Na Vltavě čtou na pokračování Čapkovu Cestu na sever (jeho Italské listy mám nesmírně rád). A tak jsme si včera s Věruškou udělali poslechový den, rozložili si sedačku, udělali čaje a pustili si první z devíti dílů – o Dánsku. A jsem nadšen. Jen jak to půjde, po všech těch již naplánovaných expedicích, musím do Kodaně! A to Čapkovi stačilo deset bodů, aby mě přesvědčil. Chci vidět sochu krále z olova, královskou gardu v ohromných beranicích, umělecké sbírky sponzorované carlsberským pivovarem (Bože, kdybychom u nás pili ve prospěch umění, to by bylo soch a obrazů!), Tivoli, chci poznat dnes úplně neznámého Svenda Borberga, Věrušku určitě nadchnou konfekční obchody. No a Elsinor!
To je to zvláštní na velké literatuře: že je tím nejnárodnějším, co národ má, a přitom mluví řečí srozumitelnou a důvěrně blízkou všem. Žádná diplomacie a žádný spolek národů není tak univerzální jako literatura; ale lidé jí nepřikládají dost váhy, to je to; proto se mohou pořád ještě nenávidět nebo si být cizí.
To je to zvláštní na velké literatuře: že je tím nejnárodnějším, co národ má, a přitom mluví řečí srozumitelnou a důvěrně blízkou všem. Žádná diplomacie a žádný spolek národů není tak univerzální jako literatura; ale lidé jí nepřikládají dost váhy, to je to; proto se mohou pořád ještě nenávidět nebo si být cizí.
Žádné komentáře:
Okomentovat