29. prosince před 120 lety se narodil Pepíček Beran, který kaplanil nedaleko Kadaně v Chýši. Z kaplana to ovšem dotáhl až na pražského arcibiskupa a pak i na kardinála, kterej je pohřbenej v kryptě svatopetrskýho chrámu v Římě po boku papežů. Přestože to je jedna z největších osobností české historie 20. století, ví a mluví o něm málokdo. Jeho život byl prožit převážně ve vězeních (Terezín, Dachau a pak přes 20 let po komunistickejch karanténách). Co mě mrzí, je, že v Terezíně mají (aspoň když jsem pevnost navštívil naposledy) filmový dokumenty, v nichž dosud figurujou jako hlavní hrdinové (kromě Židů) jen komunisti, ale mladej člověk se už nedozví, že tam seděli taky Horáková, nebo Beran s Trochtou.
Včera o kardinálu Beranovi byl na dvojce hodinovej dokument. Do povědomí dnešních generací už se asi nikdy nedostane, ale přesto splacení tohohle dluhu stálo za to. A povedlo se. Sice hrané vsuvky dvakrát třikrát působili trochu trapně, ale jinak dokument vyzněl příjmeně a na nezlomný úsměv člověka, kterej přežil koncentrák a pak dvacet let „ochrany“ StB, nikdy nezapomenu. A Věrušce se to taky líbilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat