LEDA A LABUŤ

W. B. Yeats

Náhlý úder – mohutná křídla znovu a znovu bijí

do těla bránící se dívky, plovací blány studí

na jejích stehnech, zatímco zobák svírá její šíji

a tiskne si její bezbranná prsa k nadmuté hrudi.

 

Jak by mohly její prsty zděšením zchromené v křeči

ubránit před tím opeřencem svůj stále přístupnější klín?

Už její tělo, na kterém příval bílé touhy klečí,

cítí bít cizí srdce a cizí proudy ústit do slabin.

 

Nakonec na dně jejího soužení dojde k výbuchu,

který strhne věže, spálí střechy, zboří opevnění

a utrýzní vlastní plody.

           Z cizí vůle uchvácena

– vdechujíc surovou krev všech budoucích válek ve vzduchu –

oblékla si snad s jeho mocí též všechno jeho zření,

když ji ten lhostejný zobák nechal padnout na kolena? 

/1923, originál zde/

VEČERNÍ MODLITBA

Arthur Rimbaud

Žiju vsedě jako anděl na holičském křesle,

svírám korbel, ten s hlubokými žlábky,

krk se mi prohýbá, podbřišek visí sklesle,

kouř foukám do plachet korábu bez posádky.

 

Sny jsou má sladká bolest – jako rána veslem

či zaschlé holubince, na které nejsou škrabky, 

mé srdce přesmutné už touží po řemesle,

jak vyhnat z těla ven ty zlatožluté kapky.

Dál pak už nemůžu poroučet tomu svalu, 

vypil jsem korbelů, že rovnají se vědru: 

jdu konat potřebu všech žebráků i králů 

a jako pokojný Pán yzopů a cedrů 

začnu chcát k nebesům hnědým jak od výkalů 

s netečným souhlasem slunečnic v letním vedru. 

/1870, originál zde, překlady V. Nezvala a F. Hrubína zde/

LEDA

Rainer Maria Rilke

Když v tísni se Bůh vtěsnal do labutích křivek,

tolik se vylekal z nádhery toho tvora,

že ač se v něm uhnízdila duše jeho chorá,

k činu se odhodlal v klamné své hře dříve,

než stihl pochopit své nové živobytí, 

dosud nepoznané. A ta, jíž si vyvolil,

poznala v hrdém ptáku boha i jeho cíl:

že jde mu o jedno a že není zbytí,

leda snad předstírat hrdost a odepření

a pak nechat labuť krkem svým omotat

její ruce a hruď a v děsivém vytržení

vetknout svou pýchu do jejího věnce.

Až teď v jejím klíně dokázal se stát 

tím krásným dlouhokrkým opeřencem.

/1907, originál zde/