Náhlý úder – mohutná křídla znovu a znovu bijí
do těla bránící se dívky, plovací blány studí
na jejích stehnech, zatímco zobák svírá její šíji
a tiskne si její bezbranná prsa k nadmuté hrudi.
Jak by mohly její prsty zděšením zchromené v křeči
ubránit před tím opeřencem svůj stále přístupnější klín?
Už její tělo, na kterém příval bílé touhy klečí,
cítí bít cizí srdce a cizí proudy ústit do slabin.
Nakonec na dně jejího soužení dojde k výbuchu,
který strhne věže, spálí střechy, zboří opevnění
a utrýzní vlastní plody.
Z cizí vůle uchvácena
– vdechujíc surovou krev všech budoucích válek ve vzduchu –
oblékla si snad s jeho mocí též všechno jeho zření,
když ji ten lhostejný zobák nechal padnout na kolena?
/1923, originál zde/
