Sentimentální anketa

Na pár dní se s vámi loučím. Dovolená si dovolila mě povolat od mého celoročního povolání do zbraně stejně jako Věrušku. Na rozloučenou bych tu rád nechal jednu fekálnější anketu, k níž mě inspiroval úryvek z jedné knihy, který jsem našel v níže citovaném Vianově průvodci.

... Nejhorší ze všeho je záchod. Když si chci utvořit hutný obraz dokonalého štěstí, myslím na záchod, na záchod dobře uzavřený mezi bílými zdmi, světle vykachíčkovaný a zamknutý. Sedím důstojně na sedátku z lakovaného dřeva, s důstojností svobodného člověka. Sedím uprostřed hutného příjemného ticha - bílého, lesklého a sametového. Na zdi je keramická krabička, z níž visí obdelník toaletního papíru. Nad mou hlavou je řetízek s porcelánovým držátkem. Sedím, mám času i svobody, kolik chci, mohu si mluvit pro sebe, číst verše, mohu myslet na nesmrtelnost duše, když se mi chce.

Zdejší záchod je bouda natřená odpornou hnědou barvou, se dveřmi, které se nezavírají, a s rozbitými okny... Je v ní šestnáct mís, osm na jedné straně a osm na druhé. A na mísách stopy uschlého hovna...

Anketa obsahuje tři otázky:

1) Co děláte na záchodě (v případě, že je času i svobody, kolik chcete)?

2) Chodíte rádi trůnit nebo je to spíš nemilá nutnost?

3) Jaký nejhorší záchod nebo nejhorší zážitek na záchodě máte za sebou?

PS pro ty, kdo by chtěli vědět, kam jedeme, než si to budou moci přečíst v cestopise:

Nevíme, ale bereme si s sebou tuhle knížku.

Co stačí k existenci (alespoň v Paříži)

Průvodce po Saint-Germain-des-Prés, jedné z pařížských čtvrtí, od Borise Viana, je úžasnou fabulací a parodií na bedekr po vinárnách, kavárnách a barech této čtvrti. Rovněž je obhajobou existencialismu proti námezdním novinářům, kteří o existencialistech psali jako o povalečích a alkoholicích – právě jejich články je samy odzbrojují:

Vidíte zde dívky v kalhotách a vágusy v košili bez kalhot. Je to chudá mládež žijící ve špíně, která na vás škemrá, abyste je pozvali na skleničku nebo za ně zaplatil… Je to mládež z pařížské spodiny: zvláštní plesnivina nenávisti, závisti, hlouposti a té nejhrubší sexuality. Taková je tvář existencialistů. Takové je jejich životní krédo… (dva sovětští novináři, Samedi Soir, 15. ledna 1949)

Kde berou prostředky k bytí?
A to je přesně to, co vám na Saint-Germain-des-Prés nikdo neřekne. Nikdo o tom nic neví a ani samotní existencialisté tomu nerozumějí. Prodají pár knih, udělají pár dluhů, zahrají si nějakého komorníka v Satyrově hře, pohřbí starou tetu, která je zapomněla vydědit. Možná že k existenci stačí být existencialistou… (Samedi-Soir, 3.května 1947)

Skvělé je desatero existencialisty od neznámého autora:

Novináře ctíti budeš
a fotografa také.

Otce svého i matku svou zatratíš,
nebezpečně žíti budeš.

Režnou s vodou píti budeš
a nikdy penězi nezaplatíš.

Ženu za muže oblékneš
do černých kalhot velmi přiléhavých.

Kostkovanou košili nositi budeš
nebo často též starý svetr.

Na lehkou dobu tančiti budeš
a bíbopovati ohromně.

Milovati se zřídka budeš
a ne bez pošklebování.

Básně psáti budeš
a recitovati je povýšeně.

U filmu snažiti se budeš
skvělé jméno si vydobýti.

V Jeana-Paula Sartra věřiti budeš,
aniř bys věděl, co v něm vězí.

Nebo tenhle popisek tehdejší zkažené mládeže poslouchající Franka Sinatru:

Tak jako jsem se vyznal v uličkách Latinské čtvrti, když jsem četl Chrám matky boží vybavený mapkou, vyznám se nyní ve čtvrti Svatého Heřmana v Lukách tak, že vím, že na rohu Rue Dauphine a Rue Christine je sklep Tabu, že v Rue Jakob je Zelený bar, a na Rue Saint-Germain-des-Prés je asi deset barů, z nichž nejznámější jsou Flora a U dvou magotů. No, jak jsem si je tak hledal dneska, ty dva první bary už neexistujou a do těch dalších dvou by existencialista asi už nevlezl, nejlevnější víno 7 Euro za necelou dvojku, 10 éček za necelý půllitr piva. To si asi nechám zajít chuť i já a půjdu radši do nějaké opravdové putyky jen tak po čuchu.

Taky jsem se dozvěděl, že v Rue Bonaparte, kde sídlila česká exilová vláda za války a dneska je tam náš konzulát, bydlel Sartre, nedaleko umřel Jean Racine a na nábřeží Voltaire Voltaire (správně česky by asi bylo na Voltairově nábřeží Voltaire, ale nevypadalo by to tak pěkně). Prostě samé neotřelé, místy zavádějící, ale nezávadné informace.