Sireax 2007

Byl jsem se podívat na jednom večeru v rámci festivalu scénického tance v Klášterci nad Ohří, zrovinka když byly na pořadu zahraniční soubory. Vlastně byly jen dva a z toho ten mexický nebyl soubor, ale sólový tanečník Fidel Jaciel Neri Juarez, a ten portugalský se skládal ze čtyř dívek a jmenuje se conferências . companhia de dança. Portugalky předvedly dva velice živé kusy. Ten druhý s názvem offline deadline trval přes dvacet minut a přetékal energií, vždyť také jako motto nesl mj.:
Nemůžeme přestat.
My nechceme přestat.

Jeden extrakt zhruba z prostředa a pak závěr celé choreografie (na hudbu Apocalipticy) si můžete pustit, stojí to za to. I když jsem laik, na tomhle tanci jsem mohl oči nechat. Něčím mi připomínal Lolu běžící o život.

conferências companhia de dança: offline deadline
Uploaded by Lojza2

...

† Dušan Třeštík

Rád jsem četl jeho články, ke knihám jsem se zatím moc nepropracoval. Ale vždycky jsem se cítil provokován, inspirován a mnohdy odzbrojen, když jsem si přečetl některou z Třeštílkových teorií. Jako motto pro své informacemi nadité stránky si zvolil krásný citát z Roberta Musila, autora Muže bez vlastností:

Jsem přesvědčen, že falešné je nejenom to, co říkám, ale i to, co se proti tomu řekne. Přesto o tom musíme začít mluvit; pravda neleží v takovém případě uprostřed, ale okolo jako pytel, který mění svůj tvar s každým novým míněním, které do něj nacpeme, je ale stále pevnější.

A ještě k jedné věci. Při výuce dějepisu nepoužívám učebnice. Můj profesor na gymnáziu, díky němuž jsem se do historie zamiloval, také nepoužíval učebnice. Když mě něco zaujalo, musel jsem si to vyhledat, nejlépe v pramenech. A tak si dovolím jeden citát, tentokrát přímo z Třeštíkovy dílny (inspirovaný Umbertem Ecem):

Akademická diskuse nemá s tím, co je v učebnicích, už dávno nic společného a když si takovou učebnici vědec náhodou přečte, většinou jen bezmocně zírá… Učebnice předstírají, že vše co je v nich napsáno je takovou pravdou a ničím než pravdou, jenomže my, kteří děláme dějiny tím že je píšeme, přece dobře víme, že neprodukujeme žádné pravdy o minulosti, nýbrž jen návrhy, pozice do diskuse o mnoha rovnoprávně možných obrazech minulosti a ty že mají význam právě jen v tom nepřetržitém dialogu jímž je věda. Ta není žádným souborem pouček a poznatků jakým je (nebo si to o sobě alespoň myslí) většina přírodních věd. Neexistuje žádná historie porovnatelná v tomto ohledu třeba s chemií (kéž by to už konečně pochopili naši kolegové z přírodních věd!), existuje jen mnohé, různorodé a navzájem si konkurující psaní historiků o minulosti nebo - jinak řečeno - mnoho různých textů o stále stejných textech, jimiž jsou naše prameny. To jsou dějiny, nic jiného jimi není, dějiny jako takové neexistují, nejsou uloženy někde v minulosti jako jakýsi supertext, který historikové po kouscích dešifrují. Dějiny jsou pouze a jedině nikdy nekončící dialog historiků o minulosti, jsou uloženy v jejich knihách, v diskusích na seminářích a konferencích, v jejich nočním přemítání, nikde jinde - nejméně už v učebnicích.

...

Můj filmový festival

Tak jsem se dnes byl podívat v Karlových Varech, vyzvednul jsem si akreditaci na Fresh Film Fest a šel jsem se projít Masarykovou třídou, v levných knihách jsem si koupil paměti Jeana Renoira, dal jsem si dvě piva v restauraci Luna, kde se zaučují učňové, a jel jsem domů. Na nádraží jsem potkal pana Krause, a tak mi cesta příjemně utekla. V Luně jsem rozečetl Renoira a tak mi odpusťte dva postřehy:

Jen naše pýcha nás vede k víře, že králem je individuum. Pravda je, že individualita , na kterou jsme tak pyšní, se skládá z takových částeček, jako je jistý malý kamarád ze školky nebo hrdina prvního románu, který jsme četli, ba dokonce lovecký pes bratrance Evžena. Neexistujeme sami o sobě, ale skrze věci, které se podílely na našem utváření. Bylo by samozřejmě přehnané tvrdit, že záhon brambor ve vhodných podmínkách urodí jahody. Ale je jisté, že brambory z takového záhonu se budou lišit chutí a tvarem podle půdy, která je bude živit, podle hnojiva, které je obohatí, a příhodného podnebí…

A jinde:

Velké lásky nejsou nikdy předem promyšlené. Nehledali jste ženu, která převrátí váš život vzhůru nohama. Měli jste v úmyslu dobývat přítelkyni z penzionu. Ostatně muž nikdy nedobude ženu. Žena dobude muže, kterého si vyvolí a takticky svého budoucího partnera přesvědčí, že pravidla hry určuje on. Později, během života, se situace obrátí. Žena se nechá vlastnit, přijme záliby svého muže, ba i jeho posedlosti. Je opravdu žebrem Adamovým. Proto mají rozchody tragičtější následky pro ženy než pro muže, kteří jsou navzdory zákonům v podstatě polygamní.

...

To jsme my, hasiči...

Prošel jsem si zásahy Sboru dobrovolných hasičů v Kadani za rok 2007 a mezi požáry různých druhů porostu, košů a kabelů, dopravními nehodami a otevřeními bytů jsem našel i pár zajímavých zákroků, o něž jsem se rozhodl podělit, abyste věděli, o co všechno se hasiči starají:

30.1. únik bromu
1.3. olejová skvrna na vozovce
4.3. únik vody do výtahové šachty
10.3. auto v potoce
12.5. požár pračky
15.5. požár boudy
26.6. požár maringotky
29.6. obtížný hmyz (planý)
18.7. uhynulý holub
21.7. zápach v ulici
…a vítězem se stává:
5.4. vyproštění kačera

...

Výstava sovětského naivního umění 20. století

Včera bylo smutné výročí roku 1968 (ač já jsem si ho přebyl oslavou svých radostných tří měsíců). Večer jsem si nicméně přečetl několik studentských seminárních prací, které už pár let zadávám na téma „Babi, co si pamatuješ z roku 1968?“ a zase jsem poznal několik dalších zajímavých osudů a hlavně zase trochu víc pochopil svobodomyslnost generace, která se narodila až začátkem devadesátých let. Už se těším na letošní seminárky, mám skoro samé dějepisy, takže si celkem počtu. Docela mě včera v jedné práci rozesmál nápis, který byl prý krom budovy rozhlasu i někde na zdi v Kadani pod obrázkem oběšené slepice:

Raděj jsem si život vzala,
než bych Rusům vejce dala.

...

A jaká je vaše výmluva?

...

Cestou do Řitky

...

Fresh Film Fest

Dnes jsem ráno poslouchal na Vltavě pořad Mozaika a po informacích o letošním 4. ročníku mezinárodního festivalu pro studentské filmy v Karlových Varech, zazněla soutěžní otázka o dvě akreditace. Ptali se alespoň na jeden film ze dvou, v němž se po roce 1990 objevil Václav Havel. Vytočil jsem číslo, řekl Kamenný most a ve středu si jednu pro výhru. Festival běží od středy do neděle, já hodlám jet v pátek a v neděli, tak kdybyste někdo chtěli ve čtvrtek či v sobotu, rád zapůjčím. Rozhodně chci vidět tuhle sérii, kterou mi dávají právě v pátek odpoledne, ale opakují ji v sobotu dopoledne. Mým favoritem je druhá ukázka v pořadí.

...

Oprava

V sobotu jsme byli v Hostomicích na Brutusu a z rozhovoru se Sášou Pleskou vyplynulo, že Brutus přece jen už v Kadani hrál, a to někdy kolem roku 1990. Sáša si vzpomněl, že vlastnoručně po Kadani vylepoval plakáty a že mu tehdy Kadaň přišla jako po výbuchu alespoň jedné tepelné elektrárny. A tak tedy beru zpět svůj slogan z minulého týdne a vězte, že

Brutus bude hrát v Kadani poprvé za posledních patnáct let:)

Doufám, že tam tedy uvidím i nějakého toho pamětníka.


V Hostomicích jsem natočil pár písní (Třikrát denně akt, Dřív než zaplatíš, Milá má, Hledám dívku, Ty to děláš správně) a sem dávám Sášův monolog o německé špionáži. který pronesl poté, co dostal od jednoho fanouška víno k 40. výročí existence skupiny.

...

Cesta do historie

Zažil jsem cestu proti proudu času, kterou naplánoval pro naši silnou čtyřku Pišos k Orlické přehradě. Nakonec jsme byli jen tři, nekoupali jsme se ani jednou, ale zato jsem vyhrál nad Brďou šachy 2:1 a poprvé v životě prohrál v mariáši 65,-Kč za jednu hru (dvakrát flekovanou víc než uhranou sto sedmu). No jo, byl jsem zvyklej na desetníkovej a ono je to teď pětkrát tolik. Že čas opravdu plynul nenormálně dokazuje tento snímek naprosto přesně jdoucích hodin z jedné hospody, který pořídil Brďa z mobilního telefonu.

...

Europoslanec a netopýr

Na táboře se mi podařilo pořídit tři snímky, které bych jinde celkem těžko lovil.

Na prvních dvou je „rudý“ europoslanec ing. Kohlíček celý v modrém. Jelikož přijel, jak se na evropského delegáta sluší a patří, v obleku, musel si na celotáborový den v modrém zapůjčit oblečky od vedoucích obou pohlaví. Jak mu to slušelo, by jistě zajímalo bulvár, ale rozhodl jsem se ze své paparazzovské kariéry netržit a prostě jen pobavit čtenáře soběpisníku.

Druhým úlovkem je náš spolubydlící na chatce, který se vždycky na den pověsil mezi okno a okenici.

...

Střela

Jako dítě jsem nikdy na tábory nejezdil, jelikož u nás v severních Čechách se jezdilo až dvakrát za rok na tři týdny do škol v přírodě a taky jsem byl jeden celý prázdninový měsíc v ozdravovně v Jetřichovicích. Školám v přírodě jsem zůstal věrný i co vysokoškolák, kdy jsem jezdil coby vychovatel s plzeňskými základkami. Poprvé jsem pár dní na opravdovém táboře prožil s divadlem FRAK u Sázavy, ovšem tam jsem se pohyboval zcela neorganizovaně. A tak ty letošní dva dny na táboře Střela u stejnojmenné říčky pro mě byly opravdovým táborovým křtem. A stálo to za to.

...

Ĉu vi parolas Esperanton?

V Praze jsem si koupil Malou učebnici esperanta a začal jsem se zase o tenhle jazyk zajímat. Na gymplu jsme se se Špínou asi měsíc učili tento univerzální jazyk podle učebnice pro samouky a každé ráno jsme se s ním častovali na chodbách. Ovšemže už si nic nepamatuju. Udělal jsem ale první krok a slíbil jsem veřejně, že se naučím esperanto, když tak učiní dalších 20 miliónů lidí. Zatím nás to slíbilo celých 614, ale když připočteme počet 11.111.000, který se občas udává (tisíc rodilých mluvčích, deset tisíc plynule mluvících, sto tisíc aktivně a milión pasivně esperanto užívajících a dalších deset miliónů, keří se učili jako já se Špínou tři čtyři lekce a víceméně asi taky všechno zapomněli) tak už je nás celkem dost a za pokus to stojí. Našel jsem si hezkej online kurz, kde po deseti lekcích uděláte test, získáte certifikát a začínáte se učit s osobním lektorem. Zatím mě zaujalo, že dvacet se řekne dudek (protože du jsou dvě a dek deset). A taky to, že esperanto má už rozsáhlejší wikipedii (87 621) než čeština (74 946). Ĝis la revido!

...

Komik

Zpráva, kterou přinesla Mladá fronta o spolupráci Pepy Dvořáka s StB asi zaujala všechny Kadaňáky.

Tyhle snímky

nás určitě zabolely. Když jsem jako malý kluk chodil na koupaliště a pan Dvořák tam v mělkém bazéně bublal pro děti jako vodník, byl jsem unešen. Jako dospělý jsem byl na Dvořákově představení v Kadani jen jednou a přišlo mi natolik podbízivé, že jsem zanevřel a už na něm nikdy nebyl (snímky z posledního vystoupení v Kadani přinesl ČerF), ovšem stále jsem si jej cenil jako výrazné kulturní postavy města a napsal jsem o něm krátký medailonek na anglickou wikipedii.

Komplexem Güntera Grosse u nás jistě trpí spousta slavných osobností. Moc se mi líbila reakce Jiřího Suchého. I když byla místy dehonestující (víceméně logicky), jedna věta v ní byla snad myšlena upřímně: „Tlak, pod kterým jsme tehdy všichni ze strany režimu byli, je polehčující okolnost pro to, když někdo selže. Nikoli omluva. Vlastně jsem mu to odpustil, jsem dalek tomu něco mu vyčítat.“ Taky se nad to dokážu povznést, ovšem je dobré to vědět, není to jen svědectví o jednom herci, ale především o jednom režimu, a tak mi snad Josef Dvořák odpustí, že jsem tuto informaci připsal i do onoho medailónku.

...