PAT

Louise Glück

Řekla jsem: „Poslyš, anděli, sundej mi ty pouta.“
Řekla jsem: „Rozveď mě s tou špínou, s tím jídelníčkem
urážek při snídani, s ponižováním
vodkou v rajčatové šťávě a s krutostí
tvých milostných psaníček schovaných mezi krámy.“
Zůstávat s ním byl můj způsob, jak se mu pomstít.
Starala jsem se o jeho chudokrevnost a myla nádobí
čtyři měsíce – po celé naše strašlivé
všední soužití. Ale miláčku, lásko,
jestli teď sním o tvých rukou, o tvých vlasech,
je to jen ta ostrá krása bezvýchodné situace,
co mi chybí. Jako šachová partie, kde zůstane král proti králi.