Rovná tučňácká daň

Jako člen ptákostrany jsem byl velmi překvapen, že s rovnou daní opravdu přišli první ptáci, a to tučňáci. V Ostrově tučňáků (1908) od Anatola France [1][2] si na prvním stavovském sněmu v Tučňácké zemi vzal slovo Morio, rolník z Anisu nad Clangem, a mluvil takto:

„Ó, Maeli, otče můj, soudím, že jest spravedlivo, aby každý přispíval na veřejné výdaje a výlohy církve. Pokud na mně jest, jsem ochoten zbaviti se všeho, co mám, v zájmu svých tučňáckých bratří a, kdyby to bylo nutno, dal bych ochotně i svou košili. Všickni starší lidu jsou ochotni jako já obětovati své jmění; a nelze pochybovati, že jsou úplně oddáni zemi a náboženství. Třeba tedy míti na zřeteli toliko zájem obecný a činiti to, co velí. Nuže, to co velí, otče můj, čeho vyžaduje, toť nežádati mnoho od těch, kteří mnoho mají; neboť tu bohatí by byli méně bohatými a chudí chudšími. Chudí žijí z jmění bohatých; pročež toto jmění je posvátné. Nedotýkejte se ho; to by byla svévolná zlomyslnost. Kdybyste brali bohatým, nezískali byste mnoho, neboť nejsou nikterak četní; a zbavili byste se naopak všech příjmů, vrhajíce zemi do bídy. Kdežto požádáte-li o trochu pomoci každého obyvatele bez zřetele na jeho jmění, seberete dosti na veřejné potřeby, a nebude vám vyptávati se na to, co mají občané, kteří považují každé vyšetřování tohoto druhu za ošklivé týrání. Zdaníte-li každého stejně a mírně, ušetříte chudých, poněvadž jim ponecháte jmění bohatých. A kterak by bylo možno přizpůsobit daň poměrně k bohatství?“

Odpověď 2006

Hellespont 1810

„Z Malty trvala plavba čtyřiatřicet dní. Byl sám, na lodi nebylo zajímavých cestujících, ale ta samota se mu zamlouvala. Konec konců nebyl za celou tu dobu nijak nešťastný. Málem by se byl ztroskotal na turecké lodi; na Maltě prožil lásku k vdané ženě, navštívil Ali-pašu, v Athénách miloval tři mladé Řekyně, přeplaval Dardanely, napsal trochu veršů, učil se italsky s mladým mníškem. Viděl krásné země, vybavil si hrdinské vzpomínky a půl roku žil zase jako mladík. Mluvil s Francouzy, s Italy, s Řeky, s Turky, s Američany a měl příležitost posoudit myšlenky a způsoby jiných zemí. Ani kdyby byl celé století strávil tím, že by v londýnských klubech kouřil, nebo tím, že by zíval na nějakém zámku na venkově, nebyl by získal tolik užitečných a zajímavých poznatků.“

André Maurois, Byron

"Přeplaval Dardanely“ jsou dvě slova pro pár mílí, které dvaadvacetiletého Byrona stály zdraví. Bylo to 3. května 1810, pár dní po tom, co Beethoven složil Pro Elišku. „Did it with little difficulty,“ zapsal si mladý lord do deníku. Napsal o tom i básničku, kde svůj čin přirovnává k bájné plavbě Leandera za svou milenkou Hérou. Leander plaval každou noc z Abydu do Sestu (viz mapku), Byron to vzal proti spodnímu proudu a tak není divu, že se zapotil a dostal horečku.

Inter Mikulovice

Mikulovice, vesnice, z níž zbylo jen návrší s kostelem a hřbitovem, má fotbalový tým. Inter Mikulovice hraje chomutovský okresní přebor a v současné době je na sedmém místě o bod před Místem! Místo Místa asi bylo na místě napsat Sokol Místo, aby bylo jasno. Tedy Sokol Místo je na místě osmém v těsném závěsu za našimi hochy. Do Mikulovic jsem si v době jejich zkázy chodil hrát na ničitele střech a bojovníka proti sršáňům uhnízděným v opuštěných komínech. V tu ránu je ze mě fanoušek! Jen musím najít hřiště, abych si mohl příště pořádně zafandit. Poradíte?

Slova starého Pollitta

„Co je to tu v místnosti za smrad? Necítíš to, Bricku? Ty necítíš ten silnej a nepříjemnej zápach lží? Ale ano, cítiš ho! Smrdí jako smrt.“

William Tennessee, Kočka na rozpálené plechové střeše

Hřbitovní kvítí I

Carl Linné vydal na prvního máje 1753 knihu Species Plantarum, první taxonomii rostlin. Byl jsem se v podvečer podívat na mikulovickém hřbitově, kde se odpoledne konala mše, a, neznaje taxonomii, nechal jsem se prostě unášet krásou hřbitovního kvítí. Jsou z lásky.

Hexenwinterschlussverkauf

O filipojakubské noci se tradičně schází moje třída ze základní školy – 8.A Rudy Koblice – na pálení čarodějnic. Letos byly ale čarodějnice beznadějně vyprodané, a tak jsme poprvé za posledních pár let vynechali. Strávil jsem tedy předvečer prvního májového dne čtením Gustava Meyrinka, který se ve své povídce Jak jsem chtěl v Praze vyrábět zlato jal vyrábět tento drahý kov podle staré receptury: z uschlých hoven. Povídku Hašiš a jasnozřivost bych doporučil každému, kdo experimentuje s halucinogenní drogou. Především vnímání času je tam vystiženo přesně tak, jak jsem toho párkrát v životě byl svědkem i já. Škoda, že jsem při sobě neměl román Valpuržina noc, ten by se možná hodil víc.

Když jsem o víkendu stopoval z Plzně domů, natrefil jsem na stánek, který mi učaroval a zároveň mi potvrdil, že s čarováním je to letos na huntě.

Madona s děckem

V edici Knižního klubu Slavné galerie světa vyšla nejnověji florentinská galerie Uffizi. Byl jsem ve Florencii a stál jsem před ní, ale protože jsme tenkrát měli v páru 500 lir na týden, dovnitř jsem se nedostal. Snad letos.

Při prohlížení knížky mě zaujala Masacciova Škádlící Madona. Je krásné, jak dva žehnající prsty mohou škádlit - myslím, že to už malý Ježíšek bystře vnímal a později náramně využil a využívá dodnes. Škádlit a přitom neroztrhnout provázek kolem krku, aby se nám nerozutekly korále.

Psí fotbal

Dnes mi došly vybrané pohádky pro Fíka, které psaly děti kadaňských základních škol. Divadlo Navenek bylo osloveno, aby se pokusilo k Narozeninám Maxipsa Fíka, které se budou slavit 20. května 2006, některou pohádku zdramatizovat. U mě vyhrála jasně pohádka desetiletého Petra Hrdiny a protože dramatizací jistě utrpí její autenticita, rozhodl jsem se publikovat ji zde v plném originálním znění, přestože některé dospěláky možná připravím o divadelní překvapení. Snad si s tématem nějak divadelně poradíme, i když, jak sami můžete posoudit, nebude to lehké. Ovšem text je krásný, tak vybereme-li nakonec něco dramaticky schůdnějšího, neměl by být přehlédnut.

Psí fotbal

Byl jednou jeden Maxipes a ten se jmenoval Fík. Když vyrostl, koupil si veliký dům a ještě větší zahradu. A tam mu lidi nosili všechny opuštěné psy, co našli u popelnic nebo v lese. Až jich měl 200. A protože Maxipes Fík měl rád fotbal, tak jim řekl, že kdo ho chce hrát, ať jde na pravou stranu zahrady, a kdo nechce, ať jde na levou stranu. Hrát jich chtělo akorát 14, takže 11 do hřiště a 3 na střídačku.

Maxipes Fík se stal trenérem. Potom Fík začal trénovat všech 14 pejsků. A za 3 měsíce bylo Mistrovství světa v psím fotbale. Mělo se konat v Anglii. A taky se tam konalo. Když tam přijeli, zjistili, že jsou ve skupině s Francií, Německem a Holandskem. První zápas hráli s Francií. Vyhráli 12:0. Druhý zápas hráli s Německem, zase vyhráli, tentokrát 5:3. Třetí zápas hráli s Holandskem. Vyhráli 6:0. A tak postoupili do finále, kde hráli s domácí Anglií. A tam byli jenom buldoci. Když je uviděl malý oříšek, tak se utekl rychle schovat. Dali tam místo něho dalmatina. Když začali, buldoci v jednom kuse stříleli, ale doga v bráně všechno chytila. Trenér Fík vždy udržel klidnou hlavu. A když už se blížil konec, tak doga vyhodila míč přes půl hřiště a k míči se dostal malinký pejsek jorkšírský terier, který kupodivu neutekl, když viděl buldoky, a už běží na bránu buldoků. Proběhl jednomu buldokovi mezi nohama a dal gól. A tak se stali čeští psi s trenérem Fíkem prvními mistry světa v psím fotbale.

Petr Hrdina (10 let)

Mourek a spol.

Kdo už si zvykl na mého malého modrého Mourka (vpravo dole) a občas si s ním hraje, čeká na něj v oddíle "more" překvapení. Mourek se umí docela obstojně pohybovat i mimo košík. Stačí vytáhnout a otevřít konzervu a kliknout na něj. Příjemnou zábavu...

Nad Mourkem je koláž z titulních listů sebraných spisů Anatola France s (pravděpodobně) dřevoryty Antonína Chlebečka a ze dvou obrázků doc. Jiřího Stejskala. Kliknete-li můžete se pokochat většími rozměry. Stojí to za to.

Reakce

Už jsem v soběpisníku jednou psal o přejmenovávání ulic. Byla to omluva a byla na místě. Dnes vyšel v Kadaňských novinách článek paní Velvarské, ve kterém se kromě připomenutí zlatých dobrých komunistických časů, kdy každý měl práci, bezplatnou lékařskou péči a - pokud se nebouřil - tak i klídek v soukromí, pustila také do osobnosti Rudy Koblice. Nenapsala to přímo, ale chtěla napsat, že se Ruda za komunismu při hře na kytaru po volbách vždycky vožral. Jakub Deml v Haluciňáku citoval hostinského ze Strašnic: „Dneska je těžko se vožrat, ale ještě horší je zůstat střízlivej.“ Paní Velvarská jistě byla tehdy střízlivá a zůstává střízlivá i dnes, kdy by místo zbytečných třešinek na dortu v podobě nových názvů ulic chtěla nové lavičky podél cest na hřbitov (jestli nám v Kadani chybí jenom tohle, tak jsme na tom docela dobře). Vždyť pionýři nebyli žádnou komunistickou organizací, ale americkými lesáky s plnovousem, pistolí a sekerkou, a pan Hlaváček, který to neví, by na různých ústavech neměl vyučovat, ale spíš se léčit. Přečtěte si, milá paní Velvarská, třeba tento výstřižek z novin, kde se mj. píše, že pionýrská organizace se mezi vedoucími v roce 1970 musí zbavit „aktivních nositelů pravicových názorů“ a postarat se „o politické a podle potřeby i odborné zkvalitnění orgánů a aparátu“. PO měla být hlavně „kádrově pevná“. Po sekyrce a plnovousu ani vidu ani slechu. Přeji Vaší ulici, aby zůstala kádrově pevná i v této „mimořádně složité a obtížné situaci“, a aby se vrátila do toho stavu, v jakém byla, když jste zažívala nejšťastnější léta života. Kadani ovšem přeji pravý opak.

Maturita ze dvou třetin na tři věci

Schválně zkuste odpovědět na zapeklitou otázku (dole), která se hned na druhém místě objevila v maturitě nanečisto (budoucí státní maturita) z občanského základu. A až odpovíte, tak se mrkněte tam, kde jsem tuto úlohu našel, stojí to za to. V souvislosti s mým návrhem na výuku filmu ve školách je zajímavá především otázka č. 4 o duševní hygieně a sledování televize. Jak jsem se dověděl, včera jsem se provinil proti zásadám duševní hygieny, neboť jsem koukal na zprávy.

Úloha 2

Osmatřicetiletá Němka odmítla zaplatit pokutu za parkování s tím, že půjde ráda do vězení, aby si odpočinula od svých podle ní náročných tří dětí a líného manžela. Maria Brunnerová mávala vítězoslavně sousedům, když ji policie v německém Poignu odvážela na tři měsíce do žaláře za pohledávku, která z původních 50 vzrostla upomínkami na 2500 eur. (ČTK 15. 5. 2005)

Jaký je hlavní problém paní Brunnerové?
A) finanční tíseň
B) neznalost dopravních předpisů
C) neúcta k zákonu
D) přetíženost prací v domácnosti
...

Kirwitzerův den

O víkendu 10. – 11. června 2006 proběhne v Kadani 2. ročník Kirwitzerova dne, přednáškový cyklus z rozličných (nejen vědeckých) oborů. Před časem pan Peti vytvořil stránky této významné události, a tak se můžete podívat, o co jde a co Vás asi tak může čekat. Ještě sice není kompletní program, ale již teď mohu slíbit, že bude bohatý a máte se na co těšit. Sobota bude věnována Číně, atomu (a jaderné reakci zvlášť), kometám a cimrmanologii, v neděli se pak bude přednášet o misiích, Sigmundu Freudovi a bude vypravena vpravdě vědecká expedice na Úhošť. Jaké kapacity se dostaví, můžete vidět zde (posledního nepočítaje), a to je zatím neúplný seznam. Doufám, že o Vaší účasti už teď nepochybujete.

Pro Elišku

Už je tu s námi 196 let.

Poco moto, poco antico, sempre pulcro.

My ze 4.B dvacet sedm pošesté