Hra her

Advokát Libor Ulovec.
Že nikoho takového neznáte?
SoLiTEAter.
Že jste nic takového neslyšeli?

A přece tento muž, amatérský herec, spolu se svým technickým týmem, zahrál nejlepší hru, kterou jsem za posledních pár let viděl. Námět (režimy 20. století v duši a činech berlínského transvestity), autorské zpracování (hraná reportáž amerického novináře; Pulitzerova cena) a herecký výkon - vše má ode mě *****.

Během hry zazněla zajímavá informace - že každý třetí člověk v NDR donášel Stasi, nejobávanější komunistické tajné policii. Před týdnem v dokumentu BBC mluvili o každém šestém. Na wikipedii je k roku 1989 uváděn každý 63. občan jako pracovník či spolupracovník Stasi, která se nerozpakovala své oběti nejen sledovat na každém kroku a ty podezřelé věznit, ale nezastavila se ani před týráním srovnatelným s náckovským režimem. Ať byla hustota udavačů taková či řidčí, případ Charlotte von Mahlsdorf, protagonist(k)y výše zmíněné hry, jde do hloubky. Poté co se Charlotte přizná ke spolupráci, klade divákům sugestivní otázku:

A zaklepala Stasi někdy na Vaše dveře?

Řekněte si ji vždycky, než odsoudíte Kunderu, Nohavicu, Neckáře a další. Není to obhajoba, ale první krok k odpuštění, jsou-li vůbec všechna ta nařčení oprávněná.

Straka na šibenici a na vinici

Dnes proběhlo v refektáři našeho slavného kláštera kunsthistorické symposium o tamějších malbách v kostele. Prof. Royt chrlil analogie a inspirace tak, že jsem litoval, že jsem nešel studovat historii umění. Restaurátorským pohledem ho doplnil akad. mal. Pavala a Lukáš pak pronesl svůj dosud nepublikovaný úsudek o původní poloze tumby Jana Hasištejnského z Lobkovic. Na závěr pohovořila ještě Milena o malbách v ambitu, které mi přijdou, jako by je malovali sami bratři františkáni. V rostliných motivech kolem oken se pozastavila nad zpodobením straky na úponku vinné révy. Prof. Royt to v tu chvíli posoudil jako náhodný výběr zástupce ptactva. Nicméně mně by to nedalo spát.

A tak tu mám pár souvislostí a hypotéz, které si mohu dovolit jen jako absolutní diletant v oboru.

Našel jsem obraz anděla z Apokalypsy svolávajícího ptáky. Na posledním místě v pořadí stojí straka, zřejmě jeden ze zlověstných ptáčků. A jako jediný sedí na nějaké snítce.

Z roku 1452 pak pochází freska z kostela ve středoitalském Montefalcu, na níž sv. František káže ptákům. A straka je v řadě ptáčků rovněž na posledním místě! Zobrazování sv. Františka výhradně se strakou náleží do pozdější severoamerické tradice.

V Ilustrované encyklopedii tradičních symbolů J.C.Coopera je straka v křesťanském umění uvedena jako symbol ďábla, hýření a marnotratnosti.

Takto můžeme straku pojímat i na nejznámějším malířském zpodobení tohoto zákeřného ptáka, jímž je obraz Straka na šibenici od Petra Breughla st., který dnes visí v muzeu v Darmstadtu. Lidé se tam veselí, tancují a zpívají doslova ve stínu šibenice! A je tam ještě jedna straka ve větvích stromku pod šibenicí.

Co tedy znamená ta kadaňská straka na vinici? Nahrazuje pověstného špačka? Nebo je ptáčkem pozitivním či přinejmenším určeným k nápravě svatým slovem? Nebo je to opravdu jen náhoda?

Česká otázka

Že Havlíček měl v sobě kus Mistra z Husince?
Tohle naše národní historické klišé
ustoupilo dneska ráno té žhavé novince,
že Havlíček byl ukryt v kacířově břiše.

Připomenutý svět komunismu

Včera dávali na dvojce první část dokumentu BBC se souhrnným názvem Zapomenutý svět komunismu. Hodinové připomenutí se týkalo NDR. Zajímaly mě záběry z roku 1953 - předzvěst maďarského roku 1956 a našeho 1968 - a opravdu vše jako přes kopírák. Pak jsem si přepnul na Píďana a když jsem se objevil zpátky za berlínskou zdí v 70. a 80. letech, už jsem si vzpomínal na svoje vlastní dětství. Věruška jen kroutila hlavou, v čem jsme to žili. Mickey Mouse byl zakázanej? Jednu ženu zatkli na útěku a pak ji zavřeli na tři roky do kriminálu a její dvě dcery do děcáku. Tu ženu vykoupil Západní Berlín - takže NDR zatýkala vlastní občany, aby vydělala na výkupném. Večerníček, kde se objevil známý Sandmann s rogalem byl zakázán, protože rogalo bylo symbolem útěku přes zeď na západ. A pak přišel šok.

Na závěr dokumentu dostal slovo pár, jehož amatérské záběry ze života obyčejných lidí dokumentovaly bídu východoněmeckého života v 80. letech. A tito tehdy novopečení milenci se vyjádřili v tom smyslu, že se jim nejen stýská, ale že svým způsobem tehdy vedli slušný život. Vyznělo to víceméně tak, že by svobodu vyměnili za sociální jistoty. To nejstrašnější dědictví komunismu! Žádný jiný názor už tomu nekontroval. Podepsána BBC. Příští díl je o Československu. Jsem zvědavý, jaké vyznění dají autoři jemu.