Knihomol

Vzpomněl jsem si včera na tuhle povídku z Zweigova Amoku, když jsem večer jel s batohem na zádech k panu C., po němž mi pan M. z Chomutova poslal souborné dílo Anatola France z dvacátých let. Každé město jistě má svého knihomola, jako Vídeň měla svého (i když smyšleného) Jakuba Mohla. Když jsem vyjel výtahem do čtvrtého patra onoho domu, kde jsem si měl v podvečerních hodinách vyzvednout zásilku knih v krásné úpravě nakladatelství Fr.Borový v edici Pantheon (vzorná vydání spisovatelů domácích i cizích) redigované mj. Eduardem Bassem, otevřel mi prošedivělý, ale tělem, duší a hlasem zcela mladý muž, který se mnou chtěl začít rozebírat jednotlivá díla tohoto třiadvacetisvazkového souboru. Usmíval jsem se a přikyvoval, i když jsem z France ještě nepřečetl ani řádku. Bylo mi tak stydno, že jsem při Ostrově Tučňáků, tedy zhruba v polovině sebraných spisů, vyjádřil obavy o svůj nezamčený velocipéd a rychle se stáhl. Pan C. se stal mým (asi trochu smyšleným) kadaňským knihomolem, a tak až někdy zatoužím proniknout do záhad literárního světa, už vím kam zajít. Jen doufám, že budu mít někdy čas přečíst aspoň pár svazků z těch, které jsem si včera přivezl, abych se před panem C. nemusel schovávat.