Restaurace v klášteře

Včera proběhla vernisáž dvou nově zrestaurovaných místností kláštera a jejich nové expozice originálů knih a listin z historie Kadaně, která potrvá do 21. května. Na obrázku vysvětluje postup restaurátorů jeden z nich, Michael Šelemba.

Cimrman Schwassmann Wachmann

Nedávno mi od kamaráda Lukyho přišla zpráva o existenci komety 73P/Schwassmann-Wachmann, kterou objevili Arnold Schwassmann a Arno Arthur Wachmann 2. května 1930 na observatoři Hamburk–Bergedorf. Tato kometa pak byla na pár desítek let ztracena, a když ji astronomové znovu objevili, zjistili, že se rozpadá. V roce 2001 už byla rozpadlá na tři jádra a čekalo se, jestli letos vůbec přiletí. Dopadlo to tak, že zřejmě jsme a budeme svědky jejího úplného rozpadu, protože od ledna se objevilo už asi 59 fragmentů původní komety. Z nich ty největší (B a C) budou nejlépe pozorovatelné 13. a 14. května. Hubblův teleskop objevil ještě asi dalších 70 malých „sviní“, jak by to asi vyjádřil jiný můj kamarád, ale ty mají životnost jen několik hodin, a tak vzhledem k tomu, že byly vyfoceny ještě v dubnu, asi už dávno nejsou a na jejich místě budou zase nové kousky. Nejhezčí ale opravdu zůstává jméno téhle vlasatice s lupy: Schwassmann-Wachmann - to by nevymyslel ani Cimrman.


velký formát obrázku

My ze 4.B dvacet sedm posedmé

...aneb Jak se dělá terorista

Cti otce svého

Měl jsem jednou rozhovor s budoucím otcem, který se těšil, jak ho syn bude ve všem a vždy poslouchat. Přišlo mi to v 21.století hodně úchylné, nicméně opíral se o Písmo a tam to stojí jasně: Cti svého otce a svou matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. Podobně to vysvětloval otec Janu Kollárovi, když mu zakázal jít na školu. Vzal si ku pomoci hůl, a když se její ráně sedmnáctiletý Janko vyhnul, prohlásil hrdě: „Už je toho dost! Už není pro mě víc žádné palice, neboť Písmo svaté i takto praví: Vy otcové nepopouzejte k hněvu dítek svých. Dejte mi pokoj, poručeno pánu Bohu, já půjdu pryč a vy už na mě nebudete více nakládati.“ A odešel. Hledal jsem a našel to místo v epištole Efezanům – Ef 6,4. Už se těším, až se s tím milým tatínkem zase někdy potkám.

Rovná tučňácká daň

Jako člen ptákostrany jsem byl velmi překvapen, že s rovnou daní opravdu přišli první ptáci, a to tučňáci. V Ostrově tučňáků (1908) od Anatola France [1][2] si na prvním stavovském sněmu v Tučňácké zemi vzal slovo Morio, rolník z Anisu nad Clangem, a mluvil takto:

„Ó, Maeli, otče můj, soudím, že jest spravedlivo, aby každý přispíval na veřejné výdaje a výlohy církve. Pokud na mně jest, jsem ochoten zbaviti se všeho, co mám, v zájmu svých tučňáckých bratří a, kdyby to bylo nutno, dal bych ochotně i svou košili. Všickni starší lidu jsou ochotni jako já obětovati své jmění; a nelze pochybovati, že jsou úplně oddáni zemi a náboženství. Třeba tedy míti na zřeteli toliko zájem obecný a činiti to, co velí. Nuže, to co velí, otče můj, čeho vyžaduje, toť nežádati mnoho od těch, kteří mnoho mají; neboť tu bohatí by byli méně bohatými a chudí chudšími. Chudí žijí z jmění bohatých; pročež toto jmění je posvátné. Nedotýkejte se ho; to by byla svévolná zlomyslnost. Kdybyste brali bohatým, nezískali byste mnoho, neboť nejsou nikterak četní; a zbavili byste se naopak všech příjmů, vrhajíce zemi do bídy. Kdežto požádáte-li o trochu pomoci každého obyvatele bez zřetele na jeho jmění, seberete dosti na veřejné potřeby, a nebude vám vyptávati se na to, co mají občané, kteří považují každé vyšetřování tohoto druhu za ošklivé týrání. Zdaníte-li každého stejně a mírně, ušetříte chudých, poněvadž jim ponecháte jmění bohatých. A kterak by bylo možno přizpůsobit daň poměrně k bohatství?“

Odpověď 2006

Hellespont 1810

„Z Malty trvala plavba čtyřiatřicet dní. Byl sám, na lodi nebylo zajímavých cestujících, ale ta samota se mu zamlouvala. Konec konců nebyl za celou tu dobu nijak nešťastný. Málem by se byl ztroskotal na turecké lodi; na Maltě prožil lásku k vdané ženě, navštívil Ali-pašu, v Athénách miloval tři mladé Řekyně, přeplaval Dardanely, napsal trochu veršů, učil se italsky s mladým mníškem. Viděl krásné země, vybavil si hrdinské vzpomínky a půl roku žil zase jako mladík. Mluvil s Francouzy, s Italy, s Řeky, s Turky, s Američany a měl příležitost posoudit myšlenky a způsoby jiných zemí. Ani kdyby byl celé století strávil tím, že by v londýnských klubech kouřil, nebo tím, že by zíval na nějakém zámku na venkově, nebyl by získal tolik užitečných a zajímavých poznatků.“

André Maurois, Byron

"Přeplaval Dardanely“ jsou dvě slova pro pár mílí, které dvaadvacetiletého Byrona stály zdraví. Bylo to 3. května 1810, pár dní po tom, co Beethoven složil Pro Elišku. „Did it with little difficulty,“ zapsal si mladý lord do deníku. Napsal o tom i básničku, kde svůj čin přirovnává k bájné plavbě Leandera za svou milenkou Hérou. Leander plaval každou noc z Abydu do Sestu (viz mapku), Byron to vzal proti spodnímu proudu a tak není divu, že se zapotil a dostal horečku.

Inter Mikulovice

Mikulovice, vesnice, z níž zbylo jen návrší s kostelem a hřbitovem, má fotbalový tým. Inter Mikulovice hraje chomutovský okresní přebor a v současné době je na sedmém místě o bod před Místem! Místo Místa asi bylo na místě napsat Sokol Místo, aby bylo jasno. Tedy Sokol Místo je na místě osmém v těsném závěsu za našimi hochy. Do Mikulovic jsem si v době jejich zkázy chodil hrát na ničitele střech a bojovníka proti sršáňům uhnízděným v opuštěných komínech. V tu ránu je ze mě fanoušek! Jen musím najít hřiště, abych si mohl příště pořádně zafandit. Poradíte?

Slova starého Pollitta

„Co je to tu v místnosti za smrad? Necítíš to, Bricku? Ty necítíš ten silnej a nepříjemnej zápach lží? Ale ano, cítiš ho! Smrdí jako smrt.“

William Tennessee, Kočka na rozpálené plechové střeše

Hřbitovní kvítí I

Carl Linné vydal na prvního máje 1753 knihu Species Plantarum, první taxonomii rostlin. Byl jsem se v podvečer podívat na mikulovickém hřbitově, kde se odpoledne konala mše, a, neznaje taxonomii, nechal jsem se prostě unášet krásou hřbitovního kvítí. Jsou z lásky.

Hexenwinterschlussverkauf

O filipojakubské noci se tradičně schází moje třída ze základní školy – 8.A Rudy Koblice – na pálení čarodějnic. Letos byly ale čarodějnice beznadějně vyprodané, a tak jsme poprvé za posledních pár let vynechali. Strávil jsem tedy předvečer prvního májového dne čtením Gustava Meyrinka, který se ve své povídce Jak jsem chtěl v Praze vyrábět zlato jal vyrábět tento drahý kov podle staré receptury: z uschlých hoven. Povídku Hašiš a jasnozřivost bych doporučil každému, kdo experimentuje s halucinogenní drogou. Především vnímání času je tam vystiženo přesně tak, jak jsem toho párkrát v životě byl svědkem i já. Škoda, že jsem při sobě neměl román Valpuržina noc, ten by se možná hodil víc.

Když jsem o víkendu stopoval z Plzně domů, natrefil jsem na stánek, který mi učaroval a zároveň mi potvrdil, že s čarováním je to letos na huntě.