23. února 2008

Tomáš Hanák

Že čas běží neúprosně, je smradlavá fráze, ale když já si tak nějak pamatuju, jak mě zaujaly rozhovory s Tomášem Hanákem, když slavil čtyřicítku, a on už má nakročeno na první schod v pátém patře. Když mi dneska Věrka četla tenhle rozhovor, zatímco jsem prohrabával krabice s knížkama a urputně hledal Chestertonova Kamaráda Čtvrtka, musel jsem si sednout na zadek a knížku najít až posléze, resp. mě posadil Hanák, mluvil mi téměř z duše. Rád bych z rozhovoru něco vybral, ale nevím co, protože mě asi opravdu zaujal jako celek. Snad přece:

Herec. Proč mi to pořád zní skoro jako urážka? Promiňte, upřímně se omlouvám těm několika opravdu „povolaným“ hercům… Možná už se konečně provalilo, že vlastně žádný herec nejsem – do tohohle šuplíku jsem se propadl ze Sklepa, ale moje meta to fakt nikdy nebyla. Dospíval jsem za normalizace a mým cílem byla fluktuace, potulka a střídání bydlišť, což se mi dlouho dařilo. Třeba na práci státního rybáře kolem Jindřichova Hradce už vzpomínám jak senil, oko zvlhlé. Už 20 let se živím chrlením zábavy, přičemž šance na návrat jsou jen hypotetický. Nedávno jsem se byl zeptat na nádraží v Berouně, jenže ještě než jsem stačil otevřít pusu, paní stačila vykulit oči: „Jé, pane Hanák, co vy tu? – „Já se chtěl jen zeptat, jestli je teoreticky možný, aby si člověk udělal zkoušky na strojvedoucího.“ Tady totiž jezdí pěknej motoráček do Rakovníka a pak dál na Most. A oni hned se smíchem: „No ne-říkejte, že byste chtěl dělat mašinfíru?!“ Asi mysleli, že se tam natáčí skrytá kamera.

Léta 1359

Jakž Hájek píše, zima byla tak teplá, takže sněhu žádného nebylo. A protož roku 1360 drahota vznikla veliká v Čechách…

Historie se opakuje, tedy až na to, že za Karla IV. si asi nemysleli, že jde o globální oteplování, a v roce 2008 se asi zase nezdražuje kvůli teplé zimě.

Řivnáčův průvodce po království českém

Dneska jsem si krom 11. dílu Holanových sebraných spisů koupil nejstaršího souhrnného průvodce po Čechách. Je to nádhera, člověk se propadne do roku 1882 a je jen škoda, že tyhle výlety mu už žádná cestovní kancelář nenabídne. Mám nový scanner, a tak jsem kapitolu o Kadani hned v prvotním nadšení naskenoval a přidal na českou wikipedii, kde si je můžete přečíst. Až narazím na nějakou zajímavost, určitě se ozvu.

Tanec smrti

Před pár lety jsem viděl představení Play Strindberg od Fridricha Dürrenmatta jako televizní inscenaci s Josefem Abrahámem, Libuškou Šafránkovou a Ondřejem Pavelkou. Nevím do jaké míry upravil švýcarský dramatik původní Strindbergův text pro film, ani nevím, do jaké míry rozhlasový režisér Michal Pavlík v textu dnešní premiéry škrtal, ale napětí jsem cítil podobné, s jediným rozdílem, že v rozhlasové verzi to napětí vytvářel pouze představitel Edgara Viktor Preiss. Když odešel ze scény (totiž od mikrofonu), Nela Boudová a Lukáš Hlavica mě svými unylými výkony rychle uspali, ale i to je pro mě v sobotu odpoledne pozitivní efekt.

Dostal jsem na kurzu češtiny od mých milých kursistů před dvěma lety sebrané dramatické dílo Augusta Strindberga, jehož monology si už vypůjčily dvě herečky z Navenku pro talentovky na různé dramtické školy. Teď je jeho druhý díl, jemuž vévodí Tanec smrti, u Médi, který to bude zase letos zkoušet na DAMU. Těším se, že si přečtu druhý díl Tance smrti, jelikož se téměř nehraje a mě opravdu zajímá, jak to téma Strindberg ještě rozvinul. Teď si vzpomínám, že Strindbergovo Spáleniště jsem vlastně chtěl i hrát, budu si muset zase přečíst i to, už si ho pořádně nepamatuju. A jako na potvoru je zase v tom druhém dílu spisů.

Sobota 23.2.2008 na stanici ČRo3 Vltava:

August Strinberg: Tanec Smrti (PREMIÉRA)

Hru Tanec Smrti napsal esejista, malíř, fotograf, historik, etnograf, chemik, alchymista, okultista, spisovatel a jeden z otců moderní dramatiky August Strindberg v roce 1901. Pod tímto názvem vyšla na podzim toho roku jednom svazku dvě dramata. Pro rozhlasovou inscenaci jsme vybrali první z nich. Příběh stárnoucích manželů, kteří nedokáží žít ani spolu ani bez sebe. Hru napsal Strindberg na konci svého naturalistického období a tak se tu vedle psychologické drobnokresby objevují prvky expresionistické zběsilosti a groteskní komiky.

Inscenaci natočil režisér Michal Pavlík s Viktorem Preissem, Nelou Boudovou, Lukášem Hlavicou a Jiřím Ornestem.
MP3 Flash player. Credits, license, contact examples: http://pyg.keonox.com/flashmp3player/

Rozhovor s Viktorem Preissem o hře Tanec Smrti
DOWNLOAD (STÁHNOUT)

Více najdete zde.

21. února 2008

Traband v Kadani

Traband se ukázal (v tom nejlepším slova smyslu) a na můj odhad přišlo i dost diváků, kteří dokázali vytvořit dobrého genia koncertu (přijeli i lidi z Rakovníka). Asi zklamu pár z nás ne zrovna něžného pohlaví, ale v zákulisí jsem se dozvěděl, že Jana Modráčková už asi dlouho Modráčkovou nezůstane. Další koncert je až v dubnu v Plzni, v mém kojném klubu Pod lampou.









PPU ukončí sezónu v Orfeu

Přijedou rovnou z festivalu Mezi ploty!

Na táčkách se slovníkem



Přišla mi stará kniha Franka Weniga (spolupracovníka Josefa Skupy) Na táčkách u Spejbla a Hurvínka vydaná u Vojtěcha Šeby, kde hned v první kapitole stojí:

A tak se seznámili Tomík a Bobinka s Hurvínkem a často za ním chodili do chaty na táčky.
Taky byste rádi chodili k Hurvínkovi na táčky?

„Jaj“, pomyslel jsem si, „docela rád bych za Hurvínkem zašel, ale nevím, co jsou to ty táčky“. Zeptal jsem se Věrušky, jíž jsem z knížky předčítal, ale taky nevěděla. Když jsme spolu četli korespondenci jednoho páru z první světové války, měl jsem u postele čtyřdílný Slovník spisovného jazyka českého a téměř na každé stránce dopisu jsme v něm museli listovat. A téměř vždycky jsme našli, takže i v tomto případě jsem šel na jistotu do dílu R-U, což jsou jen náhodně vyšlá písmenka a s Rakouskem-Uherskem nemají nic společného. Pod písmenem T jsem našel:
____
táčky, -ček, ž.pomn.poněk.zast. a ob. přátelský družný hovor, sousedské posedění s rozhovorem; beseda, hrátky: jít, chodit na táčky; přijít k někomu na táčky pohovořit si s ním; večerní táčky (Hejduk), letní táčky (Neruda), divadelní táčky (Neruda) druh novinových článků o divadle, besídka

Nedávno jsem v aukci vyhrál Etymologický slovník jazyka českého, tak si tam také často doplním znalosti, jako v tomto případě:
____
Táčky: jíti na táčky, na besedu. Málo jasné. Starší význam u Jungmanna táčky = procházka s dětmi. Vzniklo snad (pouhá domněnka!) takto: táč (od točiti) je východočesky dlouhé plátno, jímž chůva otočí dítě a pak sama sebe, aby se jí lehčeji neslo; vzíti dítě na táč bylo vzíti je s sebou na delší procházku, což byla obyčejně chůze na návštěvu. Z toho porušením vazeb jednak jíti táč (Jungmann), chodit na táče (Dědina), jednak plurál a zdrobnělé na táčky, z čehož vzniklo samostatné táčky = beseda. Valašsky je podivné na vytáčky = na besedu SvK

Jsem zase o něco moudřejší a hned jsem dostal chuť zajít k někomu na táčky. Snad bude o víkendu pěkně.

20. února 2008

Múzy a ještěrky

105 let už uplynulo od narození básníka a patafyzika Raymonda Queneaua, jenž složil oněch 100.000.000.000.000 sonetů, na jejichž překlad si zatím netroufám. A proto jen jedno krátké čtyřverší, jehož originálu se držím jen v prvním verši, pak už jsou jiné číslice i jiná dvojice zvířat (v originále 91+9=100 a hovado a ovád).

Čtyři a čtyři je osm a jedna je devět,
ještěrka je menší nežli hnědý medvěd.
110 a 90 je rovných stovek pár
ještěrka je vetší nežli brundibár.

Lazebník kadaňský

Když Beaumarchais uvedl poprvé svého Lazebníka sevillského, byl to propadák. Ale Figaro, kterého v pátek pohřbívali, vstal v neděli z mrtvých s takovým grády, že přežil staletí. Když Rossini uvedl poprvé svou operu Lazebník sevillský, byl vypískán. Ale hned další představení zaznamenalo úspěch a ten opera sklízí dodnes. To dává člověku aspoň trochu naděje. Mně zejména do pořádání dalších akcí.



Našel jsem tenhle klip, kde je část Rossiniho opery zahraná na akordeon. Moje babička a můj tatínek hrávali na tento orchestr schovaný do jednoho nástroje. Táta to zkoušel i se mnou, ale já jsem se vzpíral a když po několika lekcích, kdy jsem byl k velkým šlím, které nešly utáhnout, přivázán švihadlem, sůl z mých slz rozežrala látku měchu a na diskantové klávesnici vytvořila mramorové fleky, vzdal to. Přece ale ve mně zakořenil velký obdiv k harmonikářům. Za složitější na koordinaci považuju už jen varhany, kde se do hry zapojují i nohy.

Jak na čmýru?

Když se Zeus s Herou přeli, kdo má lepší orgasmus, nechal si to pán nebes zodpovědět od Tiresia, jenž byl ve svém životě pár let ženou. Můžete hádat dvakrát, ale asi byste to uhádli, že odpověděl, že ženy a to přesně devětkrát. Je zajímavé, že řeckou legendu potvrdili i moderní vědci, jelikož u podstatné časti žen orgasmus trvá déle (20-60 vteřin) a mohou mít opakovaný orgasmus bez zbytečných pauz, po které musíme my muži pár minut (a my po třicítce pár desítek minut až dnů) čekat. Nicméně v řecké legendě už se nepíše, že se Zeus nakrknul a poslal na ženy dvanáct ran v podobě menstruačního cyklu. To jim/vám opravdu nezávidím.

Objevil jsem na webu náhodou tuhle reklamu na omyvatelné menstruační kalíšky, tak třeba se to někomu může hodit.

Nejlepší způsob chůze

Do češtiny doslova převedený název francouzského filmu z roku 1976 nevyvolá moc touhu po zhlédnutí. Ale ten film zřejmě stojí za to. Odehrává se v letním táboře, kde jsou krom dívky jednoho z vedoucích samí muži a kluci. I ti nejmladší si schovávají pornočasáky do komiksů. Sexuální napětí ovládá celý tábor a film, a teprve návrat do civilu udělá z protagonistů zase „normální“ lidi.



Tak nějak se mi díky tomu zase vybavilo téma homosexuálů mezi námi. Přemýšlel jsem o tom, jak může taky působit, že dva hrobníci v naší hře jsou zahraní jako zženštilé postavičky. Bylo by mi smutno, kdyby to přispívalo k nějakému podhoubí netolerance, a tak zde aspoň chci říct, že nevím o nikom z divadla, kdo by v tomto ohledu byl sám netolerantní. Právě naopak. Máme homosexuály, bisexuály, metrosexuály nebo třeba hebefily mezi sebou a nikdy by nás nenapadlo jakkoli je odsuzovat nebo kolem nich stavět klec. Kdyby toto naše přesvědčení někomu z diváků nesedělo, ať radši zůstane doma ve své televizní kleci, ale naše divadlo vždycky bude uznávat svět plný pestrosti a tolerance, a takový ho bude zkoušet i představovat, i kdyby si to někdo chtěl vysvětlovat jinak.

19. února 2008

J.Nda


Třicetiletý Jan Neruda se zamiloval do sedmnáctileté Terezie Marie Macháčkové, která se svou sestrou dvojčetem Marií Terezií zaujala pražské publikum při shakespearovských slavnostech v roce 1864, kdy se k 300. výročí bardových narozenin nejen hrály jeho hry v překladech jak o překot, ale 23. dubna se konal i velký průvod, v němž nechyběla snad jediná role z jeho her. Rézinka šla za Violu z Tříkrálového večera a J.Nda (jak se jí pak podepisoval v dopisech), který ji poznal už jako patnáctiletou na sokolské slavnosti, se do ní beznadějně zbláznil. Samozřejmě že se o tom nesměli dozvědět její rodiče, a tak se vše odehrávalo jen v milostných psaních a ve vyměňovaných pohledech na divadle. Rézinka bohužel byla velmi nemocná a 9. října 1865 své nemoci podlehla. Zůstaly dopisy, fotografie, básně a já myslím, že hlavně doživotní inspirace. Zde vybírám z Kupletu oněginského verše, v nichž doznává svou (většině mužů ostatně vlastní) hebefilii, ale především vyznává svou opravdovou lásku:

Tvůj život – ranní budítko,
můj je již zvon polední,
Tvá láska – první láska je
a má je již poslední.
A v prsou mých prorocký zvuk
hluboký, bolný hučí,
že se ten jarní zvonek jen
kratičké písni učí.

x

Jen mudrujte a rozkládejte
a kývejte svou moudrou hlavou,
vždyť sám již cítím, s láskou mou víc
že nechodí tou cestou pravou.
Což může ale země za to,
že ročně nové jaro rodí?
a může mužné srdce za to,
že žebrajíc za děckem chodí?

x

Je mně, jak bych z každičkých úst
již slyšel zachechtání,
jak by se celý zlý ten svět
smál mému milování;
a ve jízlivém smíchu tom
tvář moje studem plane –
ach bože, i po tváři Tvé
stud palný v slzách kane!

Trabandí krasojízda

Traband míří do Kadaně!
Traband míří poprvé do Kadaně!
Traband, který hrál v Tokiu, Paříži a Avignonu, míří do Kadaně!
Traband, který hrál naposledy v Praze ve Viole a v Deltě a pak bude hrát až 16. dubna v Plzni Pod lampou, míří do Kadaně!

Traband míří do Kadaně a není vyprodáno!

Čt 21. února 2008 od 19hod.



18. února 2008

Stinná slina

Někdy přemýšlím,
jestli tam, kde spím,
schován do peřin
nespí i můj stín
– a kdy z polštáře
mi plivne do tváře.