S čtením životopisů je to u mě jako s astrologií. Vždycky zjistím, že jsem tomu člověku, jehož životní kronikou se probírám, tolik podobný, že přemýšlím, jestli nejsem jeho reinkarnát (přitom jde podobně jako u horoskopů o myšlenkový klam). Teď mám tento klamný pocit z Jeana Paula.
Když studoval na gymnáziu, bydlel u děděčka a u babičky, stejně jako já. Pocházel z poměrně chudých kantorských poměrů, podobně jako já. V dětství miloval Komenského Orbis pictus, tak jako mně v pubertě oslovila Všeobecná rozprava o nápravě věcí lidských. Toužil psát a napsat stěžejnější dílo než jeho současníci Goethe, Schiller a jim podobní různými knížepány vydržovaní literáti, tak jako já. Aby našel svůj styl, hodně četl a dělal si výpisky, zprvu holé, později s komentářem, trošku víc než já, ale víceméně stejně jako na mém soběpisníku. K jeho prvním literárním pokusům patří Myšlenková cvičení, tak jako jedna z mých prvních nevydaných sbírek (jež se ovšem líbila i Ludvíku Kunderovi) nese název Essercizi, což je italsky (tj. hudebně) „cvičení“. I svým zájmem na univerzitě v Lipsku si nejsme nepodobní, bavila ho angličtina (tehdy mnohem méně rozšířená), ale i matematika (studoval teologii). A to jsem přečetl teprve deset kapitol z dvaačtyřiceti.
Ještě před dovršením 18 let napsal román v dopisech o vztahu Abelárda a Heloisy, román plný sentimentu a plagiátorství Goethova Werthera. Nicméně už v něm se objevuje pozdější Jean Paul plný vtipu a místy až sarkasmu. Z jednoho citátu z tohoto raného dílka jsem zjistil, že s Jeanem Paulem sdílím i názor na vysokoškolské vzdělání:
Tak konečně jsem zde, na univerzitě! A k jakému účelu? Abych tu vydával peníze, kterých bych mohl využít lépe, na to, abych zapomněl věci, které jsem znal, a naučil se jiné, které mi nejsou nic platné… Co mi všichni ti profesoři mohou povědět, to bych se mohl lépe – důkladněji a za kratší dobu a míň peněz – naučit z knih. Ale s touhle metodou se započalo kdysi v temných dobách, kdy se psalo málo knih a kdy člověk musel moudré lidi slyšet, aby se mohl stát sám moudrým. A teď, protože je to zkrátka móda, pokládalo by se za hřích, kdyby se tento zvyk změnil – máme knihy, posloucháme profesory a hlupák stejně zůstane hlupákem.
Když studoval na gymnáziu, bydlel u děděčka a u babičky, stejně jako já. Pocházel z poměrně chudých kantorských poměrů, podobně jako já. V dětství miloval Komenského Orbis pictus, tak jako mně v pubertě oslovila Všeobecná rozprava o nápravě věcí lidských. Toužil psát a napsat stěžejnější dílo než jeho současníci Goethe, Schiller a jim podobní různými knížepány vydržovaní literáti, tak jako já. Aby našel svůj styl, hodně četl a dělal si výpisky, zprvu holé, později s komentářem, trošku víc než já, ale víceméně stejně jako na mém soběpisníku. K jeho prvním literárním pokusům patří Myšlenková cvičení, tak jako jedna z mých prvních nevydaných sbírek (jež se ovšem líbila i Ludvíku Kunderovi) nese název Essercizi, což je italsky (tj. hudebně) „cvičení“. I svým zájmem na univerzitě v Lipsku si nejsme nepodobní, bavila ho angličtina (tehdy mnohem méně rozšířená), ale i matematika (studoval teologii). A to jsem přečetl teprve deset kapitol z dvaačtyřiceti.
Ještě před dovršením 18 let napsal román v dopisech o vztahu Abelárda a Heloisy, román plný sentimentu a plagiátorství Goethova Werthera. Nicméně už v něm se objevuje pozdější Jean Paul plný vtipu a místy až sarkasmu. Z jednoho citátu z tohoto raného dílka jsem zjistil, že s Jeanem Paulem sdílím i názor na vysokoškolské vzdělání:
Tak konečně jsem zde, na univerzitě! A k jakému účelu? Abych tu vydával peníze, kterých bych mohl využít lépe, na to, abych zapomněl věci, které jsem znal, a naučil se jiné, které mi nejsou nic platné… Co mi všichni ti profesoři mohou povědět, to bych se mohl lépe – důkladněji a za kratší dobu a míň peněz – naučit z knih. Ale s touhle metodou se započalo kdysi v temných dobách, kdy se psalo málo knih a kdy člověk musel moudré lidi slyšet, aby se mohl stát sám moudrým. A teď, protože je to zkrátka móda, pokládalo by se za hřích, kdyby se tento zvyk změnil – máme knihy, posloucháme profesory a hlupák stejně zůstane hlupákem.
Ještě jeden aforismus si zasloží být parafrázován:
Maloměšťákům kultura neuškodí, neboť se k ní nedostanou, považujíce za ni to, co sledují v televizi.
Žádné komentáře:
Okomentovat