Když jsem byl před lety stopem v litevském Kovně, netušil jsem nic o tom, že se nedaleko v jedné vesničce, která je zřejmě tak malá, že ji neregistrují ani Google Maps (žije tam asi jen 30 obyvatel a to jsou možná všechno zaměstnanci místního kulturního centra), narodil Česlovas Milošas, držitel Nobelovy ceny za literaturu. Bylo to 30. června 1911, tedy přesně před sto lety. Polský parlament vyhlásil rok 2011 Rokem Czesława Miłosze.
Překlad jedné básně ze sbírky Záchrana z roku 1945 bych rád věnoval všem, kdo věří, že v roce 2012 nastane konec světa.
(originál zde)
V den konce světa
včela krouží nad květem lichořeřišnice,
rybář vytahuje z řeky třpytivého cejna,
delfíni skáčou žabky po moři
a vrabci v louži tiše švitoří
– ta chvíle zdá se zcela obyčejná.
V den konce světa
ženy se schovávají pod slunečníky,
opilec na lavičce v parku usíná,
zelinář těžká zelnou hlavu
a loďka vplouvá do přístavu,
k uším kolemjdoucích doléhá zvuk houslí,
noc plná hvězd právě začíná.
Ti, kteří čekali blesky a hromobití,
cítí se podvedeni.
Ti, kteří čekali anděly s trumpetami,
nevěří, že by to bylo ono.
Dokud slunce svítí,
dokud se zhasnout neosmělí,
dokud čmelák bude bažit po jeteli,
dokud se budou rodit malé děti,
nikdo neuvěří, že by to mohlo být ono.
Jenom šedý stařeček, který by mohl být prorokem,
ale není prorokem, protože má jiné povolání,
převazuje rajčata a povídá:
Jiný konec světa nebude.
Jiný konec světa nebude.
Žádné komentáře:
Okomentovat