Teorie Velkého výstřiku (aneb malá filosofická bilance)

Včera mi někteří kamarádi říkali, že jsem jako Aha, což nevím, co je, ale docela mě to uráží. Zřejmě nějaký časopis, jelikož prý mám nadpisy, které přitáhnou pozornost, ale v článku pak samá nuda nuda šeď. Tímto veřejně projevuji nesouhlas. Hleďte.

V roce 2009 se díky investicím farmaceutických firem udělalo mnohem více pokroku ve výzkumu látek na podporu mužské potence než ve vývinu účinného léku na Alzheimerovu chorobu. Z toho plyne, že pokud je vám v roce 2010 kolem 90 let, postaví se vám snadno, ale nevzpomenete si proč.

Není to bilance jen posledního roku, ale celého 20. století. Vložené prostředky a energie do výzkumu všech těch zdokonalovadel možných i nemožných, někdy až roztodivných oblastí lidského života nás úplně odvedla od prapůvodních otázek po nějakém smyslu. Naše společnost, ač díky plastické chirurgii vypadá na povrchu mladá, je nejstarší ze všech, co kdy na zemi žily. Trpí společenským Alzheimerem, takže její hlava neví, kam míří ty miliardy vztyčených údů. Jenom je radši nedráždit!