21. prosince 2007

Acta est fabula

Tyto verše, které jsou volným překladem prvních dvou strof jedné básně Williama Makepeace Thackeray(ho?) věnuji své 2.B!

originál zde

Acta est fabula, hra dohrána je,
už zbytečná je nápověda,

herec se uklání a ještě hraje,

i když se opona mu zvedá
ztěžka, protože naposledy…

smáli se, když se pitvořil,

pod maskou je teď ale bledý,

že by ses nedořezal žil…


Dovolte mi chvilku před půlnocí

na rozloučenou složit trapný rým:
Připíjím všem, dnes o Vánocích,

s nimiž se loučím, jež ale neztrácím;

v životě střihneme si každý tu svou roli,

kterou sám osud stihl nás;

dobrou noc všem (i když ta dnešní trochu bolí)

s jediným přáním: Zlomte vaz!


19. prosince 2007

Bytost lesa

...

Dneska jsem chtěl jít na Oldřicha Janotu, ale něco mi do toho vlezlo. Lépe řečeno někdo. Ozval se asi po roce Hanče, že jede z Aše domů ke Kokořínu, a že to může vzít přes Kadaň. A vzal. A říkal, že jestli beru antidepresiva, ať na Janotu nechodím, že bych buď po čtyřech minutách usnul nebo po deseti umřel.

Sedli jsme si spolu na drink na Věžičce – Hanče, když řídí, dává si čaj se čtyřmi cukry, citrónem a čtyřmi balenými cigaretami. Poznali jsme se v Plzni, když se vedle z pokoje na koleji kolem čtvrté ráno ozýval křik, jako kdyby se někdo hádal. To se Hanče hádal sám se sebou, když se učil na zkoušku z matalýzy a ne a ne to vyjít podle správných výsledků. Kromě matematiky a výpočetní techniky se věnoval režírování ohromného kolosu zvaného Hančeho příležitostní teátr, jehož jsem se stal opravdovou náhodou členem, a to vesměs zaskakujícím. Zahrál jsem si v Hellerově Hlavě XXII a v Bůh ví. A zamiloval jsem se do divadla. Ano, Hanče ve mně tu jiskřičku vykřesal.

Pak jsme se s Hančem vídali tak jednou za dvě uherský léta, ale vždycky překvapivě a pro mě vždycky osudově. Osudově proto, že už už si myslím, že se v tomhle světě nedá žít prostě a bez peněz… a pokaždé je to jako když Candide na konci Voltairovy knížky potkal Turka, co hospodaří na svém políčku a o ostatní se nestará. Prostě se dá žít prostě a ne že ne...

Hanče má se svou partnerkou kousek od Kokořína starou roubenku, kterou si dávají dohromady, a pozor, na elektrickou energii, benzín a internet (má dokonce svoje stránky) si vydělává učením na jedné pozoruhodné střední škole v jednom odlehlém zámku, kde možná před lety učil Cimrman, Ingriš i Ossendowski. V létě jsme zvaní na domácí medovinku, doma vypěstovaný virginský tabák a další laskominky. Pojedeme, Věrů?

Na Oldřicha Janotu jsem tedy nešel, ale když jsem si teď jako náhražku pustil tuhle pro tento článek celkem přiléhavou písničku, fakt bych se asi zbláznil.


16. prosince 2007

Vánoční hra na Hasištejně

Vánoční hra na Hasištejně, v níž se pastýři hádají s třemi krály o Ježíška, měla hojně diváků a nám divadelníkům se líbila natolik, že jsme ji zahráli dvakrát. Snad se líbila i těm divákům a kdo ji neviděl, má možnost zhlédnout aspoň fotky a nějaké to video na stránkách divadla. Zájem projevilo i starosta jednoho něměckého Krähewinkelu a televize Prima, zejména o anděla s megafonem (jde o archanděla, Božího posla, a ti v moderní době opravdu megafony používají) a samozřejmě o Píďana, kterej měl jako správnjě alfa-samec nejdelší klacek. Já přispívám párem svých snímků (více mých zde, Veruščiných na stránkách divadla Navenek, ČerFových na jeho strákách).






Ples oktávy a my

Labutí píseň...

Na plese oktávy jsem potkal část své bývalé třídy. Bylo to moc hezký a přestože Věrušku sužovala bolesť obliček, tak jsem nevynechal ani tradiční popůlnoční tanec s Matysem.

Část jádra bývalé 4.B...

Sólo pro dva mládnece...

Naše odvážná školačka...

Chrbát sa musí zahrievať a obličky zalievať...

Otázka maxima

Možná dostanu televizi. Zatím ji nemám, a tak si vesele čtu Jak jsem se stal socialistou? od Jacka Londona. Ještě minulý týden jsem si tu krátkou esej četl anglicky, neboť jako současného oponenta socialismu mě to hodně zajímalo; když tu náhle v pátek mi došel slabý svazeček nazvaný Třídní boj rovněž od Jacka Londona, který, aniž bych to tušil, když jsem ji vydražil, toto vyznání bývalého individualisty také obsahuje. Začetl jsem se i do jiných textů, Tulák, Stávkokaz, Otázka maxima... V té poslední zmíněné studii mimo jiné stojí:

Svět Homérův omezen pobřežím Středozemního moře a moře Černého byl mnohem širším světem, než jest svět náš dnešní, jejž vážíme, měříme, přepočítáváme právě tak přesně a snadno, jako by to byl dětský míč.

Možná dostanu televizi, ale snad si najdu čas i na další v řadě textů, který už mě teď láká svým názvem: Hledá se nový zákon vývoje. Za tu televizi ale přece děkuju, budu si na ní rád pouštět některé filmy z klasické řady, co teď vycházejí v Levných knihách, jen mi někdo říkal, že k tomu je potřeba ještě nějaký přehrávač či co...

Ani Kašpar ani Baltazar...

Ze tří králů prostřední
zatoulal se v lese,
bloudí tam už deset dní
a sotva se nese…

Položí se pod stromeček,
no, je to spíš křoví,
jmenuje se Prokůpeček,
a dál – po tátovi…

Táta jako páv se nese,
hleďme – povedený párek,
jeden v druhém nezapře se:
Melichar a Melichárek…