V Paříži jsem si předsevzal najít jednu ulici. Byla to Rue Vilin! Předsevzal jsem si to kvůli téhle fotografii, kterou jsme v pařížské Mincovně viděli na vlastní oči na Ronisově výstavě. Ještě před naším výletem jsem složil báseň-slib o tom, že bych chtěl v Paříži fotit rozpustilé kluky. Chtěl jsem je v té ulici najít.
Pátrání probíhalo celkem lehce, protože jsem dostal pár navigačních pokynů od Vančíse v textových zprávách. Už z nich jsem ale věděl, že se nemůžu těšit na starobylou ulici s chodníčky a schodišti. Prý je tam dnes krásný park s vyhlídkou.
Ulice opravdu nese historický název, ačkoli už ulicí moc není, je tam jeden činžák a po pár metrech je brána do Parku Belleville, jak se jmenuje celá čtvrť.
Po pár metrech nám bylo jasné, že jde o park pro děti dovádějící na moderních prolézačkách, pro stařenky krmící holuby a pro milence válející se na trávníku.
A tak jsme sebrali vhozenou rukavičku a také jsme se položili do záhonků.
Nakonec jsem v parku ulovil i ronisovskou fotografii, po které jsem tolik toužil. Ta si ale zaslouží speciální článek, a tak zase příště. A výhled?
Pátrání probíhalo celkem lehce, protože jsem dostal pár navigačních pokynů od Vančíse v textových zprávách. Už z nich jsem ale věděl, že se nemůžu těšit na starobylou ulici s chodníčky a schodišti. Prý je tam dnes krásný park s vyhlídkou.
Ulice opravdu nese historický název, ačkoli už ulicí moc není, je tam jeden činžák a po pár metrech je brána do Parku Belleville, jak se jmenuje celá čtvrť.
Po pár metrech nám bylo jasné, že jde o park pro děti dovádějící na moderních prolézačkách, pro stařenky krmící holuby a pro milence válející se na trávníku.
A tak jsme sebrali vhozenou rukavičku a také jsme se položili do záhonků.
Nakonec jsem v parku ulovil i ronisovskou fotografii, po které jsem tolik toužil. Ta si ale zaslouží speciální článek, a tak zase příště. A výhled?