Až teď, když jsem si četl o legiích, napadlo mě, jestli by se nedala někde najít databáze legionářů, kde bych mohl vypátrat svého pradědečka, který nosil stejné příjmení jako já a stejné křestní jméno jako můj táta a děda – Rudolf Losenický. Legionářů bylo celkem asi 70 tisíc, tak jsem o databázi dost pochyboval. Věděl jsem od dědy jen to, že bojoval v Rusku, kde jich bylo nejvíc, takže o to menší je pravděpodobnost, že bych ho mohl najít někde jednoduše přes internet.
Zažil jsem tedy docela překvapení, když se mi vyhledání povedlo během pěti minut. A zjistil jsem, že se můj pradědeček narodil 25. října 1890 v českém Herálci, narukoval do 81. pěšího pluku rakousko-uherské armády se sídlem v Jihlavě (ve stejném pluku sloužil i o pět let mladší Ludvík Svoboda, pozdější československý prezident), v dubnu 1915 byl při operacích v Karpatech zajat Rusy, v červnu 1917 se třicet kilometrů východně od Moskvy (v Kudinovu) přihlásil do legií, do nichž byl v říjnu přijat. Jako záložník a prostý vojín, člen 4. střeleckého pluku, pak musel podniknout anabázi transsibiřské magistrály a po návratu do vlasti byl v říjnu 1920 demilitarizován, aby mohl zplodit dědečka.
A tak ještě před expedicí do Itálie musím podniknout expedici do Soběslavi, jestli tam nenajdu nějaké fotografie. Aspoň tak pěkné, jako mám se vzpomínkou na pradědečka námořníka.
Zažil jsem tedy docela překvapení, když se mi vyhledání povedlo během pěti minut. A zjistil jsem, že se můj pradědeček narodil 25. října 1890 v českém Herálci, narukoval do 81. pěšího pluku rakousko-uherské armády se sídlem v Jihlavě (ve stejném pluku sloužil i o pět let mladší Ludvík Svoboda, pozdější československý prezident), v dubnu 1915 byl při operacích v Karpatech zajat Rusy, v červnu 1917 se třicet kilometrů východně od Moskvy (v Kudinovu) přihlásil do legií, do nichž byl v říjnu přijat. Jako záložník a prostý vojín, člen 4. střeleckého pluku, pak musel podniknout anabázi transsibiřské magistrály a po návratu do vlasti byl v říjnu 1920 demilitarizován, aby mohl zplodit dědečka.
A tak ještě před expedicí do Itálie musím podniknout expedici do Soběslavi, jestli tam nenajdu nějaké fotografie. Aspoň tak pěkné, jako mám se vzpomínkou na pradědečka námořníka.
Žádné komentáře:
Okomentovat