22. července 2006

Skromný návrh

Sehnal jsem poslední dobou dost zajímavých knížek. O existenci některých jsem ani nevěděl (třeba o dvorské poezii bratra Karla IV. - Václava Lucemburského, hned jsem to přidal na wikipedii, nebo o českém překladu Kladiva na čarodějince, které se sice ve vydání v Levných knihách hemží překlepy a nedoklepy, ale možná i tím vypadá ta knížka ještě surovější; opravdu šílené čtení). Taky jsem si zakoupil Italštinu pro samouky a s pomocí kurzu BBC už umím říct é meravigliosa, což zní mnohem lím než super. Čemu se ale nepřestanu divit je, že německy kalt a anglicky cold je studený, kdežto italsky caldo je teplý.

Nevěděl jsem ani o Knize Zakletý duch, která vyšla v roce 1967 v 12 stech výtiscích a obsahuje překlady z invektiv, pamfletů, dopisů, deníků a bagatel Jonathana Swifta. Mezi nimi je i můj oblíbený Skromný návrh, který čas od času překládám se studenty v hodinách angličtiny. A protože je to asi nejvýznamější satirické dílo historie literatury, doufám, že by se na mě Aloys Skoumal, můj velký vzor, nezlobil (a snad se nebudou zlobit ani držitelé jeho autorských práv), když tuto čast jeho rozsáhlého překladatelského počinu, jenž vřele doporučuji, zveřejním na internetu.

Skromný návrh
Jonathana Swifta

.
..posmrtná maska Jonathana Swifta
...

21. července 2006

Giacomo e Rebecca

Byl jsem po italském výletě v Plzni za synovcem a neteří, kteří nějak rychle rostou, a tak si je dovolím zde zvěčnit. Sluší jim to po mamince...

Abecedně letem Mourovým světem

Kocour Mour se vrátil z Itálie, koupal se tam v Jaderském moři, v Tarentském zálivu a nakonec i v Tyrhénském moři, navštívil věčné kočičí město a přivezl si ty nejkrásnější kočičí zážitky, o nichž se ostatním kocourům může jen zdát. Raději si je nechá pro sebe stejně jako pravý parmazán, aby ostatní kocouři neměli proč závidět. Neuměl a ani nemohl by je stejně podat tak, jak by si zasloužily. Místo nich tedy jen jedna fotografie a pár krásných veršů Josefa Hory, které by sice davy turistů rozdupaly jako žvýkačky vyplivané z jejich úst, ale do země je nikdy nezadupou.


Fontána di Trevi

Chudí a znavení
po stopách k fontáně sestupují.
Voda jak šept retů rtům,
jak milosrdný šum thůjí
z úst kamenných padá a padá
polibek žebrákům.

Přišel jsem mezi ně, cizí host,
hodil jsem peníz do fontány,
kdyby tak celá má minulost
jako to soldo v ní umřela,
kdyby tak celá má budoucnost,
jako to soldo, zdvižené
v žebráka prsty schvácené,
na dlani potřebných, milujících
se před mýma očima prostřela!


Pantheon

Jak na zemi z nebes by spadl zvon.
……... A po tisíciletí
……... tichem světla zní
……... lidskou pýchou hřmí
……... Pantheon.

Kupole jako Caesara čelo pne
se k obloze mámením slávy.
Před bohy, před bohem hlavy své
tu skláněly davy a davy.

……... Mlčeli bohové.
……... Neodpovídá bůh.
Ticho sněží chrámem jak kvítí.
V hrob lidské pýchy sloup slunce svítí.



19. července 2006

Proč stopuju

Přijel jsem ze stopařského výletu po Itálii a v novinách si přečetl poměrně plytký rozhovor se Suzanne Vegou (má dnes koncert ve Státní opeře). V tom rozhovoru je ale nechtěná apologie autostopu, která mi mluví z dušičky připoutané na spolujezdcovo sedadlo:

LN: List The New York Times uveřejnil váš článek o tom, jak jste se snažila získat řidičák. Jaké poučení může získat písničkářka pozorující město zpoza volantu?
SV: Že je daleko lepší a bezpečnější, když vás po městě vozí lidé, kteří se v řízení auta doopravdy vyznají.

A já bych dodal: Nejen po městě, ale všude...
...