13. října 2025

MONOLOG V DEVĚT RÁNO

Louise Glück

„Není to maličkost, dojít
až sem, od lacrimoso ke cantabile. Žít
s ním byla jedna horská dráha celých
těch šestnáct let. Šestnáct let tu sedím
a čekám, až se věci zlepší. Musím se smát.
Víte, kdysi jsem snila, že se buď usmýkám k smrti
nebo se mi znovu zamiluje a obrátí tu svoji hadici
na někoho jiného. No, myslím, že to udělal.
Cítila jsem něco ve vzduchu, a dnes nechal své ztracené

vejce zírat z talíře jako chcíplé oko
a topinku úplně nedotčenou.“

Žádné komentáře: