Jedno zachází, druhé vzchází

Astronomové se nezbláznili! Podle rezoluce 5A, schválené včera v Praze máme jen osm planet! Pluto, ostatně menší než Měsíc, již není planetou. Sbohem, měl jsem tě celkem rád a devítka byla příjemnější číslo, nicméně byl jsi pojmenován po bohu podsvětí, kam se tedy oprávněně vracíš. A budeš tam dál vládnout, protože podle rezoluce 6A jsi se jako "trpasličí planeta" stal prototypem pro všechny objekty objevené i zatím neobjevené za Neptunovou dráhou.

Těm, kteří Plutona občas měli na ascendentu svých horoskopů, asi není co závidět, i když vládcem v osmém domu zřejmě zůstane. Astrologové teď jistě bědují, protože kdyby bylo planet schváleno 12, příští rok 24 a pak zřejmě víc než 100, mohli by mnohem lépe mlžit a nikdo by nic nepoznal.

Pluto odešel do říše zapomnění, nicméně na obloze se objevily dvě nové hvězdy, pracovně nazvané Parousek a Kaloubek. Zatím se vyskytují v souhvězdí Národní fronty a spolu s hvězdou Filipes ze souhvězdí Velkého bratra tvoří nový nejjasnější tzv. letní trojúhelník, který nahradil unavenou trojici Vega, Altair a Deneb.

...

Hesiodova rada

Je tomu už šest let, co jsem si přečetl Hesiodovu Theogonii, protože jsem byl celkem zaujat řeckou mytologií a po Robertu Gravesovi jsem chtěl sáhnout po něčem původním a Homér mi přišel přespříliš tučné sousto. Když jsem si četl o Hesiodovi, zdálo se mi, že jeho druhé základní dílo Prace a dni musí být už podle názvu děsná nuda, zvláště pro lidi, vyznávající zahálku. Včera jsem sehnal její vydání z roku 1950, takže jsem se dověděl, jaký že nebyl Hesiodos marxista. Ovšem text jsem zhltl cestou ze Strakonic do Plzně a až na část mezi Horažďovicemi předměstím a Nepomukem, byla pro mě co zahálkáře a navíc nefarmáře celkem nezajímavá. Ovšem na začátku je pár hezky zpracovaných mýtu a na konci jednak poučky pro námořníky a jednak pravidla a pověry na různé dny... A jeden z mnoha pokynů v homérském hexametru (v překladu dr. Julie Novákové) zní:

Tváří v tvář se nestav k slunci
a nestůj, když pouštíš vodu;
pamatuj, kdykoli zajde
a než vyjde, že se nemá
močit cestou na pěšinu
ani stranou podle cesty;
a suknici nevyhrnuj -
noci patří nesmrtelným;
sedačky to bude dělat
muž zkušený, bohabojný,
nebo obrátě se ke zdi,
k lepozděné stěně dvorce...
Následuje ještě pikantnější fáze, kterou ale nechám nezveřejněnou, ať mají zvídavci co hledat.

Nejsem sice moc bohabojný, ale pravda je, že si při močení sedám. Asi jsem spíš zkušený a jednou v noci jsem si moče vstoje posvítil do mísy baterkou. Brrr.

Ještě mě napadlo, že jednu poučku znám i z hodin latiny, i když nevím jestli přímo od slovutného lounského latináře a historika Karla Mareše. Téhle se na rozdíl od té Hesiodovy rady držím důsledně doslova.

Si amicus tuus mingit minga seu mingere finga.
Překlad: Jestilže tvůj přítel močí, moč také anebo alespoň močení předstírej.

...