Kadaň 1936

Děda Milda mi daroval dva zajímavý sborníky žateckého muzea s názvem Krajem Lučanů, který redigoval školní inspektor Karel Alois Polánek. Ten v roce 1927 založil v Žatci české menšinové muzeum, které dnes nese jeho jméno a kde dělá ředitele Kadaňák Jirka Kopica. Ty „dědovy“ sborníky jsou z roku 1934 a 1936. Jsou to léta vzrůstu sudetoněmeckého hnutí a z tónu článků v musejníku to jde jasně vyčíst. Do ročníku 1934 ještě přispěl i profesor německého gymnázia,dr. Helmut Preidel článkem o hrobě vikingského bojovníka (o němž si však redakce myslí, že to byl s určitostí Slovan), jenž má na konci i německé resumé. V roce 1936 jsou už všechny články laděné vysloveně vlastenecky, dokazují slovanský původ oblasti a negativní projevy německé kolonizace.

Celý ročník 1936 je věnován popisu politických okresů na území, které podle autorů v minulosti obýval slovanský kmen Lučanů. Mezi nimi je samozřejmě i okres kadaňský a tomu se budu věnovat blíže.


Článek napsal ředitel českých škol v Kadani Jaroslav František Urban, autor knihy Potulky Kadaňskem (1. díl Kadaň, 2. díl Poohří od Hauenštejna k Hasištejnu). Dozvíte se v něm, že přechod přes Krušné hory byl v naší oblasti opravdu krušný, protože všude byl hvozd a pod horami pak v oblasti Prunéřova, Prahel a Přezletic močály. Poměry vesnic založených Slovany a Germány (52:11) nás přesvědčuje, „že jsme tady byli dávno před Němci, a že jsme tu doma!“ Středověk zasáhl do našeho území především tak, že půda i s osadami byla udělována církevním kruhům (řádům a kapitulám) – Lomazice připadly vyšehradské kapitule, Mašťovsko cisterciákům (odkudž se pak přestěhovali do Oseka, prý proto, že se jim tu nelíbilo), Račetice a oblast od Vernéřova k Tušimicím rovněž cisterciákům, Kadaň křížovníkům s bílou hvězdou neboli johanitům, Klášterec benediktinům z Postoloprt. Ve 14. století přicházejí do Kadaně minoriti, v 15. století františkáni. Docela pěkná mozaika, dle autora jde samozřejmě o kukaččí vejce, která mají pomoci oblast germanizovat. Roku 1185 je však Kadaň vyjmuta králem z moci johanitů a staví se zde královský hrad. Šlechtické rody začínají v okolí rovněž s docela čilou stavební činností, a tak vzniká spousta dalších hradů a tvrzí. Přemysl Otakar II. učinil Kadaň královským městem (1261), které si nato hned vybudovalo 1800m dlouhé hradby, a založil vsi Vernéřov a Prunéřov. Málokdo asi ví, že Kadaň byla v 15. století zastavena zakladateli rodu Schwarzenbergů, Erkingerovi, původně ze Seinsheimu. Kadaň byla za husitů dobyta křižáky a po Bílé hoře byla germanizace dokonána.


Obrat nastal až v roce 1918, československé vojsko dorazilo do Kadaně na Štědrý den. „Byl sice ještě 4. března 1919 pokus o odboj proti republice, ale tento skončil krvavě.“ Český živel se začíná „soustřeďovati a domáhati svých práv“. O krveprolití v roce 1919 připravujeme v Muzeu přednášku na příští výroční rok. V roce 1919 byl v Kadani založen odbor Národní jednoty severočeské, v roce 1920 vznikl ve městě Sokol, 1928 pak česká škola. V Kadani mělo sídlo i několik okresních českých institutů.


Zajímavé je, že kromě sochy T.G.M. před Masarykovými kasárnami, a Masarykovy lípy, kterou zasadili v roce 1935 české děti, se v tom samém roce podařilo přejmenovat Nádražní třídu na Třídu T. G. Masaryka. Češi se dostali i do zastupitelstev, v Račeticích dokonce byl i starostův náměstek Čech, na okresní úrovni jsme měli dva zastupitele a jednoho člena výboru. Zavírali se cukrovary (nezbyl ani jeden), pivovary (zbyl jen Karschův v Prunéřově a Meissnerův v Kadani), doly na hnědé uhlí (zbyl Meissnerův u Prunéřova, Františka v Radnicích a Karel ve Vilémově).


Následující pasáž o podnicích na Kadaňsku bude zajímat asi jen opravdové kadaňské patrioty, ale protože je zajímavá, přináším její autentické znění. Kam se hrabou dnešní průmyslové zóny.

Ve Vilémově je továrna na azbestové výrobky, v Pětipsech podnik Glasrův zpracovává slámu (povřísla, slaměné obaly na láhve, slaměné rohože, bačkory ze slámy a pod.) V Kadani zastavena veliká koželužna a barvírna Kalitschova, strojírna Sieglova, chemická Leonhardtova, omezenou výrobu mají i velké kaolinové závody s vlastními odklizy fy. Petzold-Döll v Kadani, jakož i porculánky v Klášterci (Union, Thun). Vyhasly vápenné pece v Rájově, omezeně pracuje i prárna na ohnivzdorný šamot fy. Kraft v Prunéřově. Kadaňské rukavičkářství nemůže najíti odbytiště a pracuje značně omezeně, ačkoliv je zde řada prvotřídních podniků (Richtr a spol., Bourve a spol., Homolka, Mocker, Panhans a m. j.). Čileji si vede továrna na tkaniny z gumy Finze a spol., za kterou vlastně stojí pražská firma bři. Čížkové. Malý podnik Volfův v Kadani zpracovává přízi z umělého hedvábí, obdobný je podnik na stuhy v Klášterci. V Kadani je také menší pálírna líhu Březinova. Dolování na zelenou hlinku kadaňskou pod Úhoští provádí nyní pp. Fischer a Ehmig, z nichž Fischer v Brodcích má mlýn na rozemílání hlinky. Rozvíjejí se podniky Pickhardtovy a dřívější Fichtl a Sachs (nyní v držení švédského konsorcia), zvedá se spotřeba minerálních vod vyvážených z Klášlterce a z Krondorfu. V Kadani a okolí několik větších podniků na zpracování cementu, několik cihelen a štěrkoven. Jediný podnik, který po světové válce byl vybudován na Kadaňsku ve velikém měřítku, je kadaňská elektrárna u Lomazic, jež rozvádí proud do několika sousedních okresů. Čechů nezaměstnává. V Klášterci je známá továrna Simonova na výrobu zátek a zpracování korku. Tamtéž je Panhausova továrna na dřevoobráběcí stroje. Dříví zpracovává velká pila Ditrichova v Kadani a pila v Marianském údolí u Miřetic (dříve tam bývala papírna). Také mnoho menších mlýnů ustoupilo konkurenci a veliké mlýny jsou na př. Steinkopfův v Kadani, Vodamühle a j. Výrobou těstovin (nudle, makarony, hořčice) zaměstnává se Hainova továrna v Kadani.

Statistický přehled obyvatelstva je zde.