„Z Malty trvala plavba čtyřiatřicet dní. Byl sám, na lodi nebylo zajímavých cestujících, ale ta samota se mu zamlouvala. Konec konců nebyl za celou tu dobu nijak nešťastný. Málem by se byl ztroskotal na turecké lodi; na Maltě prožil lásku k vdané ženě, navštívil Ali-pašu, v Athénách miloval tři mladé Řekyně, přeplaval Dardanely, napsal trochu veršů, učil se italsky s mladým mníškem. Viděl krásné země, vybavil si hrdinské vzpomínky a půl roku žil zase jako mladík. Mluvil s Francouzy, s Italy, s Řeky, s Turky, s Američany a měl příležitost posoudit myšlenky a způsoby jiných zemí. Ani kdyby byl celé století strávil tím, že by v londýnských klubech kouřil, nebo tím, že by zíval na nějakém zámku na venkově, nebyl by získal tolik užitečných a zajímavých poznatků.“
André Maurois,
Byron"Přeplaval Dardanely“ jsou dvě slova pro pár mílí, které dvaadvacetiletého Byrona stály zdraví. Bylo to 3. května 1810, pár dní po tom, co Beethoven složil
Pro Elišku. „Did it with little
difficulty,“ zapsal si mladý lord do deníku. Napsal o tom i básničku, kde svůj čin přirovnává k bájné plavbě
Leandera za svou milenkou Hérou. Leander plaval každou noc z Abydu do Sestu (viz mapku), Byron to vzal proti spodnímu proudu a tak není divu, že se zapotil a dostal horečku.