Obyvatel Země jsou sice dvě miliardy, kdyby se ale postavili jeden těsně vedle druhého jako na nějaké demonstraci, snadno by se vešli na náměstí třicet kilometrů dlouhé a třicet kilometrů široké. Veškeré lidstvo by se dokázalo namačkat na kdejaký tichomořský ostrůvek.
Tenhle text jste možná mnozí poznali. Je ze 17. kapitoly
Malého prince. Saint-Exupéry jej psal mezi lety 1941 a 1943 v New Yorku, a tak možná nepřekvapí, že v nedávno
„objeveném“ rukopise jednoho sběratele se našly původní náčrty slavné knihy, v nichž je toto místo méně neutrální a možná i poetičtější a v první části dokonce nadčasovější (nechce se věřit, že nás před 70 lety byly jen víc než dvě miliardy):
Kdybychom shromáždili všechny obyvatele této planety jednoho vedle druhého, těsně u sebe jako na nějaké veřejné schůzi, bílé, žluté, černé, děti, starce, ženy a muže, a nevynechali jediného člověka, celé lidstvo by se vešlo na Long Island.
Druhý nepublikovaný oddíl už je významnější a mnohé odborníky, ale po nich hned a hlavně čtenáře těch 200 milionů výtisků po světě pořádně překvapila nebo překvapí. Mě právě před chvílí. Ta nepublikovaná pasáž vypráví o příletu Malého prince na Zemi a jeho prvním setkání s člověkem.
Prvního člověka potkal na silnici. „Ach,“ řekl si, „teď konečně zjistím, co si zdejší lidé myslí o životě na této planetě,“ povídá. „Tohle je zřejmě duchovní zástupce jejích obyvatel“
„Ahoj,” řekl vesele.
„Ahoj,“ odpověděl ten muž.
„Co děláš?“ zeptal se Malý prince.
„Mám hodně práce,“ řekl muž Malému princi.
„Samozřejmě, že je zaneprázdněn, že nemá čas,“ řekl si Malý princ, „vždyť se stará o takovou velkou planetu. Tady je toho opravdu hodně na práci.“ Nechtěl ho dále vyrušovat, ale přeci jen poznamenal: „Možná bych vám mohl nějak pomoci.“ Malý princ byl rád, když mohl být užitečný. „Možná,“ řekl muž, „už tři dny se marně snažím přijít v křížovce na jedno slovo – kloktání na šest a první písmeno je G.“
„Kloktání,“ řekl Malý princ.
„Kloktání,“ řekl muž.
Kloktání ve francouzštině je
gargarisme a kdyby nebylo v rukopisu zopakováno třikrát, věřil bych tomu, že se Saint-Exupéry upsal. Jeden z odborníků totiž soudí, že to slovo do křížovky by mohla být
válka –
guerre, i proto, že rukopis vznikl v roce 1941 (
gargariser jako
kloktat prý znamená ve francouzštině i
chlubit se něčím,
být na něco pyšný, ale tenhle oslí můstek mi přijde pořádně děravý). V tomto případě by přece jen lépe znělo
barbarisme. Navíc
gargarism na šest by šel jistě říci i
gargar, něco jako
kloklo, a aby legenda i řešení začínaly na stejné písmeno, to mi skoro přijde nehodné Exupéryho talentu. Spíš bych řekl, že rozhovor by pak mohl pokračovat právě v tom smyslu, že Malý princ usvědčí křížovkáře z přehlédnutí (jako když učitel v Cimrmanově
Dobytí severního pólu čte, že by na všech školách v Rakousku-Uhersku měla být zavedena
lázeň, místo
kázeň) a pak spolu přijdou na to, že
barbarství je
válka. Každopádně, když už se něco podobného našlo, je dobře, že to končí záhadou – ta Saint-Exupérymu sluší jako hrnci uši, rozhodně ale líp než psovi ucha. Já jsem si rád přečetl 13. kapitolu v tom klasickém
Malém princi, kterého mám shodou okolností doma právě týden, jelikož jsem ho dostal darem, který měl takový zvláštní osud, že ho sem ani nemůžu napsat. Osud skoro bych řekl
exupérovský. Kdo je zasvěcen, možná ho uhádne. Kdo ne, ať si třeba taky přečte tu 13. kapitolu, kde zjistí, že jsou na světě podstatnější věci. Anebo můžete 16. května ty dva rukopisy vydražit – vyvolávací cena je 1 milion Kč.
