Tanky jedou po Praze,
brodí se krví nevinných.
Tanky jedou po Pravdě
a nemyslím tím noviny. 1
Tanky jedou po svých stínech
asfaltovou šedí.
Tanky jedou po vojínech,
co v těch tancích sedí.
Bože, jaký je to hnus!
Tanky zaměřují mušky
na pomníky – hle, Jan Hus,
Petöfi a pak snad Puškin. 2
Kdo strachu má plnou nůši,
ten se v Praze chová
jako Nozdrev z Mrtvých duší 3
a Bělikov u Čechova. 4
Tanky jedou po svědomí
jak orel, co játra klove.
Tankisti jsou strachem chromí
zapouzdření Bělikové.
Motivy se těžko chápou
pro bratrské granáty.
Po hrdle se Praze sápou
Nozdrevovy pařáty.
Po dětech jedou, po hřbitovech,
dle stanovené trasy,
z růženců kancelářských sponek 5
ty tanky mají pásy.
Jsem snad Ruska nepřítelem?
Vždyť jako chlapec bosý
do tanků jsem strkal směle
svůj zvědavý nosík.
Jsou to pořád stejné tanky?
Ty dnešní hrají si na hoblíky,
jež hoblují bez pozvánky
prkna bratrské republiky!
Než si mě Smrt na zem svalí
a mou pověst zdupou,
obracím se k pozůstalým
s prosbou jednoduchou.
Ať mi na hrob bezejmenný
vloží slova psaná mrazem:
“Ruský básník – rozježděný
pásy ruských tanků v Praze.”
