7. března 2008

Příběh klášterních maleb


Dnes byla Kadaň dvakrát v televizi, jednou v Událostech v regionech v hlavním čase na ČT1 a ve tři čtvrtě na devět večer na ČT24 (moc pěkně tam mluvil Lukáš Gavenda). A čí je to zásluha? Malířů z 16. století, kteří bez ohledu na slavná jména, s nimiž bývají dáváni dohromady, vytvořili unikátní dílo na stěnách Františkánského kláštera. Dále pak restaurátorů, kteří je po takřka půl tisíciletí odkryli. Samozřejmě ale je to také zásluha lidí, třebas laiků, kterým se tyto malby prostě líbí. A v neposlední řadě těch, co pro ty všechny zorganizovali dnešní sympózium. Já jsem se tam spíš pletl a po uvítací řeči jsem se už držel zkrátka, neboť jediným mým přínosem bylo vymyšlení názvu celé konference. A odstranění asi půlky obsahu talíře s kuřecími stehýnky pro účastníky a dvou malých plzeňských dvanáctek. Ale podal jsem si ruku a prohodil pár slov s panem profesorem Roytem, o němž jsem tu už jednou psal (tedy pár zde znamená opravdu tak zhruba dvě), a s mnoha dalšími zajímavými lidmi.


Diváků byl plný refektář...

... a přijelo i hodně Němců, jelikož jedny kamenické noviny napsaly, že možnost vidět malby je výjimečně pouze dnes (ale ono je to po předběžné dohodě možné každý den a od dubna i bez této dohody)

... a přijel také generální vikář biskupství litoměřického (a pozor, tentokrát pravý, ne jako onehdy biskup František)

6. března 2008

Literární klub podruhé

Druhé sezení literárního klubu proběhne na Střelnici ve sklepních klenutých prostorách
v pondělí 10. března od 19hod.

Na programu je autorské čtení Karla Rady, kadaňského spisovatele, jemuž v roce 2005 vyšel u olomoucké Votobie román Oblomovka.

Dále si účastníci sezení budou moci zodpovědět tzv. Proustův dotazník, což je soubor osobních otázek, na něž se má odpovědět velice rychle (jaksi bez dlouhého přemýšlení) a proslavil ho právě francouzský autor Hledání ztraceného času tím, že jej zodpověděl ve věku 13 a 20 let, a pozdější jeho zveřejnění vedlo k psychoanalytickým úvahám o tomto velkém spisovateli. Dnešním třináctiletým, ba někdy i dvacetiletým, by mnohé otázky zřejmě nedávaly valného smyslu, ale i tak bude zajímavé se nad nimi zastavit o století později.

Rád bych přečetl ukázky ze sto let staré knihy překladů, ovšem ještě mi nedošla poštou, tak uvidíme. Připomeneme si literární výročí, na nichž zjistíme, kdo co od některých z připomenutých autorů četl a co o tom soudí.

A rád bych pak domů dal každému z účastníků klubu kopii jedné z kapitol Čapkova posledního nedokončeného románu Život a dílo skladatele Foltýna – což bude také takové připomenutí jednoho výročí. Karel Čapek zemřel o Vánocích 1938. Ale hlavně možnost zajímavé psychologické hry při dalším sezení.

Letop8čet (1968)


Dovoluji si Vás pozvat na svou přednášku z cyklu Letop8čet, která ale bude komponována z cizích prací a vzpomínek, neboť vychází z tříletého zadávání dějepisných seminárek na téma, které jsem pracovně nazval „Babi, co si pamatuješ z roku 1968?“ Tenhle týden jsem se zase docela porochňal ve starých periodikách a lokálních dokumentech, což mi připomnělo jedno z krásných období mého života, kdy jsem noc za nocí studoval u dědy ve sklepě staré Reportéry a Literární listy. Prožil jsem si tak rok 1968 pocitově skoro na vlastní kůži a nelituju toho. Snad i moje přednáška přinese trochu té autentické atmosféry onoho osudného roku, který v jenom oka mihnutí vzal za své.

Út 11. března 2008 od 17hod.
Refektář Františkánského kláštera



21. srpen 1969

Dostala se mi do ruky tato příloha Rudého práva ze srpna 1969. Je to nedocenitelná příloha do každé učebnice propagandy! Měl jsem tendenci se chvílemi smát, ale pokaždé mi při cuknutí koutků zase hodně rychle zatrnulo... 31 velkostránek špíny...

Jaké znamení mělo pět po zuby ozbrojených armád rok předtím, na to RP neupozornilo... Zřejmě dvojitýho Brežněva...

Všimněte si především toho agresivního obutí...

4. března 2008

Kadaňský majáles 1966 a 2008

Jak si tak pročítám materiály ke své přednášce o kadaňském jaru 1968, narazil jsem v Nástupu z 26. května 1966 na následující řádky, které by mohli inspirovat náš letošní plánovaný počin. Kadaňský majáles 2008 by měl proběhnout v pátek 2.května (ještě je ve hře i 9. květen, uvidíme podle přístupu gymnázia - které je letos takovým pokusným králíkem; příští rok by se akce rozšířila i na ostatní střední školy). Inu, studenti, čtěte!

II. studentský majáles v Kadani byl očekáván obyvateli města s napětím. V pátek odpoledne se začaly plnit ulice, kterými se měl majálesový průvod ubírat, tisíci nedočkavých diváků.

Letní kino, naplněné studenty kadaňských škol, bylo svědkem bouřlivé a spravedlivé volby krále majálesu, kterým se stal po vtipném volebním projevu jeden ze čtyř kandidátů, student SPSŠ J. Bartík. Po slavnostní korunovaci a převzetí korunovačních klenotů se král v doprovodu půvabných dívek, kandidátek na Miss majálesu, odebral do připravené ekvipáže a průvod se vydal na slavnostní cestu. U mikulovické brány převzal král od prvního radního klíče od města a tím byla Kadaň vydána na milost a nemilost královského doprovodu. Po tomto slavnostním obřadu se průvod ubíral ulicemi města, pozdravován diváky, do kulturního domu, kde pokračovala zábava. Po programu, který předvedla kulturní úderka vojáků z Litoměřic, přišlo to nejdůležitější, volba Miss majálesu. Sympatie studentů si získala kandidátka SZTŠ Jana Zouhartová, která byla zvolena královnou II. Majálesu roku 1966.

Tradice majálesu ožívá i v Kadani. Pro příští léta by neuškodilo více vtipu, originality, revolučnosti a snad i více samostatnosti v organizaci. Ale stejně se máme na co těšit.

Kadaň na pohlednicích

Když jsem včera psal o Kadani, vzpomněl jsem si, že mi poslední dobou došly dvě pohlednice, o něž bych se rád podělil. Na první z nich je ústav, kde jsem strávil sedm let své učitelské kariéry, jak vypadal v roce 1915, a na druhé vyschlá Oharka z roku 1911. Třetí obrázek je můj snímek z hradeb z minulého týdne, který je mojí malou soukromou pohlednicí poslanou do Žatce.




3. března 2008

Kadaň 1919

Zítra je to 89 let od násilných událostí v pohraničí, jejichž nejtragičtější průběh se odehrál v Kadani. Schůze na Střelnici a před ní se podle jednoho hlášení účastnilo asi 5.000 osob. Krvavá dohra kadaňské demonstrace spolu se 70. výročím Mnichova přivede do našeho města tenhle týden filmaře. V dubnu zase přijedou bývalí němečtí občané Kadaně, aby zde jednali o smíření. Mám u toho být. Ale já se smiřovat nepotřebuju, Němci mi nic neudělali a já jim taky ne, a jako historik mohu jen říct, že je pravda, že jsme si mnohokrát ublížili, jak tomu ostatně u sousedních národů z jiných etnických rodin bývalo středověkým i novověkým zvykem, ale co dál? Chtějí se symboly, ale není snad jediným myslitelným symbolem, že se nyní někdejší obyvatelé našeho města v něm mohou projít a zavzpomínat? Ano, může jim být líto, že jsme k hrobům jejich předků neměli patřičnou úctu (snad je utěší, že ji nemáme ani k hrobům svých předků), že se tu mluví už jen česky, i když před 100 lety tomu bylo právě naopak, ale lítost nad změnami k stáří patří. Mnohem víc si nicméně cením stáří, v němž nad lítostí převáží velkorysost. Jsem tedy zvědav, o kterou z těchto vlastností se bude jednat v dubnu, a taky jaké bude poselství filmového štábu ARD vedeného českým emigrantem z roku 1968.

Milá Máňo

Tenhle víkend jsme se s Věrkou vrátili k dopisům, které jsem před časem vydražil v aukci. Jejich vznik se datuje lety 1917 a 1918 a obsahuje z větší části Vláďovy dopisy Máňě z Haliče na Šumavu a později Českomoravskou vrchovinu (dochovaných je i pár listů opačným směrem). Moc se nám líbí Vláďuv styl, musím přiznat, že dopisy hltáme několikahodinovou hlasitou četbou, přičemž se střídáme ve četní a případném vyhledávání slov ve slovnících (spisovného jazyka českého, německo-českém, etymologickém, občas i polsko-českém). Dovedu si představit posměšné poznámky od některých lidí, co že to spolu po večerech neděláme, ale jsem na ně připraven. Jestli jste jako my, viděli v pátek film Kinsey, víte, že každý máme nějakou tu svoji úchylku. Tak my si čteme cizí dopisy.

Už po několika prvních listech v nás zrál úmysl korespondenci publikovat. Rozhodl jsem se Věrku překvapit a dnes ráno začít korespondenci zveřejňovat s tím, že se pokusím dodržet dny v týdnu, v nichž byly texty psané, v případě úplně precisnosti bych musel čekat až do května. 28/5 1917 bylo pondělí (tedy podle gregoriánského kalendáře a ten se v rakousko-uherské Haliči používal). A byla válka. A rodila se láska.

2. března 2008

V menáži

Včera jsem si zahrál na menážmajstra, což je jedno ze slovíček, které jsme si museli s Věrkou najít při četbě jedné moc zajímavé korespondence, o níž budete brzy zpraveni. V prvním dílu Slovníku spisovného jazyka českého se píše:

menáž, mináž, -e ž. (z fr.) poněk. zast. slang. společná strava, vojenská, vězeňská apod.; místnost společného stravování: polní, důstojnická m.; chodit s šálkem pro m.; nestačí mu menáž; roznášení vězeňské m-e; - jíst v m-i; menážní příd.: m. šálek; m. kuchyně kde se vaří menáž

Pravda, bez ozdoby by to byla taková spíš vězeňská strava, základ bylo bramborovo-sójové těsto… navíc z prvních dvou pokusů vyšly ošklivé trhance, nicméně z třetí dávky se už vyklubal opravdový lívanec, tak jsem řekl směrem k lednici a mrazáku třikrát po sobě šemhamforašbafomet a byla i výzdoba, i když na talíři, jenž jsem před tím použil na cukrování trhanců. V menáži jsem sklidil chválu a po dlouhé době jsem zase cítil kulinářskou hrdost.


Marcus Valerius Martialis, 87

Včera jsem si k 1968. výročí básníkova narození otevřel Martialovy Posměšky a jízlivosti, abych přečetl Věrce své oblíbené verše.

Když zadul z tebe noční flám
navštívila jsi Kosmův krám
a nyní žvýkáš pastilku
To pomůže jen na chvilku –
než zase další škytnutí
dá dechu nové příchuti
a vznikne ještě horší smrad
neboť ti z útrob začne vát
vůně s tím puchem smíchaná
Už vidíš,
že jsi nahraná?
Že je ti při tom podvůdku
vidět až na dně žaludku
co před námi jsi skrývala?
Jsi prostě ještě ožralá

/kniha I., epigram 87/

Radovan Krátký je vynikající převaděč podobných textů do naší řeči a nechci mu konkurovat, ale u jednoho epigramu jsem se přeci jen odhodlal vyplést ho svým překladatelským střívkem. Je to rovněž epigram 87, ovšem z knihy III. V originále zní takto:

Narrat te, Chione, rumor numquam esse fututam
Atque nihil cunno purius esse tuo.
Tecta tamen non hac, qua debes, parte lavaris:
Si pudor est, transfer subligar in faciem.

Radovan Krátký jej se nad ním rozohnil takto:

Tak jde řeč, že
prý jsi ještě panna
nevinnost tvá
je prý nevídaná
při
tom však
je, mravná
krásko, jisto
že si v lázních
nezakrýváš místo
jež si halí žena dob-
rých mravů Kdyby proto
při mytí tvých údů, přepad-

lo tě náhle trochu studu
zahal si hned, mravná krásko, hlavu

Já jsem se pokusil o větší stručnost a jadrnost věrnější originálu:

Prý, Chiono, ještě s nikým nešukáš
a tvoje kunda je vzorem dobrých mravů,
jestli však v sobě aspoň kousek studu máš,
měla bys v lázni než ji spíš přikrýt hlavu.