V knize “O Německu” Heinrich Heine píše o tom, že ve středověku existovala jedna pověra: aby nová budova pevně stála, muselo se zabít zvíře a základní kámen položit na jeho krev. V moderní době se tato víra proměnila – do základů domů a mostů se pro štěstí vkládají mince, podobně jako se kladou novorozencům do kolébky nebo nevěstám do boty. Přivedlo mě to na myšlenku dědictví Poslední večeře, kdy byla apoštolům – a skrze ně všem křesťanům – předána vzpomínka na tělo a krev Páně ve formě vína a chleba.
V moderní společnosti se tyto dva archetypy projevují jako dva póly přístupu ke světu. Krev jako podstata nacionalismu a hostie peněz jako princip kapitalismu.
Krev znamená rod, původ, národ. Krev nelze koupit, pouze zdědit. V tomto pojetí je svět rozdělen na „my“ a „oni“, na ty, kdo jsou spojeni krví, jazykem a tradicemi, a na ty, kdo jsou cizí. Krev člověku dává zakotvení a smysl a těm cizím hrozí vyloučením a násilím. Nacionalismus je v tomto smyslu sekularizovaným náboženstvím – vše nikoli pro bohy, ale pro vlajku, pro dějiny, pro „čistotu“ příběhu o sobě samých.
Hostie proměněná v minci nabízí světu peníze jako univerzální ekvivalent. Mince je tělo bez krve, oběť bez bolesti, zázrak bez víry. Peníze jsou abstraktní, přenosné, bezejmenné – a právě proto tak mocné. Nepotřebují původ, rod ani paměť. Stačí oběh. Společnost se nespojuje skrze rod, ale skrze trh. Nejsme tím, odkud pocházíme, ale tím, co máme.
Člověk se tak ocitá mezi dvěma póly: “patřit” nebo “mít”, “dědit” nebo “koupit”. A na obou pólech se stavějí oltáře a vytvářejí slepé víry: na jedné straně víra v nadřazenost – “über alles”, “great again”, “na prvním místě” – která si žádá loajalitu a oběť, na druhé straně víra v nekonečný růst – “ruka trhu”, “human capital”, “bude líp” – který si žádá morální flexibilitu a zapomnění.
Problémem není krev ani peníze. Problémem je, když se jedno nebo druhé zbožští. Jediná cesta ven je opuštění oltářů a odhalení jejich falešných proroků. Potřebujeme rodinu i peníze, zařazení i obchodování. Ale ne krev, která vymezuje a vylučuje, a ne minci, která vyprazdňuje a vyviňuje.
