Angličtina na blogu

Další jednoduché cvičení pro mé studenty. Teď se ukaž, Jiříku! Tohle je nejmíň za čokotatranku.

1.) She was born in Edinburgh in 1996.
2.) She lived in a farm in Scotland.
I.) How many children did she have? (6)
II.) When did she die? (14th February 2003)

Jak je důležité míti Filipa

Na sv. Valentina před 111 lety měla v divadle u sv. Jakuba v Londýně premiéru komedie Jak je důležité míti Filipa Oscara Wilda. Název originálu je téměř nepřeložitelný do ostatních jazyků: The Importance to be Earnest, kde slovo Earnest je zároveň jméno a slovíčko „vážný“. Tak, aby vyzněla slovní hříčka, to mohou přeložit jen Němci (Ernst sein ist alles) a Norové (Het belang van Ernst), protože mají s angličtinou stejné kořeny. Ostatní národy hru většinou uvádějí pod názvem Bunbury, což je jedna z vymyšlených postav hry (druhou je právě Earnest). Smekám před prvním překladatelem do češtiny! Myslím totiž, že český název je možná ještě důvtipnější než originál. Kdyby Wikipedie nebyla dočasně uzavřena vůči editacím, už by to tam bylo. Na závěr jeden krásný valentinský pozdrav od Algernona:

„Jediný způsob chování vůči ženě je milovat se s ní, pokud je hezká, anebo s jinou, pokud je ošklivá.“

Kráska a zvíře v Mostě

V sobotu 18. 3. 2006 v 17.00 dávají v mosteckém Divadle rozmanitostí Krásku a Zvíře od Františka Hrubína, pohádku, kterou Divadlo Navenek začalo svou pouť tímto vesmírem. Určitě se pojedeme podívat, jak se to povedlo v Mostě profesionálům, a když se přihlásí někdo navíc, do nějakého toho kočovného vozu se jistě vejde.

O týden později je pak divadelní festival v Děčíně, ale já bohužel nemohu, protože hraju s volejbalovým týmem o vítězství v první skupině jedné mezinárodní ligy (sic!:-).

Panta rhei

Myšlenka z Dykova románu Konec Hackenschmidův, Helenina slova po noci s hlavním hrdinou:

„Umříti, když jsme dosáhli toho nejkrásnějšího na světě – není to rozkošné a okouzlující? Všechno se opakuje, a to je právě smutné, že se to opakuje. A každým opakováním setře se něco z prvotního kouzla. Mince se otře. Nač to opakování? Jak může láska klesnouti ve Familienleben? Není to strašné?“

O krásnu antickém a moderním

Jde o název knihy od Stendhala, kterou jsem před nějakým časem zakoupil v salátovém vydání z roku 1907 a včera po ní sáhl. Určitě by se líbila jedné mé kamarádce, co nedávno psala stať o krásnu, schválně jestli se ozve:-) Zkusím šetřit slovy a přejít k tomu, o co jsem se chtěl podělit. V první části v bodě IX. píše Stendhal o pravidlu poměrné míry pozornosti. Je o divošském sochaři, který se trápí nad svým dílem a „zpozoruje náhle postavu Rozumu, jež ukazujíc prstem na sochu zhruba navrženou, k němu dí: "Divák může obrátiti na dílo tvé pouze určitou míru pozornosti. Uč se šetřiti."“
Pokud jste obrátili kousíček své pozornosti k tomuto článku, končím, šetřím, nashledanou v jiném článku. Odcházím do zaměstnání.

Praha neznámá

Odpověď na otázku z minulého týdne:
Slávka jela tramvají číslo 17 na Vyšehrad. Po cestě viděla pomníky: J.V.Stalina, Josefa Mánesa, Karla IV., Aloise Jiráska a Františka Palackého. Otec ji upozornil na pomník Boženy Němcové na Slovanském ostrově. Pomník jde vidět z tramvaje pouze v zimě, když jsou holé stromy.

Nový rok stromů

Nejsem ortodoxní žid, ale mám rád židovské zvyky a tradice. Včera jsem byl upozorněn, že nejím ovoce a přitom je ho v lednici, že bychom mohli dělat v únoru ovocné hody. Dnes je Tu bišvat, a tak jsem se rozhodl pár druhů ovoce ochutnat. Asi ne patnáct a zřejmě mezi nimi budou chybět datle a fíky, avšak nějaké to kiwi a pomeranč mi jistě přeladí zimní přijímač na jarní kanál. Dobrou chuť.

Vzpomíny Charlotte Martinů

Trochu se v tom nevyznám. Když jsem minulý rok v létě koupil Mikovi Můj život s Bohuslavem Martinů od jeho manželky Charlotty vydaný v Supraphonu někdy v sedmdesátých letech, řekl mi, že čeká, až vyjdou necenzurované. To se psal rok 2005. V posledním ĎaSu jsem si přečetl, že konečně vyšly v nakladatelství Editio Bärenreiter. Když jsem to chvilku hledal na internetu, našel jsem několik recenzí na necenzurovaný urtext z roku 2003. Ovšem na Kosmasu jasně píší, že jde o 1. vydání z roku 2005. Tak opravdu nevím. Může mi někdo poradit? Chtěl bych Mikovi udělat v létě radost.

English Test

Jelikož předpokládám, že většina mých čtenářů umí či se učí anglicky, budu zde občas publikovat takové procvičovací testíky na minulý čas. Princip je velice jednoduchý. Dvě věty označené arabskými číslicemi převeďte do otázek tak, aby tučná část byla odpovědí na vytvořenou otázku, a naopak dvě otázky za římskými číslicemi naopak zodpovězte celou větou s použitím informace v závorce. To vše si samozřejmě přeříkejte v duchu. Do komentářů mi pak napište jen jméno osobnosti, o které ty čtyři fakta jsou. Ta dnešní zemřela přesně před 123 lety v Benátkách.

1.) His Latin teacher at Dresden Kreuzschule taught him to play the piano.
2.) He built an opera house in Bayreuth.
I.) Who did he marry? (Minna, an actress)
II.) How many operas did he compose? (13)

Kdo první správně odpoví, vyhrává tatranku se svou oblíbenou příchutí (prosím o specifikaci).

Maturitní bál 4.B

Tak lístky na maturitní bál 4.B jsou již v prodeji. A nebyla by to moje třída, aby neměla originální lupeny. Když nezaváháte, koupíte 2 v 1. Lístek totiž poslouží i jako tácek pod půllitr. A ještě ho pak můžete výhodně střelit nějakému sběrateli, existuje totiž jen cca 460 exemplářů. Už 24. února!

Kadaňská jeskyně lourdská

Tak jsem se dnes odhodlal nejen k Panně Marii Lourdské "za roh" pomodlit, ale i za ten roh zajít a po svolení Otce Josefa ji pro Vás vyfotografovat. Dneska jsem slyšel o dvou dětech, co zahynuly pod koly lokomotivy v Jirkově. Sám jsem tam před třemi roky byl svědkem jedné smrtelné nehody. Pomodlil jsem se tedy za duše těch dvou dětí, které si na kolejišti jistě hrály stejně prostě jako sv. Bernardeta se svou sestrou a kamarády. Pax eis.

Učení Dona Juana

Včera jsem se uvelebil k poslechu Moliérova Dona Juana s odhodláním neusnout. A opravdu jsem celé ty dvě hodiny vydržel nespat, mám na to ověřenou metodu, kterou ale mohu použít jen někdy. Musím totiž vlastnit text hry, kterou dávají, pak poslouchám a čtu zároveň, někdy stíhám rychle přelouskat i škrty, které rozhlasový režisér provedl. Překlad je od Karla Krause z r. 1954 a rozhlasové ztvárnění z r. 1963. Don Juan (zde v podání Otomara Krejčy) je od začátku představen jako člověk faustovsky upsaný pozemské rozkoši. Ale zároveň mluví o lásce. "Cítím, že mohu svým srdcem milostně pojmout celičkou zem, a jen jak Alexandr bych si přál: ať existuje světů víc, ať mám kde šířit vítězné výboje své lásky." Těch lidí, kteří se vystřídají v jedné scéně, aby mu jeho neřesti připomněli (jeho sluha Sganarelle, dona Elvíra, její bratři, Juanův otec ad. ad.)! Když už si myslíte, že dál ve své prostopášnosti zajít nemůže, přijde závěrečný akt.

Když hra skončila a socha mrtvého komtura si Dona Juana odnesla do pekla, hlasatelka to zazdila tím, že bychom si měli ze hry odnést to, že zlo se nevyplácí a že kdo se nechová, jak má, skončí špatně. A tak, abych oprášil pravý význam hry, nezbývá mi, než ocitovat slova Dona Juana, která myslím sednou jako zadnice na hrnec pokrytectví. Nicméně upozorňuji na nebezpečí mravní újmy.

„Dneska už se za to nikdo nestydí: přetvářka je neřest podle módy, a jak se některá neřest stane módou, každý v ní hned vidí vlastnost ušlechtilou. Sehrát za našich dnů poctivce, to je nejvděčnější role, a takový řemeslný pokrytec má úžasně výhodné postavení. Podvod jako umění svého druhu, se vždycky těší vážnosti a úctě. Co na tom, když ho někdo prohlédne? Stejně se neodváží ani ceknout. Všechny ostatní lidské chyby jsou vydány na pospas mravokárcům a kdokoli má právo si na ně pěkně svrchu vyjet. Jen pokrytectví je neřest privilegovaná, která má tvrdou pěst, vždy pohotovou zacpat ústa - no jak by si pak nehověla v závětří, naprosto bez obav, že někdy bude potrestána? Vytrvalá přetvářka je pevným poutem všech příslušníků toho cechu. Stačí jen zavadit o některého z nich a sesypou se na tebe do jednoho. Já vím, že někteří to dělají z přesvědčení, o jejich upřímné zbožnosti taky nikdo nepochybuje, ale zrovna takoví nakonec vždycky naletí. Důvěřivě sedají těm šelmám zakukleným na vějičku a svým počínáním je ještě podporují. Nevěřil bys, co lidí znám, kteří touhle taktikou šikovně zastřeli kdejaký neřád svého mládí, kteří se schovali pod pláštík náboženství, mají v něm záštitu a mohou si dovolit, pod tím úctyhodným kabátem, být ze všech lidí na světě nejvíce zlí. Nakrásně můžeš znát jejich intriky, vědět, s kým máš tu čest, jejich vážností mezi lidmi to neotřese. Jim stačí tu a tam svěsit hlavu, zkroušeně povzdychnout, párkrát zakoulet očima - a reputace je zachráněna, i kdyby natropili bůhví co. Proto i já se chci uchýlit do tak příhodného útočiště a v bezpečí rozvíjet své záležitosti. Nikterak se nehodlám odříkat svých příjemných návyků, postarám se jen, abych zůstal v úkrytu a obveselovat se budu pěkně potichoučku. Kdyby se mi přesto dostali na kůži, nehnu ani brvou, svěřím svůj případ tomu vykutálenému tovaryšstvu a ti už mne obhájí přede všemi a proti všem. Tohle je zkrátka jediný správný způsob, jak si beztrestně dělat, co se mi zlíbí. Povýšeně budu dozírat na skutky svých bližních, nikdo přede mnou neobstojí a dobré mínění si zachovám jen o sobě. Běda, jestli se někdo na mne jen křivě podívá, jakživ mu to neodpustím a docela bez řečí zůstane ve mně nesmiřitelná nenávist. Stanu se mstitelem božích zájmů a pod touhle lacinou záminkou proženu své nepřátele, obviním je z bezbožnosti a poštvu proti nim zuřivé obránce víry, kteří sice nevědí, oč jde, ale zato do všeho strkají nos. Ti je pak budou veřejně ostouzet, zasypou je urážkami a svou mravní autoritou je řízně zatratí. Takhle se musí využívat lidských slabostí, jenom tak se moudrý duch může vyrovnat s neřestmi své doby.“

Stěhování

Včera nás čekalo velké stěhování. Přenesli jsme si kulisy, rekvizity a kostýmy z Augiášova chlívku do patra v Orfeu, kde nám byla přidělena komůrka. Při tom jsme udělali i malou evidenci, můj aparát sloužil u kulis a větších rekvizit, tak zde přináším malý fotoseriál:

Herkules a Erymantská bachyně

Dr. Prokop Matrace

Zjevení Panny Marie

Dneska bylo Panny Marie Lourdské. Vždycky se mi vybaví úplně jiné zjevení Panny Marie, to co popsal Jan Zahradníček v La Salettě, protože to byla (spolu se Znamením moci) asi první duchovní poezie, kterou jsem kdy četl. V kostele v Kadani je tuším také lourdská jeskyně. Vlastně jsem u ní asi nikdy nepostál, ale skrze pana W., který se k ní chodí vždycky po Eucharistii pomodlit, se mi na těch pár vteřin zjeví Panna Maria jako se zjevila sv. Bernardetě nebo jako se astronomům zjevuje hvězda za jádrem galaxie, kterou mohou vidět jen díky gravitaci černé díry. Zítra (nebo spíš už dneska) se k ní zase "za roh" pomodlím.