Dokud chytáš míč, který vyhodil sis sám,
stačí jen cvik a po něm je to hračka.
To teprv míč, jenž vyhodila k nám
bez zbytečných otázek věčná Spoluhráčka,
mířený přesně a vytříbeným stylem
obloukem, jako by Pánbůh stavěl most,
to teprv ten míč chytit v jeho letu potměšilém
vyžaduje nejen um, ale i statečnost,
Pak seber odvahu a hoď ten míč vesmíru,
anebo víš co? Jaképak saky paky,
zapomeň na odvahu a čistě z plezíru
odhoď míč od sebe tak jako jaro ptáky:
tak jako rok hýbe přes moře ptáků hejny,
a ze dvou starých tvorů se rodí nový tvor,
ten míč, který hodíš dál, nezůstane stejný
jako ten, který chytils – změní se v meteor!
/Muzot, leden 1922, ze sbírky Die Gedichte 1922 - 1926, originál zde/
