
Nejsem buržoust, jenž doma musí mít originály děl slavných mistrů, a chápu, že buržoazní konzum se dá podkopávat i vtipem, ovšem ne vtipem, který mu jde na ruku. Duchamp spíš podřízl větev umění samotnému. Jako důvod volby bylo uváděno, že tím, že obrátil odmontovaný pisoár tak, že vypadal jako fontánka, jen do ní pustit vodu, zničil předsudky a propůjčil tak umění dynamiku, aby se mohlo dále vyvíjet. Jsem asi hroznej konzervativec, ale myslím si, že zvuk motorů na ucpané magistrále doplněný troubením nervózních řidičů není ze stejné umělecké branže jako Verdiho Traviata a hlavně neposkytuje žádnou další cestu, kudy jít v hudbě dál. Plénum znuděných skladatelů a zpěváků může soudit jak chce, ale já si stejně jako většina normálních lidí symfonii pro čtyřválcové motory a klakson na cédéčku rozhodně nekoupím a ani nevypálím. Nechci tím tvrdit, že se mi všechno moderní nelíbí, někdy se opravdu totiž spojí talent a nápad v něco opravdu nejen vtipného, ale i uměleckého, jako např. mastnotou nakreslené obrázky na krabicích od pizzy (kde jsou ještě její zbytky) Davida Böhma a Jiřího Franty. Renča krom jiného maluje zmizáže, což je taky pozoruhodná technika, ale podložená právě tím umem, od něhož je odvozeno slovo umění.
1 komentář:
Když se na umění nedá koukat, není to umění. A když apel převáží všechno ostatní, umění to také přestává být.
Okomentovat