dokázat, že nejde o rasismus).
Večer jsem rozesmál Věrušku několika vtipnými, ale opravdu nechtěnými gagy, kdy jsem si třeba při svíčce uřízl krajíc z tvrdšího bochníku a podle zvyku jsem si ho vložil do toustovače. Několikrát jsem se snažil svícen zhasnout vypínačem, při čtení jsem si spálil chlupy na palci u nohy a podobně. Noc byla klidná, četli jsme si z příznačné knihy
XIX. století slovem i obrazem a šli jsme brzo spát, abych ráno mohl vyřídit nějaké ty splátky.
Chtěl bych touto cestou ČEZu poděkovat za splnění mého romantického snu zažít několik dní bez proudu. Už se těším, až mi odstřihnou vodu a teplo. Jo, a informace pro případné vymahače: Kávu sice nepiju, ale pro návštěvy ji doma mám několik druhů, takže se nemusíte ostýchat zazvonit. Pak si totiž budu v době nadcházející krize konečně vážit toho bohatství, které 99% naší populace bere jako samozřejmost.
