Cítím se dlužen vysvětlit lidem, na nichž mi záleží, kterou stranu letos zvolím a proč. Vím, že v současné době není v módě a proto mnozí z jejích členů nebo lidí, kteří ji dříve volili, noří hlavu do písku. Sám jsem jejím členem od roku 1997 a citlivě sleduji každé hnutí v její nervové soustavě. Asi i proto se chci jasně vyjádřit. Letos výjimečně nebudu volit ODS, budu volit podle volebních lístků, kde moje strana stojí pod názvem Občanská demokratická strana.
Zkratka vždy vede ke zkratkovitému pojetí a ze zkratky ODS se stala v době její konjunktury mucholapka, na niž se chytal všelijaký dotěrný hmyz. Hodně takových ódeesáků nemělo nic z občanského a demokratického přesvědčení. Horší než tito tzv. kmotři či šedé eminence byl odklon od tohoto přesvědčení u představitelů strany i v rámci vládnoucích koalic (a pod tlakem koaličních partnerů). U zrodu Občanské demokratické strany ovšem stála řada lidí, které tehdy spojovaly krom opozice vůči komunistické totalitě i liberální a konzervativní ideály. Tito lidé jsou tam dodnes – právě proto, že se těmto ideálům nikdy nechtěli zpronevěřit. I když jim mnohdy skřípaly zuby, nevyměnili ani v neoptimistické době myšlenku za naplnění politických ambic, nepřevlékli kabát za bližší košili. Kvůli těmto lidem jsem do strany vstoupil (v roce 1997 by podle průzkumů pro občanské demokraty hlasovalo 8,9% lidí) a těchto lidí si nepřestávám vážit.
Jsem rád, že se proti Občanské demokratické straně postavil i její otec zakladatel, jehož skalní příznivci tedy stranu valem opouštějí. Jsem rád, protože o to svobodněji se může vyvinout úplně jiný směr, který má tato strana ve vínku – směr občanský. Ten má totiž dva rozměry – jedním je (v souladu s klausovským i mým viděním světa) důraz na občana jako svobodného, svéprávného a za svůj život zodpovědného jedince, který je programovým adresátem všech našich dosavadních volebních programů, a druhým je občanská společnost, sousloví, které Václav Klaus považoval za vulgarismus nejvyššího kalibru. Jsem rád, protože se právě s těmi, kdo ve straně setrvávají, mohu svobodně přihlásit třeba i k odkazu Václava Havla, jenž občanskou společnost považoval za lidskou tvář kapitalismu. Dlouho a ještě stále se v programech občanských demokratů v různých obdobách objevovalo heslo, že „pracovitost se musí vyplácet“ a „lenost nevyplácet“. S tím já naprosto souhlasím a jen bych dodal, že nevyplácet se musí také (řečeno eufemismem) vychytralost. Legislativa kulhala za vývojem kapitalismu jako Achilles za želvou. Nutno říct, že za všech vlád. A pořád zbývá jen doufat, že jako ve fyzice i v politice bude tento paradox překonán.
Mírně nešťastný mi přijde začátek naší letošní kampaně postavený na slově „pravice“. Většina populace, a to i středoškolsky vzdělané, není ani po téměř čtvrt století demokracie schopna přesně určit rozdíl mezi levicí a pravicí jinak, než že pravice je pro ty bohatší a levice pro ty chudší, přestože to tak vůbec být nemusí, pokud by se pravicové či levicové kroky dělaly důsledně. Apel na střední třídu v nynější fázi kampaně je příhodnější a dokážu se pod něj opět podepsat. První, co by ale každý správný člen Občanské demokratické strany měl udělat, je pokorně sklonit hlavu a omluvit se za minulé volební období, v němž právě program pro střední třídu nebyl důsledně plněn. Program Občanské demokratické strany pro tyto volby je dobrý, ale počet jeho čtenářů je přímo úměrný apriorní nedůvěře k jeho plnění. Je to škoda, ale taková je realita.
Občanští demokraté se letos poprvé za své existence pravděpodobně dostanou na horší než druhou příčku ve volbách. Věrnost této straně možná znamená cestu na politický hřbitov, loď se potápí, Miroslava Němcová je možná jen dočasným záchranným člunem. Já ale věřím, že pobyt v opozici pomůže k obrození a nastolení diskuze o základních principech, od kterých se půjde odrazit zpět. Co bude po volbách, nikdo netuší. Takový je život a to je na něm kouzelné. Přál bych si samozřejmě, abych třeba už v dalších volbách jako občanský demokrat mohl v klidu volit ODS.
Ať jako strana skončíme na politickém hřbitově nebo nás čeká osud Fénixe, budu vždy jako občan varovat před dvěma zly – zlem komunismu a zlem stran postavených na spásných osobnostech, pro něž se teprve potom hledá nějaká politická obhajoba v podobě myšlenek sestavených dle průzkumů veřejného mínění. Ano, tou hlavní je letos ANO (a tou hned za ní Úsvit). Je nám snad stud za Zemana málo? Potřebujeme ještě českého Berlusconiho? Ale proč vlastně NE, v demokracii je i to možné...
