6. dubna 2006

Bludný Holanďan


Uzavřel jsem smlouvu s ďáblem, abych navzdory všem nepříznivým větrům ty čtyři tucty lidí, kteří se rozhodli vyrazit v Rembrandtových stopách, dovezl na místo určení. Doufám, že mě pak některá sličná dívka z osazenstva zájezdu nenechá ve štychu a zachrání mě od věčného bloudění.;-)


5. dubna 2006

Jan Florian Hammerschmid: Allegoria

Ještě na gymnáziu jsem shltal zapůjčenou knihu Od kolébky našeho obrození od Františka Bílého a tehdy jsem také pochopil, že i látka, která v hodinách literatury a dějepisu bývá obvykle nudná, ve skutečnosti může být podána velice poutavě. Měl jsem z ní pořízené výpisky (dokonce odevzdané k maturitě), ale naštěstí jsem později knížku sehnal v antikvariátě (dnes je jí 102 let) a znovu si mohl vychutnat jisté pasáže, jako třeba o vynálezech puristů, z nichž mi přišly nejkrásnější názvy nebeských objektů: Luna měla být Nocliba, Mars měl být Ladoň a Venuše Zizlina. To by byly romantické večery, kdy by se milenkám ukazovala za noclibého svitu zářící Zizlina. Autorem těchto názvů byl Václav Jan Rosa, který navrhl i některé mluvnické termíny: ironie = usmívka, idiom = vlastenka, metonymie = dovtípilka; trochej = dlouhokratka, jambus = krátkodlužka, daktyl = dlouhokratidvojka. Jan Václav Pohl se proslavil svou nosočistoplenou a klapkobřinkostrojem, ale existují i další: zpěvořečnost (poezie), hlubozník (basa), knihovtipník (student), žehroň (kometa) či věžovlice (pyramida). Z doby úpadku jazyka českého cituje František Bílý i jezuitu Jana Floriana Hammerschida, kanovníka vyšehradské kapituly a faráře z Týnského chrámu. Ten napsal například spis V Praze blaze, kdo má peníze, ale populární se stala především jeho Allegoria, Staročeská země. Vydražil jsem její vydání z roku 1829 (je to druhé vydání od Jana Hýbla, první je z r. 1817). Protože myslím, že by mohlo obohatit leckterou hodinu češtiny či dějepisu a autorská práva jsou vzhledem ke stáří dokumentu propadlá veřejnému zájmu, rád zde zprostředkovávám její celé naskenované znění.

Ukázka v přepisu (s použitím překladu Fr. Bílého):

Vysoká cum (s) chlupis obstabat (vzdorovala) čepice větris
et dušnas plícas teplábat z telete puntus,
atque (a) klepans řemenis zavírábat kalhota břichum
tunc (tehdy) železná bílás zapínábat ostruha botkas,
široká cum škrobenis exstabat (vynikala) punčocha krajis.
Tunc lacino mastnas pekábat Rozina bábas (mastné bábovky)
Et sine (a bez) koříncis coxit (vařila) stará Marta kořalkas.
Etc.










4. dubna 2006

Holandsky na cesty

Na cestu do Holandska je dobré vybavit se i jazykově a tak jsem pro Vás s kamarádem Steefem z holandského Lisse sestavil příruční slovníček:

dobrý den - goedemidag, goede moregen
nashledanou - dag
děkuji - dank je wel
mohu? - mag ik?
jmenuji se - ik heet
je mi .... let - ik ben …. jaar
mám rád - ik vind ... leuk/lekker
jsem z České republiky - ik kom uit Tjechie
alkohol nepiju - ik drink geen alcohol
trávu nekouřím - ik rook geen wied
jak se dostanu do kofíšopu? - waar find ik de coffeshop?
kolik stojí joint? - hoeveel kost een joint?
co znamená ta červená lucerna? - wat betekend het rode lampje?
nemáš nějakou pohlavní nemoc? - heb je geen geslachtsziekte?

A teď zkusíme celou větu:
Moje mizerná znalost holandštiny pramení nejen z nedostatku snahy, ale především z mé vlastní jazykové neznalosti a duševní omezenosti, které se ukázaly být klíčovou překážkou v mém odhodlání získat dar výřečnosti v tak krásném jazyce.

Mijn slechte Nederlands wordt niet alleen belemmerd door mijn invalide talenknobbel, tevens ontbreekt het mij aan de te nemen moeite, dus zonder te klimmen kom je niet over de muur die tussen mij en het nederlands staat.

Účastníci našeho zájezdu budou v autobusu samozřejmě seznámeni s výslovností a před příjezdem do Kinderdijku přezkoušeni.

3. dubna 2006

Pašije

Už potřetí bude na Květnou neděli v kadaňské Růžencové kapli k vidění pašijová hra. „Vložiž prst svůj sem, a viz ruce mé, a vztáhni ruku svou, a vpusť v bok můj,“ děl Kristus k nevěřícímu Tomášovi. Pašije podle skutečné události, jak zní celý název naší verze založené na Janově evangeliu, nejsou vypraveny s žádnými zvláštními efekty. Především díky geniu loci, jenž kapli dodává její ztrnulost a stovky mrtvých pod podlahou, má své kouzlo a přitahuje diváky. Doufáme, že ani letos o ně nepřijde. I když Kristus má jasno („blahoslavení, kteříž neviděli, a uvěřili“), my vás zveme na letošní Pašije v neděli 9. dubna v 15 hodin. Růžencovou kapli najdete za farním kostelem na náměstí.

Fotografie jsou z roku 2004

Sv. Dick

Dneska má svátek Richard, protože ve stejný den v roce 1253 zemřel sv. Richard, biskup z Chichesteru. Dopoledne, když si jeden student od srdce zaklel, řekl jsem na to bezmyšlenkovitě: „No tak, nejsme v kostele.“ Nevím, proč jsem to řekl, ale pravděpodobně jsem chtěl vědět reakci. A opravdu přišla. „V kostele se smí sprostě klít?“ zeptal se někdo. A já na to: „No a co myslíš, že asi vyklouzne farářovi z úst, když mu vypadne kalich z ruky?“ Všichni se zamysleli, i já. Přešel jsem tedy raději zpět k učivu. Teď jsem přišel domů a přečetl si něco o sv. Richardovi (o jehož jmenovci, mém starém kamarádovi, jsem psal včera). A tam stála zajímavá věc: Když sv. Richard jednou sloužil mši v chichesterské katedrále, vypadl mu z ruky kalich. Víno se ale zázračně nerozlilo. Bohužel legenda mlčí o biskupových autentických slovech. Napadá vás něco?

Všechno nejlepší, Ríšo!

2. dubna 2006

Sv. Petr

Plzeň naše vezdejší

Jel jsem do Plzně, abych dojednal poslední přípravy s PRO TRAVEL CK před odjezdem do země tulipánů, větrných mlýnů, dřeváků, legálních džointů, červených lucerniček a dalších luxusních zbytečností. Vše se vyvíjí dobře. A když už jsem byl v Plzni, městě mých studií, obešel jsem pár oblíbených lokálů. Začalo to v tzv. Malém Jordánu vedle Divadla J.K.Tyla, kde jsem byl poprvé a naposledy na Hrách o Marii. Tam si mě po třech plzních vyzvedla sestřička a od kostela, kde jsme měli sraz s Richardem, jsme se vydali do Divadelního klubu.

Chodívali jsme tam vždycky rádi, neb tam podávali levnou studenou kuchyni a člověk tam často potkal třeba Antonína Procházku. I včera byly dva dlouhé stoly rezervovány – jeden pro techniku, jeden pro činohru. Nezlobil jsem se, že na režii zapomněli, a přisedl jsem si ke stolu, u kterého jsem k mému nemalému a milému překvapení objevil bývalého spolužáka z dějepisu Aleše A., který se nerad fotografuje.

Bylo jasné, že dojde na vzpomínání. Odnesl to především nebožtík Fred Hyna. Aleš mi v několika citovaných větách představil knihu Odchlípená podešev od autora s nádherným jménem: Teofil Borneo Kulka. Kdo o něm něco ví či dokonce zmíněný titul vlastní, ozvěte se! Po třech gambrínech jsme vyrazili na poslední štaci, a to na „zpívanou“ do hospody U kostela v Bolzanovce.

To byla Richardova parketa, a tak začal noční koncert.

Když se po aprílovém gulášku za 19,-Kč a několika dalších půllitrech podezřelého moku nachýlil čas, nechal jsem si zahrát na dvanáctistunku moji oblíbenou Wish You Were Here od Floydů a Ríša byl zas celej Gilmour.

Usnul jsem u sestřičky ani nevím jak.
Ráno jsem se vydal na mši ke sv. Bartoloměji, kde jsem nikdy před tím na bohoslužbě nebyl. Když jsem si našel na stránkách biskupství, že mše začíná v neděli vždy v 10:30, ihned jsem ocenil rozumnost a ohleduplnost Otce Radkovského. Nicméně, když jsme se sestrou vyrazili, potkali jsme Mistra Rowleyho z Divadla Navenek, který nám oznámil, že jde právě z kostela, kde mimořádně byla mše od devíti, protože ji přenášeli rozhlasem. Pán Bůh asi věděl, jak na tom jsou mé útroby, a do útrob kostela mě zřejmě nechtěl vpustit. Dal jsem tedy aspoň almužnu žebrákovi před vraty a když jsem šel sáhnout na andílka, bez jehož pomoci si v Plzni neškrtnete a který za mě udělal nejednu zkoušku a zápočet, všiml jsem si (poprvé v životě) vedle na stěně kasičky na milodary, a tak jsem se rozšoupl a andílka krom osahání i trochu podmázl.


Po obědě u Žumbery přesně o polednách (ano, bylo jich víc, viz)...

...jsem se vydal stopem do Plas, abych nafotil něco z kláštera, ale mnohem víc mě zaujala fontánka na nádraží.


A zítra zase do práce:(