TANKY JEDOU PO PRAZE

Jevgenij Jevtušenko

Tanky jedou po Praze,

brodí se krví nevinných.

Tanky jedou po Pravdě

a nemyslím tím noviny.  1

Tanky jedou po svých stínech

asfaltovou šedí.

Tanky jedou po vojínech,

co v těch tancích sedí.

Bože, jaký je to hnus!

Tanky zaměřují mušky

na pomníky – hle, Jan Hus,

Petöfi a pak snad Puškin.  2

Kdo strachu má plnou nůši,

ten se v Praze chová

jako Nozdrev z Mrtvých duší  3

a Bělikov u Čechova.  4

Tanky jedou po svědomí

jak orel, co játra klove.

Tankisti jsou strachem chromí

zapouzdření Bělikové.

Motivy se těžko chápou

pro bratrské granáty.

Po hrdle se Praze sápou

Nozdrevovy pařáty.

Po dětech jedou, po hřbitovech,

dle stanovené trasy,

z růženců kancelářských sponek  5

ty tanky mají pásy.

Jsem snad Ruska nepřítelem?

Vždyť jako chlapec bosý

do tanků jsem strkal směle

svůj zvědavý nosík.

Jsou to pořád stejné tanky?

Ty dnešní hrají si na hoblíky,

jež hoblují bez pozvánky

prkna bratrské republiky!

Než si mě Smrt na zem svalí

a mou pověst zdupou,

obracím se k pozůstalým

s prosbou jednoduchou.

Ať mi na hrob bezejmenný

vloží slova psaná mrazem:

“Ruský básník – rozježděný

pásy ruských tanků v Praze.”

/Planěrskoje, dnešní Koktebel, Krym, 23. srpna 1968, originál zde/

1     Narážka na deník Pravda, ústřední tiskový orgán Komunistické strany Sovětského svazu sloužící k šíření oficiální státní ideologie a propagandy

2     Sándor Petőfi byl maďarský revoluční básník slovenského původu, představitel revolučního romantismu; narážka na potlačení povstání v Maďarsku v roce 1956

3     Nozdrev (postava z Gogolova románu Mrtvé duše) byl typ agresivního chvastouna, lháře a rváče bez jakýchkoliv morálních zábran

4     Bělikov (postava z Čechovovy povídky Člověk ve futrálu) byl úzkostný učitel řečtiny, který se bojí všeho nového a živého a schovává se za předpisy a nařízení (odtud jeho "pouzdro", "futrál"), jeho oblíbená věta zněla: ‚Jen aby se z toho něco nevyklubalo.‘ (v ruštině kultovní „Как бы чего не вышло“ (Kak by čego ně vyšlo)

5     V originále чётки (čotky), tradiční pravoslavné modlitební korále, zde v kontrastu s náboženstvím ruské byrokracie