V sobotu měli na Vltavě původně hrát Lásky hru osudnou bří Čapků, ale kvůli smutku hru stáhli a zařadili místo ní Goethova Urfausta. Urfaust je prvotní podoba Fausta z autorova předvýmarského období, nalezaná až r. 1887. Překlad, pro který se v roce 1979 režisér Melč rozhodl, pořídil Jaroslav Bílý, kdežto já doma mám překlad Otokara Fischera. Snažil jsem se text chvíli zhruba sledovat, abych věděl, nakolik se liší – někdy byl markantně jiný, až jsem se ztrácel, jindy slovo od slova stejný, neřku-li obšlehnutý. Hned po první scéně ale došlo k odchýlení od textu, rozhlasová verze si tedy k Urfaustovi dodala pár vysvětlujících pasáží z konečného znění Fausta, který je třikrát rozsáhlejší a téměř celého Urfausta spolykal. Nakolik tomu tak bylo, nevím, protože prostředek jsem trochu zaspal. O to věrnější byly Mefistofelovy svody, prožil jsem si je v polosnu, stejně jako Faustovo svádění Markétky. Obsazení bylo fantastické (Cupák, Hrušínský, Medřická, Pleskot ad.), text je i v češtině geniální a verše plynou, jako onehdy v Maškarádě.
Rozhovor Mefistofela se studentem mi připomněl moje věčné spory s ženijním vojskem humanistických věd. Citovat ovšem mohu jen z Fischera.
A potom místo jiných cviků
se dáte na metafysiku.
Tam dedukujte z hlubokých dum,
co člověku nejde na rozum;
co nepatří do lidské makovice,
tam nádherné dojde definice.
Abych byl objektivní, předchozí Mefistofelova slova jsou namířena spíš na vědy exaktní:
Cos živého poznat a popsat-li zkusíš,
dřív ducha z toho vyhnati musíš,
bys částice všechny v rukou měl;
jen pohříchu ztratil se duševní tmel.
Pro pořádek bych přidal ještě jedniný dialog, který z Urfausta vypadl při psaní konečné verze Goethova majstrštyku:
Kříž u cesty...
FAUST
Co je, máš na spěch, proč ses lek?
Což před křížem tvůj zrak se sklopit musí?
MEFISTOFELES
Já dobře vím, že je to předsudek,
však dosti na tom, že se mi to hnusí.
Ve svazku s Urfaustem mám i satiriskou hru s názvem Satyros, „nejbujnější a nejzdařilejší z četných literárně filosofických parodií mladého Goetha“. Přišla mi rovněž Urzidilova monografie o Goethovi v Čechách. Rád bych hru nazkoušel, knihu přečetl, a na podzim bych začal jezdit po vlastech severočeských s goethovským komponovaným večerem, první zastávka Hasištejn. Da wird man schon sehen.
Rozhovor Mefistofela se studentem mi připomněl moje věčné spory s ženijním vojskem humanistických věd. Citovat ovšem mohu jen z Fischera.
A potom místo jiných cviků
se dáte na metafysiku.
Tam dedukujte z hlubokých dum,
co člověku nejde na rozum;
co nepatří do lidské makovice,
tam nádherné dojde definice.
Abych byl objektivní, předchozí Mefistofelova slova jsou namířena spíš na vědy exaktní:
Cos živého poznat a popsat-li zkusíš,
dřív ducha z toho vyhnati musíš,
bys částice všechny v rukou měl;
jen pohříchu ztratil se duševní tmel.
Pro pořádek bych přidal ještě jedniný dialog, který z Urfausta vypadl při psaní konečné verze Goethova majstrštyku:
Kříž u cesty...
FAUST
Co je, máš na spěch, proč ses lek?
Což před křížem tvůj zrak se sklopit musí?
MEFISTOFELES
Já dobře vím, že je to předsudek,
však dosti na tom, že se mi to hnusí.
Ve svazku s Urfaustem mám i satiriskou hru s názvem Satyros, „nejbujnější a nejzdařilejší z četných literárně filosofických parodií mladého Goetha“. Přišla mi rovněž Urzidilova monografie o Goethovi v Čechách. Rád bych hru nazkoušel, knihu přečetl, a na podzim bych začal jezdit po vlastech severočeských s goethovským komponovaným večerem, první zastávka Hasištejn. Da wird man schon sehen.
Žádné komentáře:
Okomentovat