Madona s děckem

V edici Knižního klubu Slavné galerie světa vyšla nejnověji florentinská galerie Uffizi. Byl jsem ve Florencii a stál jsem před ní, ale protože jsme tenkrát měli v páru 500 lir na týden, dovnitř jsem se nedostal. Snad letos.

Při prohlížení knížky mě zaujala Masacciova Škádlící Madona. Je krásné, jak dva žehnající prsty mohou škádlit - myslím, že to už malý Ježíšek bystře vnímal a později náramně využil a využívá dodnes. Škádlit a přitom neroztrhnout provázek kolem krku, aby se nám nerozutekly korále.

Psí fotbal

Dnes mi došly vybrané pohádky pro Fíka, které psaly děti kadaňských základních škol. Divadlo Navenek bylo osloveno, aby se pokusilo k Narozeninám Maxipsa Fíka, které se budou slavit 20. května 2006, některou pohádku zdramatizovat. U mě vyhrála jasně pohádka desetiletého Petra Hrdiny a protože dramatizací jistě utrpí její autenticita, rozhodl jsem se publikovat ji zde v plném originálním znění, přestože některé dospěláky možná připravím o divadelní překvapení. Snad si s tématem nějak divadelně poradíme, i když, jak sami můžete posoudit, nebude to lehké. Ovšem text je krásný, tak vybereme-li nakonec něco dramaticky schůdnějšího, neměl by být přehlédnut.

Psí fotbal

Byl jednou jeden Maxipes a ten se jmenoval Fík. Když vyrostl, koupil si veliký dům a ještě větší zahradu. A tam mu lidi nosili všechny opuštěné psy, co našli u popelnic nebo v lese. Až jich měl 200. A protože Maxipes Fík měl rád fotbal, tak jim řekl, že kdo ho chce hrát, ať jde na pravou stranu zahrady, a kdo nechce, ať jde na levou stranu. Hrát jich chtělo akorát 14, takže 11 do hřiště a 3 na střídačku.

Maxipes Fík se stal trenérem. Potom Fík začal trénovat všech 14 pejsků. A za 3 měsíce bylo Mistrovství světa v psím fotbale. Mělo se konat v Anglii. A taky se tam konalo. Když tam přijeli, zjistili, že jsou ve skupině s Francií, Německem a Holandskem. První zápas hráli s Francií. Vyhráli 12:0. Druhý zápas hráli s Německem, zase vyhráli, tentokrát 5:3. Třetí zápas hráli s Holandskem. Vyhráli 6:0. A tak postoupili do finále, kde hráli s domácí Anglií. A tam byli jenom buldoci. Když je uviděl malý oříšek, tak se utekl rychle schovat. Dali tam místo něho dalmatina. Když začali, buldoci v jednom kuse stříleli, ale doga v bráně všechno chytila. Trenér Fík vždy udržel klidnou hlavu. A když už se blížil konec, tak doga vyhodila míč přes půl hřiště a k míči se dostal malinký pejsek jorkšírský terier, který kupodivu neutekl, když viděl buldoky, a už běží na bránu buldoků. Proběhl jednomu buldokovi mezi nohama a dal gól. A tak se stali čeští psi s trenérem Fíkem prvními mistry světa v psím fotbale.

Petr Hrdina (10 let)

Mourek a spol.

Kdo už si zvykl na mého malého modrého Mourka (vpravo dole) a občas si s ním hraje, čeká na něj v oddíle "more" překvapení. Mourek se umí docela obstojně pohybovat i mimo košík. Stačí vytáhnout a otevřít konzervu a kliknout na něj. Příjemnou zábavu...

Nad Mourkem je koláž z titulních listů sebraných spisů Anatola France s (pravděpodobně) dřevoryty Antonína Chlebečka a ze dvou obrázků doc. Jiřího Stejskala. Kliknete-li můžete se pokochat většími rozměry. Stojí to za to.

Reakce

Už jsem v soběpisníku jednou psal o přejmenovávání ulic. Byla to omluva a byla na místě. Dnes vyšel v Kadaňských novinách článek paní Velvarské, ve kterém se kromě připomenutí zlatých dobrých komunistických časů, kdy každý měl práci, bezplatnou lékařskou péči a - pokud se nebouřil - tak i klídek v soukromí, pustila také do osobnosti Rudy Koblice. Nenapsala to přímo, ale chtěla napsat, že se Ruda za komunismu při hře na kytaru po volbách vždycky vožral. Jakub Deml v Haluciňáku citoval hostinského ze Strašnic: „Dneska je těžko se vožrat, ale ještě horší je zůstat střízlivej.“ Paní Velvarská jistě byla tehdy střízlivá a zůstává střízlivá i dnes, kdy by místo zbytečných třešinek na dortu v podobě nových názvů ulic chtěla nové lavičky podél cest na hřbitov (jestli nám v Kadani chybí jenom tohle, tak jsme na tom docela dobře). Vždyť pionýři nebyli žádnou komunistickou organizací, ale americkými lesáky s plnovousem, pistolí a sekerkou, a pan Hlaváček, který to neví, by na různých ústavech neměl vyučovat, ale spíš se léčit. Přečtěte si, milá paní Velvarská, třeba tento výstřižek z novin, kde se mj. píše, že pionýrská organizace se mezi vedoucími v roce 1970 musí zbavit „aktivních nositelů pravicových názorů“ a postarat se „o politické a podle potřeby i odborné zkvalitnění orgánů a aparátu“. PO měla být hlavně „kádrově pevná“. Po sekyrce a plnovousu ani vidu ani slechu. Přeji Vaší ulici, aby zůstala kádrově pevná i v této „mimořádně složité a obtížné situaci“, a aby se vrátila do toho stavu, v jakém byla, když jste zažívala nejšťastnější léta života. Kadani ovšem přeji pravý opak.

Maturita ze dvou třetin na tři věci

Schválně zkuste odpovědět na zapeklitou otázku (dole), která se hned na druhém místě objevila v maturitě nanečisto (budoucí státní maturita) z občanského základu. A až odpovíte, tak se mrkněte tam, kde jsem tuto úlohu našel, stojí to za to. V souvislosti s mým návrhem na výuku filmu ve školách je zajímavá především otázka č. 4 o duševní hygieně a sledování televize. Jak jsem se dověděl, včera jsem se provinil proti zásadám duševní hygieny, neboť jsem koukal na zprávy.

Úloha 2

Osmatřicetiletá Němka odmítla zaplatit pokutu za parkování s tím, že půjde ráda do vězení, aby si odpočinula od svých podle ní náročných tří dětí a líného manžela. Maria Brunnerová mávala vítězoslavně sousedům, když ji policie v německém Poignu odvážela na tři měsíce do žaláře za pohledávku, která z původních 50 vzrostla upomínkami na 2500 eur. (ČTK 15. 5. 2005)

Jaký je hlavní problém paní Brunnerové?
A) finanční tíseň
B) neznalost dopravních předpisů
C) neúcta k zákonu
D) přetíženost prací v domácnosti
...

Kirwitzerův den

O víkendu 10. – 11. června 2006 proběhne v Kadani 2. ročník Kirwitzerova dne, přednáškový cyklus z rozličných (nejen vědeckých) oborů. Před časem pan Peti vytvořil stránky této významné události, a tak se můžete podívat, o co jde a co Vás asi tak může čekat. Ještě sice není kompletní program, ale již teď mohu slíbit, že bude bohatý a máte se na co těšit. Sobota bude věnována Číně, atomu (a jaderné reakci zvlášť), kometám a cimrmanologii, v neděli se pak bude přednášet o misiích, Sigmundu Freudovi a bude vypravena vpravdě vědecká expedice na Úhošť. Jaké kapacity se dostaví, můžete vidět zde (posledního nepočítaje), a to je zatím neúplný seznam. Doufám, že o Vaší účasti už teď nepochybujete.

Pro Elišku

Už je tu s námi 196 let.

Poco moto, poco antico, sempre pulcro.

My ze 4.B dvacet sedm pošesté

Neviditelný pes a Škola online

Dnes (26/4/06) byl na portálu nejčtenějšího českého internetového deníku Neviditený pes Ondřeje Neffa publikován můj článek o reformě školství, který v pondělí (24/4/06) vyšel jako Otevřený dopis ministryni školství také na vzdělávacím a informačním portálu Škola online (v rubrice Nové články). Za Váš případný zájem či komentář budu vděčný.

Přímé odkazy:

• článek na Neviditelném psu
• článek na Škole online

Knihomol

Vzpomněl jsem si včera na tuhle povídku z Zweigova Amoku, když jsem večer jel s batohem na zádech k panu C., po němž mi pan M. z Chomutova poslal souborné dílo Anatola France z dvacátých let. Každé město jistě má svého knihomola, jako Vídeň měla svého (i když smyšleného) Jakuba Mohla. Když jsem vyjel výtahem do čtvrtého patra onoho domu, kde jsem si měl v podvečerních hodinách vyzvednout zásilku knih v krásné úpravě nakladatelství Fr.Borový v edici Pantheon (vzorná vydání spisovatelů domácích i cizích) redigované mj. Eduardem Bassem, otevřel mi prošedivělý, ale tělem, duší a hlasem zcela mladý muž, který se mnou chtěl začít rozebírat jednotlivá díla tohoto třiadvacetisvazkového souboru. Usmíval jsem se a přikyvoval, i když jsem z France ještě nepřečetl ani řádku. Bylo mi tak stydno, že jsem při Ostrově Tučňáků, tedy zhruba v polovině sebraných spisů, vyjádřil obavy o svůj nezamčený velocipéd a rychle se stáhl. Pan C. se stal mým (asi trochu smyšleným) kadaňským knihomolem, a tak až někdy zatoužím proniknout do záhad literárního světa, už vím kam zajít. Jen doufám, že budu mít někdy čas přečíst aspoň pár svazků z těch, které jsem si včera přivezl, abych se před panem C. nemusel schovávat.

Zátiší s ředidlem, stojanem a štětci

Včera bylo sv. Vojtěcha, a tak jsme se se ženou vydali popřát držiteli tohoto tisíciletého jména z nejmilejších. Zprvu nikdo neotvíral, a tak jsme se chtěli tajně porozhlédnout po zahradě. Vzpomínal jsem na svůj poslední zážitek s Vojtou cestou do Rašovic. Tu se v okně objevila kulatá hlava v obláčku dýmu, jenž se postupně tvaroval do věty: „Já vás vidím…“ a nakonec se tak i ozval.


V ateliéru jsme si pak povídali o van Goghovi, o ruské literatuře, Vojta citoval z Tugeněva a Šukšina, rozebíral se Dostojevský, pak se plynule přešlo na lékařská vyšetření, hodování a nakonec jsme k Vojtovu svátku dostali výslužku brambor se slovy „jinak by to sežraly Standovy slepice“.


Jel jsem se pak ještě na kole pokochat jarní předbouřkovou přírodou a málem by mě stihlo krupobití, kdyby mě nespasila sličná víla jedoucí kolem na lani (z níž pak byla výtečná svíčková, mňam). Lépe strávené odpoledne jsme si nemohl přát.

Neodeslaný dodatek...

...k otevřenému dopisu ministryni školství

Nástin náplně předmětu
„Ty dnešní děti! Tak znecitlivělé z filmu a televize“
Grinch (Jim Carrey), když se neúspěšně pokusil postrašit malé dítě

Samozřejmě nemíním nahrazovat stávající předměty filmovým uměním ani zavádět praktickou vizualizaci výuky. Jednoduše bych navrhoval kromě (nebo nejlépe místo některých) stávajících průřezových témat a výukových oblastí také téma či oblast s názvem např. Svět filmu zastoupený jedním novým specifickým předmětem. Pro konkrétní představu uvedu několik příkladů výukových hodin, resp. dvouhodin (ale učím na střední škole, pro základní by se zřejmě musel zvolit ještě jiný vzorec):

• Velká vlaková loupež – 12 zlomových minut v dějinách filmu (1903) – úvod do němé éry filmu, jaké jsou možnosti němého filmu, jak nahradit zvuk, scénka versus záběr, žáci dávají své návrhy, diskuse, zhlédnutí filmu, rozbor
• Charlie Chaplin – úvod do grotesky, ukázky, podstata tragikomedie, The Kid – „film s úsměvem a možná i slzou…“, principy nacismu, film Diktátor – ukázky; jak bylo Hitlerovi, když film viděl?; Buster Keaton a Harold Lloyd
• Sergei Ejzenštejn – úvod do dějin Ruska na počátku 20. století, propaganda, Křižník Potěmkin – ukázky, expresionismus, Říjen – ukázky

atd. atd.

• animovaný film, Jiří Trnka ad.
• francouzská nová vlna, československá nová vlna
• auteurs (autoři s vlastní unikátní vizí, např. Bergman, Fellini, Tarantino a další a další) – originalita

Využití s dalšími předměty:

• Srovnání dvou filmových pojetí Shakespearova Jindřicha V. – Laurence Olivier (1944) a Kenneth Branagh (1989)
• Páni kluci – rozdíly s předlohou (Mark Twain)
• Cesta do pravěku – geologická období vývoje Země

atd. atd.

• Domácí práce: recenze na zhlédnuté filmy, příprava referátů, ve skupinách: natočení filmu školní kamerou
  
• Možnost odpoledních kroužků – filmových klubů (zřejmě nutná úprava autorského zákona, neznám do podrobností)
  

Myslím, že s takovým materiálem, jaký přinesl za sto let své existence film, lze udělat divy ve výuce i výchově. Již v současné době se dětem pouští filmy i ve škole, stačí se jich zeptat. Po mém soudu by si to vše ale zasloužilo koordinaci a cíl. Předmět s dvouhodinovou dotací týdně by přinesl zpestření, motivaci a vzdělávání na několika frontách a zároveň by byl opravdovou reformou, která by nás posunula ne z dob Marie Terezie do dob c.k. rakouského školství či marx-leninských frází, ale do 21. století.