Život ženy

Mám doma Pohádky od Wilhelma Hauffa, dostal jsem je jako dar a těším se, až je budu číst Julince. Hauff psal i básně, ale protože jsou to hezky zveršované pravdy, které nikoho nepřekvapí, už se moc nečtou. Dvě z nich mě inspirovaly k zamyšlení nad tím, co tak pěkně ztvárnil Jengibarov.

Sotva odhodí pleny,

stanou se z dívek ženy,

které jsou předurčeny

scvrknout se ve stařeny.

I když je život krátký,

vrátí se stokrát zpátky

v radosti nad děťátky

a v lásce ženy-matky.

Do rámečku

O jejích očích píšu znělku,
o jejích ústech baladu
a snažím se jí při pondělku
básněním zlepšit náladu.

Na její ruce skládám ódu,
o jejích nohách romanci
– krásné jsou, ať jdou do průvodu,
na pedálech i při tanci.

„A co se tobě na mně líbí?“
ptám se své mladé samičky.
„No, když přehlídnu všechny chyby,
tak píšeš slušný básničky.“

Neděle ráno

Karel Reisz, po Miloši Formanovi nejslavnější režisér narozený v Česku, byl jedním z Wintonových dětí. Natočil například slavný film V sobotu večer a v neděli ráno podle románu Alana Sillitoe, jednoho z rozhněvaných mladých mužů. To mě inspirovalo k jedné sociologické myšlence.

Hlavní hrdina Arthur se nechce smířit s nudným životem svých rodičů („od krku nahoru mrtvých“), což je motivace každé generace. Rozhodne se veškeré peníze, které vydělá prací strojníka v nottinghamské továrně, utratit na sobotní pitku a zábavu. A baví se vždy skvěle. Baví ho to, když sbalí nějakou ženu, baví ho to, když se pořádně porve – jinak sobotní noc nestála za to. A v neděli přijde kocovina a vystřízlivění. A takhle týden co týden, než se z něj silou okolností stane stejně konformní člověk, jakým byli jeho rodiče.

Kdyby se dějiny společností daly přirovnat k týdenním periodám nottingamského strojníka, byl by český socialismus oním obdobím šedé a nudné práce, 90. léta opojnou sobotní nocí a poslední zhruba desetiletí oním nedělním ránem – nejdřív kocovina, teď vystřízlivění. Čeká nás pondělí a nikomu se tam nechce, a tak voláme po změně, jsem hlasití rebelové stejně jako Arthur v onom filmu. Naštvaní mladí muži, kteří jednou skončí jako zapšklí starci.

Karel Reisz zemřel před 10 lety.