Po svatbě nás naši svědci odvezli do kopečků nad Padovu, kde jsem je všechny pozvali na svatební hostinu do jedné trattorie u cesty.
A byla to opravdová italská žranice o třech chodech.
To mi připomíná, že jsem včerjší hladovku vydržel 24 hodin a po půlnoci už jsem to nevydržel a slupl jeden toust a přesnídávku. Nicméně, cítím se pročištěn natolik, že bych dneska těmi čtyřmi druhy masa na jednom talíři nepohrdnul.
A už jsem frčeli do kláštera v Praglii (foto ze stránek kláštera).
Toto staré benediktinské opatství samozřejmě stále funguje, jsme přece v Itálii, a tak nás na prohlídku vzal jeden z pětačtyřiceti místních mnichů, zatímco jeho kolega prodával v lékárně meducínu.
A už jsem frčeli do kláštera v Praglii (foto ze stránek kláštera).
Toto staré benediktinské opatství samozřejmě stále funguje, jsme přece v Itálii, a tak nás na prohlídku vzal jeden z pětačtyřiceti místních mnichů, zatímco jeho kolega prodával v lékárně meducínu.
Fotit se nesmělo, ale bratr měl pochopení a pár slavnostních foteček nám povolil.
Refektář je proti tomu kadaňskému nepoměrně větší, ale přesto mi připoměl domov.
Ještě fotečky na rozloučenou a hurá zpátky do Padovy.
Pokračování příště!
Žádné komentáře:
Okomentovat