Jak pojmenovat kočku

Umírá nám kocourek. Zbývají mu už jen dny nebo možná hodiny. Zdědili jsme ho po babičce a já jsem vždycky přemýšlel, jak mu asi vybírala jméno. Pak jsem zjistil, že Nácek je domácky Ignác a že se tedy k tomu našemu Kajetánovi hodí – oba nesou honosná jména zakladatelů církevních řádů a zároveň kočičí jména Nácíček a Kajdíček. Pro Kajetána jsem už nějakou tu báseň složil, ale Nácíčkovi jsem až dnes přeložil báseň, kterou bych se s ním rád rozloučil. Je od T. S. Eliota, v originále se jmenuje The Naming of Cats a proslavil ji muzikál Cats, který podle Eliotovy sbírky složil Andrew Lloyd Webber.

Vybrat jméno pro kočku to není lehká věc,
snadněji nalezneš i jehlu v kupce sena;
že jedno nestačí, tuší i pitomec,
my chytří víme, že kočka má TŘI jména!

S prvním se setkáváš u většiny kočiček:
Micinka, Albína, Dorotka nebo Máří,
Modroočko, Fousek, Mourek či Nácíček,
ta jména nalezneš v kočičím kalendáři.
Vybírat dá se i ze zvučnějších jmen,
Guliver, Baltazar, Zachariáš,
Jasmína, Dolores, Sally či Gwen,
všechna ta jména však odněkud znáš.

Teprv to druhé je verbální klenot,
toť jediné na světě, pravý to skvost:
jakmile před kočkou vyřkneš to jméno,
tak nahrbí hřbet a rozvrtí chvost!
Z miliard možností tyto snad stačí:
Ohnidráp, Laskulín, Polibkonoš,
Bombalurina, Vesperokačí –
vyber pár slabik a potom je slož.

Třetí pak jméno je nad obě tato
a přece se nikde neuvádí,
to kočka si střeží v srdci jak zlato
a nikdy ho člověku neprozradí.
Když se kočka tváří, že svět okolo nevnímá,
nic jiného to zpravidla neznamená,
než že zcela soustředěně rozjímá
nad krásou třetího kočičího jména
nad vysloveně nevýslovnou krásou
svého nevyslovitelného
hlubokého a tajemného
s vesmírem souznícího jména. 

 

Nácíček v pozadí