Dnes je Julince rok a čtvrt, pět kvartálů, patnáct měsíců, jinými slovy: stárne. Chtěl jsem jí nejprve složit básničku o medvědech, o kterých i Brehm v Životě zvířat potvrzuje, že „jsou nám známí a spřátelení z dětského věku“. A tamtéž jakýsi Tschudi dodává: „Žádný jiný dravec není tak šprýmovný, bodrého humoru a dobrácký jako kmotr huhňal“. Julinka jim říká brmbrmje a dokáže si všimnout jejich existence na místech, kde by je dospělý člověk nehledal. Básnička? Tak třeba něco takového:
Vědí vůbec medvědi,
k jaké patří čeledi?
V jaké jsou třídě? V jakém řádu?
A kolik tam je kamarádů?
Nečtou Brehma medvědi,
tak nic z toho nevědí.
Pak jsem si všiml, že je to dnes 140 let od narození
Maxe Ehrmanna, autora básně v próze, která se stala hymnem (ne hymnou) hnutí hippies a je koncipována jako jakýsi recept na štěstí. Jmenuje se
Desiderata a má tak trochu podobu renesančních
Naučení potomkům. Tak proto, že seš, Julinko, už skoro dospělá, vložím ti sem ještě k básničce o
brmbrmjích jedno naučení, abys věděla, jak v životě dosáhnout štěstí po vzoru tvého tatínka (je to překlad, tak jsem zvolil užití maskulina, ale to si určitě hravě přeložíš – vždyť už je ti patnáct).
Kráčej poklidně uprostřed hlučícího a uspěchaného davu a pamatuj na to, že klid nalezneš pouze v tichosti. Pokud nebudeš muset ohnout páteř, snaž se vycházet se všemi lidmi zadobře. Svou pravdu říkej klidně a jasně a vyslechni ostatní, dokonce i ty hloupé a zabedněné: také oni mají svůj příběh.
Vyhýbej se hlučným a přehnaně průbojným lidem, jsou pro duši otravným hmyzem. Pokud se budeš srovnávat s ostatními, můžeš se stát domýšlivým nebo zatrpklým, protože vždycky budou existovat lepší i horší lidé než jsi ty.
Měj radost z toho, čeho dosáhneš, ale i z toho, po čem zatím jen toužíš. Zajímej se o své životní povolání, ať je jakkoli skromné: to je jediný opravdový majetek v nevypočitatelných proměnách času.
Cvič si svou opatrnost v obchodních záležitostech, protože svět je plný podvodníků. Ale nenech se zaslepit, slušnost existuje: je mnoho počestných lidí, žijících pro vyšší ideály než je plná peněženka; a všude je život plný hrdinství.
Buď sám sebou. Především nepředstírej žádné city. V lásce ale nebuď cynik, protože navzdory všem zklamáním a vyprahlosti je láska stejně věčná jako zeleň kolem nás.
Buď blahosklonný k radám stáří a s lehkostí se vzdávej mládí. Posiluj ducha, aby ti mohl být štítem při náhlých ranách osudu. Ale nesužuj se zbytečně černými představami. Mnohé plané obavy mají původ v únavě a osamění.
Udržuj zdravou kázeň, ale nebuď na sebe příliš přísný. Nejsi o nic míň dítětem vesmíru něž jsou třeba stromy nebo hvězdy; máš právo na to být tady.
Ať si to uvědomuješ nebo ne, není pochyb o tom, že se věci ve vesmíru dějí tak, jak se mají dít. Proto buď stále v míru s Bohem, ať už si Ho představuješ jakkoli; a cokoli činíš, abys něčeho dosáhl v hlučném zmatku vezdejšího světa, čiň v souznění se svou duší. Přes všechny podvody, dřinu a zmařené naděje je to stále krásný svět. Buď veselý.
Snaž se být šťastný.
