V době, kdy jsem byl vegetariánem, zdál se mi sen o tržišti na náměstí, kde se prodávaly poloviny celých zvířat rozseknutých podél těla. Nemohl jsem potom maso opravdu ani cítit a děkoval za to Bohu. Po třech letech si tělo o maso přeci jen řeklo a protože jsem tehdy jezdil na vesnici, kde se chovala a zabíjela zvířata v souladu s mravním kodexem, který jsem dokázal přijmout za svůj, začal jsem maso znovu pojídat. Teď jsem už patnáct let takzvaně normální. Jen už na tu vesnici nezajedu, maso kupuji ve stavu, v němž mi svůj původ nepřipomíná, a mám pořád vůči zvířatům větší a větší výčitky svědomí. Koukali jsme s Věruškou nedávno na Food Inc. Před pár dny jsem vytáhl z polévky úhledně uťatý kus kosti s morkem a všechno se mi to připomnělo.
David Foster Wallace: ... Myslím, že se shodneme, že jednou z největších hrůz moderního kapitalismu je fenomén velkochovů. V Americe jde o nejlevnější způsob chovu, zvířat je velmi mnoho na těsném prostoru, v dost děsivých podmínkách. Když si uvědomíte, že mají nervové systémy a jsou schopna cítit bolest, celá věc se jeví jako jedna z velkých hrůz současné Ameriky. Ale většinu jejích obyvatel tenhle pohled nezajímá, věří totiž, že existuje morální hierarchie a že zájmy lidí mají přednost.
Ostap Karmodi: Osobně si také myslím, že lidské potřeba mají přednost, ale je to otázka míry – o zájmech zvířat by se přinejmenším mělo uvažovat.
D.F.W.: Přesně tak. Několikrát jsem se přel s kamarády. Zdá se mi, že není lepšího zdůvodnění, proč by zájmy korporací a ekonomická logika měly mít protiváhu v zákonech a omezeních korporátního chování, než fakt, že se zaprvé zabíjí spousta zvířat, ale také je nutíme žít životy, v nichž se vůbec neuplatní jejich instinkty. Každý moment existence je pro ně pouze utrpení a mučení, a to jen proto, aby se maso mohlo vyrábět o padesát pencí za libru levněji. Je to jedna velká zrůdnost.
Žádné komentáře:
Okomentovat