Sen noci svatojánské

Nějak si nemohu vzpomenout, co se mi zdálo. Ale když jsem si našel pranostiky, tak se ani nedivím.
"Na svatého Jana
noc nebývá žádná."
Zvláště když do rána
byla prochlastána,

chtělo by se dodat. Ale zaujala mě jiná moudrost našich předků: "Od svatého Jana Křtitele běží slunce již k zimě." To mi totiž připomnělo, že jsem kdysi v tento svatojanský čas pln radosti přišel za babičkou a s potěšením jsem jí sděloval, že už brzy budou prázdniny. Babiččina odpověď mi vyrazila dech: "A za půl roku jsou pryč Vánoce!"

Spartakiáda

23. června 1955 začala první celostátní spartakiáda, které se zúčastnilo na půl milionu cvičenců. Zažil jsem ještě nacvičování této propagandistické zhovadilosti, ač sám jsem nikdy nenacvičoval a ostatním to zhovadile záviděl. Líbí se mi freudiánská koláž ze Švankmajerova filmu Konec stalinismu v Čechách, a tak, i když je mírně s hvězdičkou, ji zde poskytuji pro ilustraci (spolu s textem písně Jarka Nohavici, jenž ale radši nechám jen jako odkaz).

Also sprach Physiklehrer

Trochu jsem pátral v oblasti, která pro mě byla polem neoraným, trochu i počítal (když už jsem na základce chodil do té matematické třídy), trochu stahoval a trochu si vymýšlel (ale to se neříká)! Nicméně třeba to někoho zajímat bude.

Kilowatthodina (kWh) je množství vydané energie zařízení o výkonu jednoho kilowattu vykonávaného po dobu jedné hodiny; a protože jeden watt = 1 Joule za sekundu = 1 newton metr za sekundu, pak je jedna kilowatthodina rovna 3.6 megajoulům (1 hodina = 3600 sekund). Kilowatthodiny jsou často používány v souvislosti se spotřebou elektrické energie na domácích energetických účtech. U našich domácností je roční spotřeba průměrně nějakých 3000 kilowatthodin.

Co je také kilowatthodina? Člověk vážící 75kg by musel zlézt petřínskou rozhlednu osmdesátkrát, aby jeho práce dosáhla hodnoty jedné kilowatthodiny, která dnes stojí kolem 3,50 Kč. Takhle bych nechtěl být placen!

A co udělá taková kilowatthodina?

- uvaří snídani, oběd a večeři

- dva dny chladí obsah ledničky

- uvaří 10 litrů čaje

- umyje 12 sad nádobí

- hodinku vysává

- vypere a usuší várku prádla

- pořeže kubík dřeva

- odstředí 1500 litrů mléka

- vyvrtá 1200 děr v 5mm silném plechu

- nechá nás půl dne surfovat po internetu

Velká část domácích a kancelářských elektrospotřebičů odebírá proud i když je vypnutá. Jde hlavně o elektroniku: televize, videa, satelitní přijímače, hi-fi věže, počítače a tiskárny, faxy, kopírky, ale i mnoho druhů lampiček. Jak je to možné? Tyto spotřebiče se vyznačují tím, že mají zabudovaný transformátor, který spotřebovává proud neustále. Vypínač je až "za" tímto transformátorem, který je připojen k síti stále. Spotřeba není příliš velká, 1 až 20 W, zejména moderní spotřebiče již mají spotřebu pouze okolo 1 W. Obvykle je ale takovýchto spotřebičů více a provoz je nepřetržitý - celý den, celý rok... Například vypnutý počítač se spotřebou 20 W spotřebuje za rok 175 kWh. Při ceně elektřiny okolo 3,50 Kč/kWh je to už 600 Kč ročně! Spotřebiče, které nemusejí být ve stand-by režimu (elektronika bez dálkového ovládání) lze vypínat buď vytažením šňůry ze zásuvky, nebo elegantněji společným vypínáním pomocí speciálního prodlužovacího kabelu.

Kudlanka nábožná /i/

Frédéric Mistral (přel. Svatopluk Kadlec)

Dnes za letního odpůldne
jsem zpola bdě a zpola sně
zdřím' na mezi, jak mile je mi,
a mámen snem
mdlou hlavu jsem
tisk' k zemi.

A tu jsem viděl v ječmeně
cos' odrážet se zeleně
na dvouřadovém plavém klásku.
Já ze spánku
zřel kudlanku,
tu krásku!

„Kudlanko krásná,“ řek' jsem k ní,
„ty za své stálé modlení
jsi odměňována prý Bohem.
Prý předvídáš
a radu dáš
též v mnohém.

Rci, přítelkyně, vypověz,
jak moje milá spala dnes!
Co myslí si či dělá nyní?
Má v očích svých
pláč nebo smích,
ach, rci mi!“

Hmyz, na kolenou klečící,
se zachvěl na své metlici,
jež klonila se nad mé ruce,
a křídlo vzpjal
a zamával
jím prudce.

A jeho tenký, tichý hlas
se jako letní vánek třás'
a šelestivě zved' se ke mně
a v ucho mně
vnik' důvěrně
a jemně.

„Já vidím,“ řek' mi, „dívčinu
pod starou třešní ve stínu…
Strom, spouštěje své větve na ni,
svou úrodu,
plod po plodu,
k ní sklání.

A vonné třešně ruměnné
jsou tvrdé jako z kamene
a v lesklém listí pode stíny
tak lákají,
až sbíhají
se sliny.

Těch plodů, jež už dozrály,
tak rudých jako korály,
strom nabízí té dívce švarné
chuť, nach a pel,
žel, třikrát žel,
však marně.

Dívenka vzdychá, cítíc hlad,
chce skáčíc si jich natrhat:
„Proč milý se zde nenahodil?
On na stromě,
v klín byl by mně
je shodil!“

…

A já jsem poté žencům řek':
„Hej, ženci, nechte kousíček,
kde kudlanka přes léto snívá
a pod klasem
na poli svém
se skrývá!“

El mano de Dios

Ne, po lekci němčiny nebude následovat lekce španělštiny. Včera jsem jen koukal na Argentinu s Holandskem a připomnělo mi to, že přesně před dvaceti lety el mano de Dios - Boží ruka - vyřadila ze hry moji oblíbenou Anglii. Včera se nic podobného nekonalo, ani Lionel Messi nepředvedl nic zázračného, i když má prý Boží ruku na kopačkách. Pro ukonejšení mé nefotbalové duše jsem si po bezbrankovém zápase přehrál góly století a myslím, že dnes ve čtyři budu zpovzdálí taky fandit.
...

Ich mache zu Hause Kopfstand.

Občas studentům vyhrožuju, že jednou budu v učebnicích. Světe div se, už je to tady. A možná v učebnici, kterou by málokdo čekal. Němčina mě sice baví (ovšem ne zas tak jako mého spolužáka Houbu, který z tohoto článku bude mít jistě záchvat smíchu), dokonce jsem se dnes prokousával Weltlexikonem z roku 1939, kde mě zaujala hesla Juden, Einstein, Freud apod. a taky mapa Tschekoslowakei, která vlastně takhle vypadala jen 74 dní, ale není to jazyk, v němž bych znal víc než jen pár základních frází typu: Fragen Sie den nächsten Wachmann. Tímto také zdravím naši paní třídní učitelku z gymnázia Majdovou, která se se mnou v tomto jazyce natrápila a nemít Houbu za souseda v lavici, moc by si se mnou nezašprechtila.

Ano, jsem v učebnici německého jazyka. Je to učebnice Spaß mit Max autorek Ireny Lenčové a Petry Pleschinger a já jsem se ocitl v pracovním sešitě třetího dílu. Tedy jsem pro starší a pokročilé, ale jistě okouzlím i mladší a začínající.

Dnes by spíš platila věta: Unser Lehrer ist heute sehr erkältet.

TSCHÜSS!

Přátelství a osud

K sepsání následujících řádků jsem byl přiveden vyslechnutým rozhovorem u vedlejšího stolu v kavárně Slávie, kam jsem onehdá poprvé v životě zabloudil.

Kdybych maturantovi předložil lehký přiřazovací testík, jak by dopadl? A jak byste dopadli vy?

BÁSNÍK
1) Jiří Wolker
2) Zdeněk Kalista

PRVOTINA
I) Host do domu
II) Ráj srdce

OSOBNOST
a) katolík
b) ateista

Schválně si tipnu Vaši odpověď: 1-I-b + 2-II-a

A teď se Vás pokusím trošku rozhodit. Jiří Wolker a Zdeněk Kalista byli přátelé. V době, kdy se seznámili byl Jiří Wolker nadšený katolík a Zdeněk Kalista zapálený ateista. Když napsali své prvotiny, Zdeněk Kalista tu svou nazval Host do domu a Jiří Wolker Ráj srdce. Pak jednoho z nich napadlo, že si názvy vymění. Další doporučenou literaturou budiž článek Martina C. Putny.

Ve Slavii dokonce pánové u vedlejšího stolu rozebírali hypotézu vyčtenou prý kdesi v korespondenci zmíněných básníků, že Wolker měl některou z básní ve Svatém Kopečku Kalistovi ukrást. Řeč byla o Baladě o námořníku. Za hypotézou nijak nestojím, nicméně mě donutila zmíněnou baladu si přečíst a ať už ji napsal Wolker nebo Kalista, na katolíka či marxistu až moc důkladně relativizuje manželství, věrnost a lásku.

...neb srdce lidské nožem je, anebo ranou je,
a nejvíc, nejvíc ze všeho bývává oboje. –

Divadlo v přírodě

Škola v přírodě

Doba ledová je minulostí, nastalo období veder. Ze studentů gymnázia, kteří mají se mnou angličtinu v učebně, jejíž okna se díky dopolednímu nasměrování na východ proměnily v tabulky skleníku, se stávají pilotní environmentální uprchlíci. Utíkají především do oblastí nebránících konvenčnímu proudění vzduchu. Zde je pár fotografií z alternativní hodiny anglického jazyka. Zachycená biomasa se skládá víceméně ze sextánů.

Teorie pro chlapy a profese pro 21. století

Nadávno u nás byli podomní prodejci vysavačů zn. Rainbow - tedy na rozdíl od tatínka Oty Pavla, který takto prodával švédský Elektrolux, působil tento manželský pár ve službách Ameriky. Předvedli opravdu zázračný čistič a osvěžovač vzduchu v obytných prostorách. Kýval jsem, chválil, divil se zřejmě podle očekávání, ale po závěrečném blahopřání k tomu, že se mi přístroj líbil, jsem krátce přednesl svou teorii o otužilosti, kterou jsem tuším kdysi vyčetl v Ladislavu Klímovi, a milí prodejci si sbalili přístroj za desetisíce stejně rychle, jako jej vybalili, a byli fuč. Ta teorie se dá zestručnit do jedné věty: „Já budu mít byt bez roztočů, a pak až budu spát někde, kde čirou náhodou nevysávají Vaším vysavačem se silou hurikánu, roztoči se mnou zatočí!“

Vědci ve službách téže Ameriky prý nedávno srovnávali výkonnost imunitního systému 50 divokých a 50 laboratorních krys a myší. Divoké myši měly v těle až čtyřikrát více látek, které patrně mají na starost boj proti parazitům (imunoglobiny typu E, tzv. IgE), což se dalo očekávat.

Ruští vojáci vyznávali tzv. teorii konstantní vrstvy, která jim bez jediného umytí umožnila v klidu dojít od Stalingradu až do Berlína a při tom si zachovali nebo spíš utužili již tak tuhý kořínek ze Sibiře.

Jestli budou platit slova jednoho komentátora, který napsal, že „jednou bychom snad mohli vystavit lidský organismus jen několika látkám a tak mu poskytnout výhody života ve špinavém prostředí, aniž by v něm opravdu musel žít“, to vypadá, že se jednou dožijeme podomních prodejců špíny! A pokud to bude špína přivezená z Ameriky, nepochybně se najdou stovky zákazníků, kteří zahodí vysavače a zakoupí si několik konzerv s pomyjemi, hnilobou a zázračnou vodou ze stoky od zn. Filthy Eklhaft.

Sraz po 13 letech

Ve stejné lavici ve stejné třídě ve stejné sestavě jako před 13 lety!

Už je to 13 let, co jsem složil maturitu. Některé spolužáky jsem od té doby neviděl a taky jsem je v sobotu na srazu nepoznal. Příjemné byly oslavy 110. výročí gymnázia Václava Hlavatého, kde jsem nostalgicky zavzpomínal, postál či poseděl na místech, na nichž jsem prožil kus života. Taky jsem navštívil pár profesorů a profesorek. O některých z nich (jak míst tak profesorů) se rozepíši více samostatně. Nyní snad jen pár slíbených fotografií pro spolužáky.