Sex noci svatojánské - premiéra

So 29. května od 19h. v Orfeu

Až včera jsem se dozvěděl, že Mia Farrow za roli Ariel ve filmu Sex noci svatojánské byla nominována na Zlatou malinu. V sobotu bude na divadelní Zlatou malinu aspirovat všech nás šest herců, režisér i inscenace jako taková. Tak nám držte palce, ať ji nezískáme!*

Článek v Chomutovském deníku si můžete přečíst zde.

*Pro ty, kdo to netuší, Zlatá malina je cena za NEJHORŠÍ počiny ve filmu.

Sbohem a šáteček

„Obdařen vzácnou schopností snadného tvoření, vysypal nekonečnou řadu veršů, slok, básní i knih z rohu hojnosti. Po odstupu let zbude však jistě pramálo z celého pestrého skladu, co by se dalo nazvati dílem,“ píše se o něm v Kalendáři historickém národa českého z roku 1940, kdy mu bylo 40 let a dalších 18 let jej čekalo, než skončil na Slavíně. Kdyby autoři veleslavínského kalendáře tušili, kam to se svou sestupnou tendencí dotáhne!

Když udělal si sluhy i ze všech barev duhy,
medaili za zásluhy od Lucifera převzal.
Přátele dusil kriminál a on si jako nový Král
na ministerstvo šašky zval – jen jeho nikdo Nezval.

(stylově inspirováno úvodní Básní noci)

Nicméně, člověk má odpouštět. A tak ačkoli nezván na Parnas, přišel a bavil, jak uměl. A nepochybně tam nakonec patří. Jeho Manon Lescaut je dílem geniálním (asi právě proto, že na cizí námět). V mé soukromé sbírce kuriozit mám Manonu, kterou jsme hráli s FRAKem, v několika vydáních: 1. a 2. vydání (1940), 8. a 11. (1941), 14. (1947), 1. ilustrované a 2. v Díle (obojí 1956), 20. (1963), 21. (1964) a 24. (1977). Jestli někdo vlastní jiné, rád odkoupím.

Město

Bavili jsme se včera i o našich oblíbených básnících. Margo mi jmenovala tři, portugalského básníka Fernanda Pessou, řeckého básníka Konstantina Kavafise a peruánského básníka Césara Valleja. O prvním jsme si mohli povídat hlouběji, druhého znám jen trochu, třetího vůbec. Na Valleja si troufnu, až se naučím trochu víc španělsky, ale řecká poezie Konstantina Kavafise je hojně překládána do angličtiny, a tak jsem si jednu básničku hned před spaním vybral a ráno po rozbřesku ji přebásnil (samozřejmě tak, jak jsem ji cítil, tedy ne jako sto let starou báseň z veteše, ale jako naprosto moderní poselství, které částečně odpovídá i na otázku hledání domova).

originál i s angl. překladem zde

Řekls mi: „Odjedu pryč do jiné země, přejdu na jiný břeh,
najdu si jiné město, lepší než je tohle.
Cokoli, o co se tady snažím, je odsouzeno k neúspěchu
a moje srdce je pohřbené jako nějaká mrtvola.
Jak dlouho nechám ještě svoji duši puchřet na tomhle místě?
Kamkoli se otočím, kamkoli upřu svoje oči,
vidím jen rozpadlé trosky svého života,
tady, kde jsem strávil tolik let,
kde jsem je promrhal, kde jsem je dočista prosral.“

Nenajdeš novou vlast, nedojdeš jiného břehu.
Tohle město ti bude neustále v patách. Budeš chodit
po stejných ulicích, stárnout ve stejných čtvrtích,
šedivět mezi stejnými domy.
Vždycky nakonec skončíš v tomhle městě.
Nedělej si naději, že to půjde jinde jinak:
pro tebe není jiná cesta, na tebe nečeká žádná loď.
Jestli jsi promrhal svůj život tady v tom koutě,
prosrals ho všude na světě.

Závidím Margo

Včerejší poeticko-hudebně-výtvarné odpoledne bylo nakonec moc příjemné. Ještě před dvěma týdny pro mě představa toho úterního podvečera znamenala spíš starosti a obavy, ale už s prvním setkáním s Margo Paran se to změnilo na radosti a sváteční pocity. Sváteční proto, že Margo má v sobě v 64 letech a po dvou prodělaných rakovinách takovou jiskru, že by jí mohli závidět i mladší než jsem já. „Nadhled a humor,“ zhodnotil to mistr Kisza, když jsme vzali Margo po programu na večeři.

V programu zapělo i Pražské filharmonické mužské kvarteto spolu s kantorem Židovské obce v Liberci (uprostřed). Na přání Margo zazpívali sbor Židů z Nabucca na začátku i na konci. 

Bavili jsme se o spoustě věcí, došlo i na to, kam utéct, když v Izraeli převezmou vládu ortodoxní věřící (kterých je podle posledních statistik 58%) a u nás komunisti. Poezie Margo Paran se točí kolem jedné hlavní osy a tou je neustálé hledání domova. Není divu, její rodiče přišli do Kadaně z koncentračních táborů a tady se seznámili, sezdali a tady se Margo narodila, aby se už jako malé dítě stěhovala do nové domoviny.

Margo darovala své čtyři vydané sbírky veršů v hebrejštině naší knihovně. Mám je teď doma a musím říct, že je to opravdu svět na ruby. Otevírali jste už někdy nějakou hebrejsky psanou knihu? Zprava doleva si můžete zkusit přečíst i báseň, která dala název celému pořadu:

Překlad Jany Dvořákové

Závidím velrybám
a zároveň mě jímá lítost
nad nimi
nad
zpěvem velryb
a obrovskými prostorami
a světlem
a nad
temnotami
a osamělostí
na obřím moři
Tak mají
domov
nebo
nemají?

Pomíjivá sláva dopisního papíru

V Liberci se od roku 2003 koná malý festival autorských čtení Literární pozdravy. Jeho součástí byl v roce 2006 happening s názvem Svět žije v áčtyřkách. 256 básní vytištěných na formátu A4 bylo na náměstí F.X.Šaldy v Liberci u bývalých vodotrysků složeno do formátu minus A4, čímž vznikla originální antalogie české poezie 19. a 20. století. Na áčtyřkách byla mezi básněmi největších českých klasiků také jedna moje báseň. Tak jsem po čtyřech letech zjistil, kam až sahá sláva mých veršů.

A nesahá jen do Liberce. Margo Paran z Izraele, která zítra přednese své básně u nás v kostelíku, mě poprosila, jestli bych jí nepřeložil pár svých básniček do angličtiny. Tak jsem ji vzal za slovo a přeložil přesně pár. Chce, abych zítra četl s ní, prý na ni zapůsobily.

Dobrý nápad, proniknout do anglosaského světa. Tady máte, vy co neumíte česky, první várku.

Silence in the grave
To Boris Vian
Life is as long as
The journey of a tassel through a book
Across the licked fingers.
And every evening can
Be the last as well as
Every morning is the first
In the queue for tickets to the cinema
Where they screen all your life for you
On the tense fell
From a freshly shot doe.
You leave before the end credits
Because you know
That they belong to you.

Amor ascendit per ianuas
The mainland of your tummy
rolled my taction down
to a narrow obscure pore
filled up with viscious bog.
Still it is generally known
that Love is always running
between the hire of a whore
and the price of a dog.

Praha 1985

Na ten den v obývacím pokoji Na podlesí 1449 nikdy nezapomenu. Naše slabší mužstvo (v základní skupině jsme dostali 1:5), sborná na koni, o stříbře Sověti ani neuvažovali (14x mistři za předešlých 17 let), přesilovky, lehání do střel. Myslel jsem, že se to nikdy nebude opakovat!
Kdo skákal, byl Čechoslovák.

Finálová skupina: ČSSR - SSSR 2:1 (2:0, 0:0, 0:1)

ČSSR

Brankáři: Jiří Králík, Jaromír Šindel.

Obránci: Jaroslav Benák, Eduard Uvíra, Arnold Kadlec, Miloslav Hořava, Antonín Stavjaňa, František Musil, Radoslav Svoboda.

Útočníci: Vincent Lukáč, Dárius Rusnák, Igor Liba, Jiří Hrdina, Vladimír Růžička, Pavel Richter, Jiří Lála, Dušan Pašek, Jiří Šejba, Oldřich Válek, Vladimír Kameš, Michal Pivoňka, Petr Rosol.

Trenéři: Luděk Bukač, Stanislav Neveselý.

SSSR

Brankáři: Vladimir Myškin, Sergej Mylnikov.

Obránci: Alexej Kasatonov, Vjačeslav Fetisov, Zinetula Bilaletdinov, Vasilij Pervuchin, Sergej Starikov, Alexej Gusarev, Irek Gimajev.

Útočníci: Sergej Makarov, Igor Larionov, Vladimir Krutov, Michail Vasiliev, Vjačeslav Bykov, Andrej Chomutov, Nikolaj Drozděckij, Viktor Ťumeněv, Michail Varnakov, Sergej Světlov, Alexandr Skvorcov, Sergej Jašin, Vladimir Kovin.

Trenéři: Viktor Tichonov, Vladimir Jurzinov.

Noc v muzeu

Sám jsem byl překvapený, jak pěkná noc to byla. A návštěvníci, kteří zajeli ještě naším muzeobusem do Žatce (a v tom prvním lidi i stáli), zažili za jednu noc jen o něco málo míň než tisíc pohádek.